Sociologie

1.1 Věda a vědecké myšlení

1.1 Věda a vědecké myšlení
 
 
Mezi základní charakteristiky vědeckého myšlení patří:
- demokratičnost, disciplinovanost, otevřenost k světu, sebekritičnost, ochota k sebekontrole, systematičnost, trpělivost a zvídavost.
 
Skutečnost je radikálně otevřená a to znamená, že logicky musí být i věda, která reflektuje skutečnost a zároveň má mysl a srdce člověka – vědce. Vědci by nemělo dělat problém přijmout fakt, že se neumí zmocnit všeho, všech tajemství. Proto pokora patří mezi základní charakterové vlastnosti člověka, který praktikuje vědu.
Vědecké myšlení se nespokojí s málem, povrchností a jednoduchostí. Po člověku vyžaduje, aby vnímal skutečnost jinak, aby bral do úvahy hloubku a kontext vědy. Vědec, který si přestane připouštět vlastní chyby, omyly a selhání přestává být vědcem. Stane se fanatikem s narcistními sklony. Z toho vyplývá, že sebekritika a sebereflexe patří mezi další charakterové vlastnosti odpovědného vědce.
Vědecké myšlení je myšlením kontextuálním, které se vyznačuje schopností a snahou dávat data do vzájemných vztahů a následnou změnou informace. Následně se tyto informace propojují do modelů, do poznatkových architektur – teorií.
A co dělá vědu vědou? Jsou to:
- specifický předmět (rozumí se tím, co přesně daná věda zkoumá, nikoli na kom se daná věc zkoumá)
- nezaměnitelná terminologie – pojmosloví
- vlastní metody, teorie, techniky
- systematizace poznatků
 
Věda je jednou z metod poznávání reality, bojuje s předsudky a stereotypy.