Sociologie

5.2 Zdraví a prevence

5.2 Zdraví a prevence
 
 
Aby člověk mohl uspokojovat své  životní potřeby, potřebuje splňovat přinejmenším dva základní předpoklady: být zdravý a být vzdělaný!
 
Zdraví  ve všech jeho aspektech je největší devizou našeho života. Být zdravý je prvním předpokladem ke štěstí, k úspěchu. Zdravý člověk nezískává výhodu jen sám pro sebe,  ale přináší hodnoty i svému okolí, společnosti. Zdraví však není samozřejmé a jeho kvalita je proměnlivá, závislá na čase a podmínkách, ve kterých žijeme. Pouze uvědomělým přístupem lze vést lidi k zodpovědnosti za zdraví své i ostatních. Nejen výchovou, ale také osobním příkladem a vzděláváním dětí ve zdravých podmínkách můžeme zvýšit šance dětí na zdravý život, který žijí nyní a budou žít v dospělosti. Zajištěním zdravých podmínek a zdraví podporujícího prostředí významně přispíváme k tomu, aby se děti vzdělávaly rády.
Potřeba vzdělávání  člověka 21. století se významně zvýšila od potřeb člověka 20. století. Vlivem rychlého technického rozvoje se zrychlilo životní tempo lidí, objevují se nové pracovní technologie, lidé více komunikují, cestují, rozmanitě tráví svůj volný čas, způsob života se změnil. To vše s sebou nese nové možnosti, ale i nová rizika. Čelit těmto rizikům vyžaduje také jiný přístup ve vzdělávání.
 
Výchova ke zdraví se stává neodmyslitelnou součástí školního vyučování a lze očekávat, že svou kvalitativní úrovní mnohdy přesáhne možnosti výchovy v rodině. Řadě zdravotních rizik se nedá zcela spolehlivě vyhnout (genetické dispozice, nepříznivé sociální podmínky aj.), přesto způsobem života, jaký vedeme, můžeme některá rizika vedoucí k onemocnění omezit, snížit, potlačit nebo naopak některá rizika zvýšit. Nejúčinnějším a nejlevnějším opatřením je předcházet rizikům výchovou k zodpovědnosti za zdraví, výchovou ke zdravému životnímu stylu a předcházením rizikovému chování. S dobrým vztahem ke svému zdraví se člověk nerodí, ale vytváří se postupně v průběhu života tím, jak si je člověk schopen uvědomit  rozdíly mezi zdravím a nemocí a posoudit výhody zdraví.
 
Prevence - lékařsky preventio, preventivní péče - předcházení nemoci (nemocem) a jejich následkům.
Primární prevence – soubor preventivních opatření, která vedou k odvrácení nemoci.
Sekundární prevence – soubor léčebných opatření, kterými se předchází komplikacím nemoci a zhoršení projevů nemoci.
Terciární prevence – předcházení následkům nemoci.
 
Nespecifická prevence je prevencí tzv. „asociálního chování“. Je nedílnou součástí prevence a cílem nespecifické prevence je přijmout odpovědnost za vlastní zdraví. Nespecifická prevence je komplexní, zaměřená na posílení osobnosti a schopností člověka, na dovednost umět zvládat a řešit problémy. Vychází z podstaty člověka naplňovat vlastní potřeby a vede k přirozenému poznání, při němž dítě nalézá poučení v běžných situacích ze života, a to za podmínky, že je současně podána pravdivá informace.
Pravdivá informace podaná včas, v daném věku přiměřenou formou, je základem nespecifické a  později i specifické prevence. Pouhé naplňování volného času dětí není dostatečnou nespecifickou prevencí!
Specifická prevence – prevence zaměřená na konkrétní riziko nemoci, která je prováděna cíleně a důsledně.
 
Zdravý životní styl – zdravý způsob života, který vede k minimalizaci rizik onemocnění.
 
Podpora zdraví
Proces umožňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav. (WHO, 1998)
Neznamená pouze odpovědnost za zdravotnictví, ale vyjadřuje individuální ovlivnitelnost zdraví a odpovědnost za ně prostřednictvím životního stylu a jeho reflexe v osobní pohodě. (Kebza, 2005)
 
Veřejné zdraví je definováno jako organizované úsilí společnosti s cílem chránit, rozvíjet a navracet zdraví lidí. Jde o kombinaci vědeckých poznatků, dovedností i názorů směřujících k udržení a zlepšení zdraví lidí prostřednictvím kolektivních nebo sociálních aktivit.