Sociologie
3.3 Důsledky defektní socializace
3.3 Důsledky defektní socializace
„Děti držené od narození v izolaci vykazovaly zásadní deficit lidské psychiky a chovaly se v podstatě jako lidem podobní živočichové.“ (Nakonečný, 1997, s. 317)
Úplné odloučení
J.A. Komenský ve svém díle Velká didaktika popisuje příklad tzv. vlčích dětí.
K dalším významným patří příběh dvou indických děvčátek Amaly a Kamaly, které byly chyceny ve vlčím doupěti, běhaly po čtyřech, k uchopování předmětů a pití užívaly přímo ústa, lidí se obávaly a cenily na ně zuby, komunikovaly vrčením a skřeky. Trvalo tři roky, než se Kamala (její socializace začala asi v jejích osmi letech) vzpřímila, po šesti letech začala chodit. Po dvou letech řekla první slovo, po čtyřech šest slov, po osmi letech mluvila v jednoduchých větách.
Za první vědecky doložitelný bývá považován případ „divokého hocha z Aveyronu“, který se asi jako 10 až 12 letý vynořil z lesů na přelomu roku 1799 a 1800, pobíhal nahý, jedl kořínky, nemluvil a měl zvířecí chování. Po určité době byl schopný se obléct, chodit na toaletu, dělat jednoduché práce. Je uváděn jako příklad částečně zdařilé opožděné socializace.
Izolace a zanedbanost
Z počátku 19. století vstoupil do dějin případ Caspara Hausera, který vyrůstal zavřený ve sklepě, a když se asi ve svých 17 letech objevil v ulicích Norimberku, měl chování 2-3 letého dítěte. Také v jeho případě měla socializace relativní úspěch.
Dalším případem bylo děvčátko Genie, které bylo od 20 měsíců do 13 let zamčeno, omezováno a týráno otcem. Dívka po této době nebyla schopna stát, běhat, jen se neobratně posunovala. Po určité době zvládla základní hygienické návyky, naučila se jíst, nechala se oblékat. Její znalost jazyka nikdy nepřesáhla úroveň 3-4letých dětí. (Havlík, 2009)
Psychická deprivace
Psychická deprivace je psychický stav, vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. (Matějček, 1974)
- je vážné narušení psychického vývoje, může se projevit v celé struktuře osobnosti, v chování, v sociálním začlenění, v postojích
- lze ji chápat a vnímat jako skrývání, odepírání zájmu, nedostatek něčeho, utrpení z nedostatku smyslových podnětů, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, smyslových podnětů
Psychická subdeprivace
Psychická subdeprivace označuje lehčí formu deprivace. Jde o obraz deprivačních příznaků, jenže v méně výrazné a dramatické podobě. Zachycené odchylky jsou lehké, jemné, nenápadné. Nápadnými se stávají až ve svém souhrnu.
Resocializace – obnovování hodnot a norem – např. při návratu lidí z vězení. Resocializace je návrat někam, kde už člověk někdy byl. Pokud neměl nikdy žádné hodnoty, je to těžké.