Osetrovatelska_pece_o_seniory

11.3.4 Imobilizační syndrom

11.3.4 Imobilizační syndrom
 
 
Imobilizační syndrom vzniká v důsledku omezení pohybu. Staří lidé jsou v tomto ohledu velmi citliví. Trvalé upoutání pacienta na lůžko, které vzniká například v důsledku zavedení permanentního katetru či dlouhodobé infuzní terapie je v geriatrii naprosto nežádoucí. Prostředky, které cíleně omezují pohyb pacienta, ať jsou mechanické (například oboustranné postranice v lůžku) nebo farmakologické (tlumivá psychofarmaka), je třeba v geriatrii naprosto minimalizovat a jejich častější používání považovat za špatnou praxi. Staří lidé jsou v důsledku imobilizace ohroženi rychlým úbytkem svalové, ale i kostní hmoty, velmi snadno vznikají proleženiny. Dochází k oblenění krevního oběhu se všemi důsledky včetně rizika trombózy a embolie, dále je zhoršena motilita zažívacího traktu, vzniká úporná zácpa. Může dojít také k retenci moči atd. Imobilizační syndrom je extrémně závažným stavem s dalekosáhlými následky. Proto se v geriatrii snažíme pacienty mobilizovat co nejdříve po operacích a úrazech, aktivizovat, zavádíme fyzioterapii a ergoterapii (HOLMEROVÁ, 2007).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše