Osetrovatelska_pece_o_seniory

2.2.1 Podpora rodiny a neformálních pečovatelů

2.2.1 Podpora rodiny a neformálních pečovatelů
 
 
Zajištění potřeb dlouhodobé péče by nebylo možné bez pomoci rodinných příslušníků, eventuálně dalších osob, které se na péči podílejí nebo ji zajišťují. Díky tomuto rodinnému a neformálnímu zázemí mohou zůstat doma i nesoběstační a chronicky nemocní lidé. V péči rodinných příslušníků setrvává asi 80 % lidí s omezenou soběstačností, kteří by jinak pravděpodobně potřebovali dlouhodobou péči. Tento přínos pečujících rodin bychom měli respektovat. Lidé ve zdravotnictví či sociálních službách se někdy setkávají i s rodinami, které své blízké „odkládají“ či „umisťují“ do zařízení, nebo s těmi, jejichž péče má k ideálu daleko, a také s rodinami, které svým blízkým spíše ubližují. Příspěvek na péči je významným zlepšením podmínek pro péči. Je však zapotřebí, aby byl vynakládán tam, kde je to zapotřebí, kde to odpovídá stavu a potřebám pacienta a kde jsou tyto potřeby skutečně uspokojovány. Jsme si vědomi mnoha nedostatků, které dosud správné alokování příspěvku na péči znesnadňují. V první řadě se jedná o nesprávné posouzení funkčního stavu. Často nedochází k dostatečné výměně informací mezi Úřadem práce a příslušným sociálním odborem obce, takže obec prakticky neví, kdo tento příspěvek pobírá a komu by tedy bylo zapotřebí věnovat pozornost a podporu při zajištění potřebné péče a služeb. Příspěvek je přidělován „úřední“ cestou a touto cestou je eventuálně kontrolován, což má spíše represivní charakter a nebere v úvahu reálnou situaci pečujících. V praxi dochází na jedné straně k tomu, že lidé příspěvek považují pouze za další příjem, na nějž mají nárok v důsledku svého věku či zdravotního stavu a nevyužívají ho k nákupu sociálních služeb. Na druhé straně mnoho skutečně pečujících rodin poskytuje péči svým blízkým za cenu vlastního vyčerpání, nemají si možnost odpočinout, a proto nakonec pro své blízké volí zajištění péče prostřednictvím ústavních či pobytových zařízení.
 
V České republice je role rodinných pečujících naprosto nedoceněna. K tomu, aby rodinní pečující mohli péči zajistit skutečně dlouhodobě a kvalitně, není zapotřebí jen kontroly kvality péče, ale zejména zajištění pomoci a podpory pečujícím. Mnoho pečujících se v roli pečovatele ocitne naprosto nenadále v důsledku úrazu či onemocnění svého blízkého. Většina z nich pečovat neumí – neumí například pacienta (svého blízkého) ošetřit, polohovat, manipulovat s ním tak, aby si například nezpůsobili bolest a poranění zad, neumí používat pomůcky atd. Jinými slovy, neznají „krajinu“ péče a služby, na které by se mohli obrátit, a nevědí o možnostech další podpory, včetně příspěvku na péči a podobně. Významným indikátorem kvality zařízení, která pacienty propouští do domácí péče po léčení, rehabilitaci či dlouhodobé péči, je poskytnutí potřebných informací, práce s rodinou a pokud možno také zaškolení v jednotlivých oblastech a otázkách poskytování péče.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše