Osetrovatelska_pece_o_seniory

13.2 Fáze nevyléčitelného onemocnění

13.2 Fáze nevyléčitelného onemocnění
 
 
Z pohledu rozhodování o použitých léčebných postupech je zásadní pro pacienta, jeho blízké a samozřejmě zdravotníky znalost cílů léčby. Ty jsou závislé na fázi onemocnění a názoru poučeného nemocného, eventuálně i jeho relevantních blízkých. Rozlišujeme tyto fáze:
- Fáze kontrolovaného (kompenzovaného) onemocnění. Kombinací kauzálních a symptomatických léčebných postupů se daří udržet projevy onemocnění pod kontrolou a celkový stav pacienta je na dobrém stupni funkční zdatnosti. Tato fáze může trvat od stanovení diagnózy několik týdnů (např. karcinom slinivky břišní, ovariální karcinom), měsíců (např. syndrom terminální geriatrické deteriorace), až řadu let (pokročilé srdeční selhání, sclerosis multiplex, syndrom demence apod.). Obvykle je indikována standardní primární a sekundární prevence kardiovaskulárních chorob, prevence pozdních komplikací diabetu, v případě potřeby je rovněž indikována plná intenzivní a resuscitační léčba. Samozřejmě již v této fázi může nemocný rozhodnout – pokud je tohoto rozhodnutí schopen – o své „living will“ (životní vůli) a v podstatě tak tímto právním aktem směřovat rozhodování zdravotníků. Jednotná precedentní právní vyjádření v českém zdravotnictví dosud nejsou pravidlem, přesto Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP považuje autonomii názoru nemocného za zásadní a doporučuje ji respektovat.
 
- Fáze zlomu. Onemocnění přestává reagovat na kauzální léčbu, dochází k postupnému selhávání jedné nebo více orgánových soustav (často je jedním z prvních projevů akcelerace kachexie), působí pacientovi nepříjemné symptomy a zhoršuje jeho celkovou funkční zdatnost. Odhadnout prognózu délky přežití není snadné. Obvykle se pohybuje v řádu týdnů až měsíců, někdy dochází k rychlému nevratnému zhoršení a pacient umírá během několika dní. Je třeba citlivě reagovat na postoje nemocného, ale i jeho relevantních blízkých. Je nutné přehodnotit indikaci zavedené dlouhodobé léčby (například primární, sekundární a terciární prevence ischemické choroby srdeční, cévního onemocnění mozku, diabetu mellitu atd.). V případě prognostické a terapeutické nejistoty, resp. neshody ve zdravotním týmu (včetně názoru nemocného), je indikována plná léčba.
 
- Terminální fáze. Dochází k postupnému nevratnému zhoršování celkového stavu v důsledku závažného selhávání jednoho nebo více funkčních systémů (obvykle poslední týdny a dny onemocnění). Cílem léčby v této fázi je minimalizovat diskomfort, který pacientovi onemocnění působí a umožnit nemocnému klidné a důstojné umírání (ne aktivní přibližování nebo oddalování smrti). Z této perspektivy je třeba přistupovat k veškeré diagnostice a léčbě. Intenzivní a resuscitační péče obvykle nejsou indikovány. K základním charakteristikám nástupu terminální fáze patří:
- Narůstající celková slabost a únava, pacient nevstává z lůžka, prodlužují se periody denního spánku, stává se více závislým na cizí pomoci.
- Ztrácí zájem o okolí, „vzdaluje“ se od vnějšího světa, dezorientace, někdy halucinace.
- Odmítání jídla a pití (někdy nauzea, neschopnost cokoli polknout).
- Nepravidelnosti dýchání (apnoické pauzy, Cheyneovo-Stokesovo dýchání - patologický typ dýchání, při němž pozvolna klesá hloubka dýchání až k jeho dočasnému vymizení, po němž se opět pozvolna prohlubuje až k maximu).
- Chrčivé dýchání (obvykle projevem kumulace sekretu v dýchacích cestách).
- Oligurie až anurie (může dojít k močové retenci).
- Změny habitu (vzhledu), zřetelně na kůži („zašpičatění nosu“ – facies Hippocratica, periferní cyanóza na končetinách, mramorovaná kůže).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše