Anatomie

1 Základní jednotky živé hmoty

Základní funkční a morfologickou stavební jednotkou živé hmoty, a tedy i lidského těla, je buňka, celulla.
Buňky se dělí dle fylogeneze na vývojově starší, prokaryotické a mladší, eukaryotické.
Dále budeme uvažovat buňku eukaryotickou.
 
Velikost buněk se běžně udává v tisícinách milimetru, tedy v mikrometrech, zkratka µm. Tvar buněk se také liší. Od vysokých cylindrických až po ploché dlaždicové buňky. Záleží na tom, zda jsou buňky ve tkáni uloženy volně nebo naskládány těsně vedle sebe, či zda jsou vystaveny tahům a tlakům. Mezi nejmenší patří miniaturní granulózní buňky mozečku (3 µm), mezi největší obří Purkyňovy buňky mozečku (70 µm), motoneurony v předních rozích míšních /100 µm/  a lidské vajíčko /200 µm/, které obsahuje velké množství výživných hmot. Červená krvinka, erytrocyt, měří 7,2 - 7,5 µm. Je to více než činí průměr nejužších kapilár. Krvinky jimi procházejí díky svému tvaru, z bočního pohledu připomínají piškot /bikonkávní terčík/ a své značné ohebnosti.
Existují také obecné stavební rysy všem buňkám podobné.
 
Každá eukaryotní živočišná  buňka má membránu, které se říká plasmalema. Tato specificky propustná membrána zabezpečuje mnoho funkcí souvisejících se zachováním životaschopnosti dané buňky. Skládá se z dvojvrstvy fospolipidů,  která je prostoupená proteiny. V současné  době se uznává model tekuté mozaiky, což znamená, že jednotlivé části membrány se neustále pohybují a přeskupují. Především buněčná membrána udržuje tvar buňky a kontroluje transport látek do svého nitra a ven.
 
Dále jsou buňky tvořeny cytoplazmou, která vyplňuje prostory mezi organelami uvnitř  buňky.
 
Organely
Organely jsou jakési mikroorgány buňky. Zabezpečují všechny možné funkce nutné k přežití a reprodukci buňky.
 
Cytoskelet tvoří:
1. Mikrotubuly, které jsou základem bičíků a také se účastní při dělení  buněk.
2. Intermediární filamenta jsou pro každý bunečný typ specifická, jsou důležitá při zjišťování o jaký typ nádoru se jedná při biopsii (ukotvení buňky, vnitřní skelet buňky)
3. Mikrofilamenta - tvoří síť pod buněčnou membránou a upínají se na další složky cytoskeletu, zabezpečují pohyb mikroklků.
 
Mitochondrie - organely s vlastní DNA sloužící k ziskávání energie pro buňku (tkáně s vysokou energetickou spotřebou maji mnoho mitochondrii - např. svalová tkáň, nervová tkáň...) Jsou to dvojité membranózní váčky. Jejich vnitřní membrána je zvlněná a tvoří uvnitř přepážky. Mitochondrie z živin, např. z tuků, uvolňují energii, kterou mění na ATP /adenosintrifosfát/
 
Ribosomy - proteosyntetický aparát zabezpečující vznik polypeptidového řetězce (proteinu) – skládají  se ze dvou podjednotek, velké a malé.
Rozlišujeme ribosomy volné a ribosomy přisedlé na endoplasmatickém retikulu. Oba typy jsou funkčně a strukturně totožné, rozdílné jsou však proteiny, které syntetizují.
 
Endoplasmatické retikulum je systém propojených cisteren ohraničených membránou. Popisujeme dva typy:
 
Drsné (granulárni) endoplasmatické retikulum(GER) – má název kvůli granulům přisedlým na membráně – přichycené  ribosomy  injikují vytvářený polypeptidový řetězec přímo do cisteren GER.
 
Hladké (agranulární) endoplasmatické retikulum - nutné k syntéze lipidů a steroidních hormonů, také se nachází ve svalech  - sarkoplasmatické retikulum – uvolňuje vápnik při kontrakci.
 
Golgiho komplex- systém cisteren s konkávní a konvexní stranou, upravujících produkty metabolismu, např. proteiny, které přicházejí z endoplasmatického retikula. Golgiho komplex se podílí na tvorbě lipidů, glykoproteinů a sacharidů a balí je do membrán.
 
Lysosomy - organely obalené membránou, vlastně jakési váčky s trávícími enzymy.

Centriol - je dvojice válců, která se během buněčného dělení účastní přesunu chromosomů.
 
Jádro - organela obalená membránou s póry. Membrána vytváří perinukleolární prostory, které souviseji s GER. V jádře je uložena DNA /dezoxyribonukleová kyselina/. V jejích molekulách je uložena genetická informace.  Podle té se tvoří proteiny v cytoplazmě na volných nebo přisedlých ribosomech. DNA tvoří velké polymery, které jsou v období dělení buňky viditelné ve světelném mikroskopu a nazývají se chromosomy. V jádře se také tvoří RNA a nacházíme tam jadérko, případně i více,  což je malá, membránou neohraničená oblast obsahující velké množství ribosomalní RNA.
Jádro je informační a řídící centrum buněčného metabolismu. Činnost buňky je zakódována v chromosomech. Ty řídí syntézu proteinů, která je pro chování buněk určující.
Inkluze - odpadní nebo zásobní  látky, nacházející se v cytoplazmě (pigmentové částečky, tukové kapénky...).
To všechny části spolu v každé buňce dokonale kooperují a zabezpečují tak chod celého organismu.

Buňky mají také schopnost dělení.  V embryonální době se dělí všechny buňky,  po narození  a v dospělosti se u některých tato schopnost snižuje. Nervové buňky se po narození nedělí  téměř vůbec. Buňky v játrech se dělí na základě určitých impulzů, je–li nutná jejich regenerace. Buňky krevních řad se dělí stále, nové nahrazují staré. Podobně je tomu u buněk střevního epitelu.

Jestliže  po dělení  buňky zůstávají u sebe, tvarově se přizpůsobují a zastávají určitou společnou funkci, říkáme těmto jejich souborům  tkáně.

Tkáň je soubor buněk stejného tvaru, původu a funkce.

Základní tkáně jsou epitely, pojiva /vazivo, chrupavka a kost/, tkáň svalová a nervová.  Odlišně uspořádanou tkání je krev.

Tkáně jsou sdruženy v orgány, které jsou charakteristické určitou funkcí. Orgány jsou sdruženy v orgánové soustavy.

  
Audio - Buňka