Osetrovatelska_pece_o_seniory

12.2.2 Nežádoucí účinky léků (NÚL)

12.2.2 Nežádoucí účinky léků (NÚL)
 
 
Výskyt nežádoucích reakcí stoupá s věkem, počtem chorob a počtem léků. Nutnost dlouhodobé terapie je u starých pacientů častá, přesto by neměla být pravidlem. Celkový počet nežádoucích účinků u geriatrických pacientů je odhadován na dvojnásobek oproti osobám středního věku. NÚL jsou častou příčinou hospitalizace a jsou podle literárních údajů zodpovědné až za 20 % úmrtí geriatrických pacientů (TOPINKOVÁ, 2005). Jejich projevy jsou též jedním z faktorů následně horší compliance nemocných nebo zhoršení polypragmazie – tzv. preskripční kaskáda (léčba NÚL dalším léčivem). Asi 30 % NÚL je předvídatelných a lze jim předejít, až 70 % NÚL je závislých na dávce a lze je eliminovat snížením dávky. Nejčastější nežádoucí účinky ve stáří:
­- kardiovaskulární – ortostatická hypotenze, arytmie, synkopa, pády,
­- gastrointestinální – průjem, zácpa, nevolnost, zvracení, nechutenství s rizikem malnutrice,
­- projevy ze strany centrálního nervového systému – zmatenost, sedace, delirium, deprese, extrapyramidové příznaky (SUCHÝ, 2011).
Obecné rizikové faktory vzniku nežádoucích reakcí na léky jsou:
1. ženské pohlaví,
2. hepatální a renální insuficience,
3. předchozí polékové nežádoucí účinky (SUCHÝ, 2011).
 
Starší pacienti snášejí špatně zejména léčiva, která působí v oblasti CNS. Odpověď seniorů na podávání sedativních látek je významně vyšší než u pacientů středního věku. Jedná se zejména o sedaci nebo kognitivní poruchy vyvolané benzodiazepiny, barbituráty, antidepresivy, antiparkinsoniky nebo neuroleptiky, ale i např. digoxinem, antiarytmiky (lidocain), spazmolytiky, nesteroidními antirevmatiky (SUCHÝ, 2011).  
Vyšší výskyt nežádoucích účinků léčiv ve stáří může být způsoben i změněnou farmakodynamikou léčiv. Příkladem může být vyšší výskyt ortostatické hypotenze při užívání antihypertenziv ve stáří, neboť funkce baroreceptorů je snížena a snížena je i schopnost kompenzovat přílišný pokles krevního tlaku tachykardií. K tomu může přistoupit zhoršení návratu krve z periferie v důsledku žilní insuficience a hypoxie CNS způsobená aterosklerózou mozkových tepen. Projevy ortostatické hypotenze kromě antihypertenziv potencuje řada dalších léčiv, jako jsou léky s vazodilatačními vlastnostmi (nitráty, alkohol, periferní vazodilatancia, teofylin), neuroleptika a tricyklická antidepresiva. Hypotenzi může zhoršovat i hypovolémie navozená diuretiky. Účinek hypnotik, anxiolytik a jiných centrálně působících léčiv může být změněn chronickou hypoxií mozku při ateroskleróze mozkových tepen, kdy tlumivý účinek uvedených léčiv může být zvýrazněn nebo dojde ke stavům zmatenosti nebo může dojít ke snížení kognitivních funkcí pacientů. Zvláštní kapitolou jsou nežádoucí účinky léčiv s anticholinergním působením, které zvláště u seniorů mohou vyvolat zmatenost, retenci moči, zpomalení pasáže gastrointestinálním traktem až subileus. Prakticky všechny mechanismy uvedené v tomto odstavci mohou vést k pádu seniora s následkem fraktury femuru, která může být v konečném důsledku fatální.
Jako zvlášť problémová se jeví skupina pacientů odkázaných na pomoc další osoby. Jde většinou o imobilní, často inkontinentní pacienty, ohrožené typickými geriatrickými komplikacemi, jako jsou dekubity, dehydratace, pneumonie, tromboflebitida a další. Tato onemocnění výrazně zvyšují riziko medikace. Samostatným problémem je farmakoterapie u pacientů s kognitivním deficitem a nekorektním užíváním léků.
Za nežádoucí účinky léků je mnohdy odpovědný lékař (duplicity léků, nevhodné dávky, nevyhodnocení interakcí či limitací pacienta) i lékárník (automatické vydání léku, nedostatečné informace pro pacienta) (SUCHÝ, 2011).