Osetrovatelska_pece_o_seniory

7.8 Specifická péče o seniora s deliriem

7.8 Specifická péče o seniora s deliriem
 
 
Péče o seniory v deliriózním stavu je velmi specifická a náročná, vyžaduje profesionální a trpělivý přístup zdravotnického personálu. Individuální péče zahrnuje:
- vhodné odebrání anamnézy, stanovení správné diagnózy a sestavení vyhovujícího ošetřovatelského plánu,
- monitoraci stavu, nutno počítat s pravděpodobným neklidem a zmateností, často končící až agresivitou nebo zraněním,
- vedení řádné dokumentace o průběhu deliria,
- omezení pohybu na lůžku či použití farmakologických prostředků v případě potřeby,
- dostatečnou rehydrataci a realimentaci,
- korekci smyslových deficitů,
- orientaci pacienta v čase a místě,
- úpravu prostředí,
- informování, případně i vhodné zapojení, rodinných příslušníků,
- specifickou komunikaci (BOHÁČEK, 2009).
 
U nemocných může docházet k postupnému zhoršování schopností komunikace obvykle v tomto pořadí snížených schopností:
- sledovat konverzaci,
- zapojit se do konverzace,
- začít konverzaci,
- klást otázky,
- najít správná slova,
- gramaticky správně složit větu,
- správně vyslovit některá slova,
- mluvit smysluplně,
- pochopit psaný materiál,
- pochopit neverbální signál,
- následovat a opakovat pokyny.
 
Pro komunikaci se seniory platí (ještě výrazněji než u jiných pacientů), že je třeba vytvořit dobré podmínky a mít na paměti tato specifika:
- začátek komunikace zahájit iniciálním dotekem,
- komunikovat bez rušivých vlivů prostředí,
- udržovat zrakový kontakt,
- sdělení formulovat krátce a jednoduše,
- komunikovat zřetelně a přiměřeně hlasitě,
- mít trpělivost a informaci i několikrát zopakovat (v různých větách, není vhodné pouhé opakování),
- používat uzavřené otázky s možností odpovědí ano/ne,
- neodporovat nemocnému v nepodstatných úvahách a myšlenkách,
- v průběhu komunikace nemocného povzbuzovat, poskytovat mu zpětnou vazbu a sdělovat mu, co dělá správně,
- používat slova, která sám nemocný nejčastěji používá,
- při společných činnostech vysvětlovat námi vykonávanou činnost.
 
Okruhy ošetřovatelských problémů u deliriózních (delirantních) stavů:
- Bezpečnost pacienta a okolí.
- Kontrola vitálních funkcí (může dojít k poruše vědomí).
- Vegetativní hyperaktivita (tachykardie, pocení, křeče).
- Somatické komplikace.
- Alterace kognitivních funkcí.
- Násilí zaměřené na sebe či okolí. Sebepoškozování.
- Nedostatečná nebo žádná spolupráce.
- Pocity osamělosti.
- Popírání daných skutečností.
- Porucha interpretace okolního prostředí.
- Porucha kožní integrity.
- Porucha paměti.
- Porucha soběstačnosti.
- Poruchy spánku.
- Poruchy vztahů, rolí.
- Porucha přizpůsobivosti.
- Užívání obranných mechanizmů.
- Komplex méněcennosti.
- Sexuální dysfunkce.
- Snížená obranyschopnost.
- Sociální izolace.
- Stavy beznaděje.
- Zvýšená úzkost, strach.
 
Nejčastější ošetřovatelské diagnózy dle NANDA I Taxonomie II:
Akutní zmatenost 00128
Neefektivní kontrola impulzů 00222
Riziko oslabení lidské důstojnosti 00174
Narušená osobní identita 00121
Riziko neefektivní cerebrální tkáňové perfuze 00203
Riziko sebepoškození 00139
Riziko násilí vůči druhým 00138
Riziko dehydratace 00028
Retence moči 00023
Inkontinence stolice 00014