Osetrovatelska_pece_o_seniory

5.3.1 Bariéry při komunikaci se seniory

5.3.1 Bariéry při komunikaci se seniory
 
 
V obecné rovině dělíme komunikační bariéry na interní a externí. Interní vycházejí ze schopností a dovedností seniora, jeho prožívání, zdravotního stavu. Často je to obava z neúspěchu, negativní emoce, nepřipravenost, fyzické nepohodlí, nemoc, postoje. Externí bariéry jsou dané prostředím. Patří sem hluk, šum, vizuální rozptylování, vyrušení jinou osobou, neschopnost naslouchat, komunikační zahlcení (POKORNÁ, 2010).
Podle Venglářové (2007, s. 75) mohou vznikat komunikační bariéry na straně pacienta, na straně pracovníka zdravotnického zařízení a bariery vyplývající z prostředí.
Mezi bariéry na straně pacienta patří nedůvěra v zdravotnický personál všeobecně, nebo v konkrétního pracovníka, s kterým nemá nemocný dobré zkušenosti. Také jsou to obavy ze zneužití citlivých informací. O některých tématech generace dnešních seniorů nerada hovoří. Tabuizované jsou oblasti sexuality, intimní záležitosti, nepříjemnosti v rodině. Aktuální zdravotní stav významně ovlivňuje komunikaci. Negativně působí zejména bolest, únava, stres, úzkost.
Mezi nejběžnější bariéry při komunikaci se seniory patří různé stupně demence, poruchy sluchu a poruchy zraku. Při těchto typech komunikačních nesnází je vhodné respektovat a dodržovat určitá specifika a doporučení.
Mezi bariéry na straně pracovníka patří často strach ze závažných témat, jako je smrt, umíráni, nevyléčitelné nemoci. Dále vytvoření si negativního postoje založeného na určitých nesympatiích ke konkrétnímu seniorovi. Velice častým problémem, se kterým se setkáváme v praxi, je nedostatek času potřebného pro efektivní komunikaci se seniory.
Bariéry v prostředí vyplývají ze situace a prostředí, ve kterém je informace předávaná. Obtížně se komunikuje v hluku, když nemáme dostatečné soukromí, ve spěchu.
 
Komunikace se seniorem s poruchou zraku
Člověk vnímá zrakem zejména neverbální složku komunikace, která výrazně ovlivňuje sdělení. Klevetová a Dlabalová (2008, s. 111-112) popisují určitá specifika, která je nutno respektovat při komunikaci se seniorem s poruchou zraku. Důležité je představit se jménem i svým zařazením. Spojit oslovení s letmým dotykem ramena, či lokte. Udržovat nezměněné prostředí pro lepší orientaci seniora a eliminovat vedlejší zvuky, které by mohly působit rušivě. Jednat vždy se seniorem, ne s jeho doprovodem. Pečlivě vysvětlovat prováděný výkon a používat přesné výrazy. Dopředu upozornit, že odcházíme z místnosti, vhodné je použít stejný dotek jako na začátku.
 
Komunikace se seniorem s poruchou sluchu
Senioři často trpí nedoslýchavostí, dochází u nich k izolovanosti až k depresím, k narušení sociálních vazeb. Je důležité podporovat je k využití kompenzačních pomůcek, které mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Při komunikaci se seniorem se sluchovým postižením je nutné odstranit, omezit rušivé vlivy. Vhodným způsobem upoutat, upozornit seniora, že na něj mluvíme. Je důležité, aby senior viděl naše ústa. Není vhodné podepírat si bradu, žvýkat, kouřit, jíst u rozhovoru. Mluvíme pomalu, jasně, zřetelně, pevným hlasem, bez používání cizích slov a zdrobnělin. Adekvátním způsobem využíváme mimiku a gesta. Když má senior postižené jenom jedno ucho, zaměříme se na nepostiženou stranu. V průběhu komunikace se ujišťujeme, zda senior rozumí.
 
Komunikace se seniory s demencí
U seniorů se často setkáváme s poruchou kognitivních funkcí, na níž mohou zejména ze začátku reagovat podrážděním, úzkostí, depresí. Demence postihuje dospělé lidi, kteří ztrácejí schopnost dospěle fungovat. Nástup je pozvolný, s postupným zhoršováním a změny jsou nevratné. Demence zahrnuje poruchy kognitivních funkcí (orientace časem a prostorem, paměť, myšlení, řeč) i poruchy chování (nespolehlivost, nezájem, apatie). Nejčastějším problémem je porucha krátkodobé paměti, neporozumění řeči, neschopnost vyjadřování, porucha orientace.
Při komunikaci se seniorem postiženým demencí je potřeba nejdříve zjistit stupeň a typ demence. Vhodné je využití některé z hodnotících a měřících škál. V praxi je nejčastěji využíván Mini-mental State Exhamination MMSE. Důležité je dbát na adekvátní oslovení, hovořit pomalu a jednoduchými větami. Informace podávat postupně a pravidelně seniora informovat o čase a prostoru. Nenaléhat na seniora, nevysmívat se pro nás nepochopitelnému jednání. Důležité je akceptovat citové projevy, poskytnout podporu seniorovi, chválit ho a povzbuzovat.