Osetrovatelska_pece_o_seniory

14.1 Co je nozokomiální infekce

14.1 Co je nozokomiální infekce
 
 
Nozokomiální infekce vzniká v souvislosti s hospitalizací, diagnostickými či léčebnými procedurami. Má své rezervoáry, cesty přenosu a vnímavé hostitele.
Nejčastější rezervoáry nozokomiální infekce a cesty přenosu jsou například infikované vodovodní kohoutky (Legionella), infikovaní či kolonizovaní zdravotníci, nemocní, návštěvy. Nejčastější cesta přenosu je rukama. Endogenním zdrojem infekce může být například aspirace orofaryngeální flóry podél endotracheální kanyly. Je možný i přenos kapénkami.
Prevence:
- Přísně aseptický přístup při invazivních metodách.
- Co nejkratší doba ponechání implantovaných diagnostických a terapeutických prostředků.
- Zamezit fluktuaci personálu (žádoucí jsou dlouhodobě zacvičení zaměstnanci).
 
Nozokomiální infekce mají všeobecně vzestupnou tendenci, což dáváme do souvislosti s některými narůstajícími faktory. Roste počet imunosuprimovaných (diabetici, onkopacienti, po transplantacích). Roste počet na antibiotika rezistentních bakteriálních kmenů. Roste počet plísňových a virových superinfekcí. Roste počet invazivních metod (i diagnostických). Roste počet implantabilních léčebných pomůcek (stimulátory, stenty, endoprotézy). Širokospektrá antibiotika jsou mnohdy podávána značně liberálně.
Nozokomiální infekce významně zhoršují celkový stav nemocného. Jejich řešení je ekonomicky velmi nákladné. Jejich léčba je obtížná a prognóza nejistá. Způsobují opakované epidemiologické problémy. Důsledností jim lze předcházet hygienicko-epidemiologickými opatřeními, bariérovým ošetřovatelským přístupem (Vyhláška č. 306/2012, ze dne 12. září 2012, o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče).