Anatomie
2.2 Pojiva
Pojiva dělíme na vazivo, chrupavku a kost.
Každá z těchto tkání obsahuje buňky a mezibuněčnou hmotu, která je amorfní a vláknitá, tedy obsahující fibrily.
Vazivo
Buňky vaziva jsou fixní a pohyblivé, také říkáme bloudivé.
Fixní:
Fibrocyty a jejich aktivované stádium, které nazýváme fibroblasty, tukové buňky, adipocyty pigmentové buňky, melanocyty, obsahují barvivo melanin retikulární buňky, tvoří prostorovou síť.
Bloudivé:
Makrofágy, většinou usedlé, po podráždění se uvolňují, získávají schopnost amébovitého pohybu a také schopnost fagocytózy, to znamená schopnost pohlcovat cizorodé částice, např. mikroby. Hrají důležitou roli v obranyschopnosti organismu.
Žírné buňky se nacházejí v řídkém vazivu, především v blízkosti cév. Tvoří heparin, látku bránící srážení krve a histamin, který zvyšuje propustnost cévní stěny a tím ovlivňuje tlak krve plazmatické buňky, tvořící protilátky bílé krvinky důležité pro obranyschopnost organismu.
Vazivo dělíme na kolagenní, elastické a retikulární.
Kolagenní vazivo je tuhé a řídké. Tuhé tvoří úponové šlachy svalů, fascie, které svaly pokrývají a vazy zpevňující klouby. Řídké vmezeřené vazivo vyplňuje prostory mezi orgány a navzájem spojuje struktury v organismu.
Zvláštní typ vmezeřeného vaziva je tukové vazivo - skládá se z adipocytů, buněk, které se po narození množí již jen minimálně. Tvoří na těle typické vrstvy, jedinci se od sebe liší místem jejich uložení, máme tzv. predilekční místa, kde je tukové tkáně více. Je možné ji odstranit, což je princip liposukce.
Elastické vazivo je nažloutlé díky přítomnosti elastických fibril. Vyskytuje se např. mezi oblouky obratlů jako ligamenta interarcualia, flava.
Chrupavka
Chrupavka je pojivová tkáň, která je tvořená buňkami /chondrocyty/ a vlákny /fibrilami/, které jsou obklopeny mezibuněčnou hmotou. Rozlišujeme tyto typy chrupavek:
Hyalinní –namodralá, poloprůhledná, za fetálního vývoje tvoří chrupavčitý model skeletu, v dospělosti je to kloubní chrupavka, tvoří konce žeber, chrupavky nosu a dýchacích cest.
Elastická – ušní boltec, příklopka hrtanová.
Vazivová – bílá, neprůhledná, svazky vazivových vláken, tvoří meziobratlové destičky, sponu stydkou, disky a menisky.
Chrupavka je do velké míry vyživována difuzí synoviální tekutiny, která se tvoří uvnitř koubu. Nemá téměř vlastní cévy. Proto také nemůže být silnější než několik milimetrů.
Kost
Podle tvaru dělíme kosti na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelného tvaru.
Tělo dlouhých kostí se nazývá diafýza, koncové části epifýzy. Část kosti mezi diafýzou a epifýzou se nazývá metafýza. Každá tato část má vlastní cévní zásobení.
Kost do délky roste z růstové, epifyzární chrupavky, zóny kosti mezi diafýzou a epifýzou. Chrupavka se zde zachovává až do ukončení růstu v období puberty. /Pozor! Je rentgen nekontrastní? Růstové epifyzární štěrbiny nesmíme zaměnit s frakturou./ Do síly a šířky kost narůstá tzv. apozicí vrstev buněk periostu. Při tom se musí stále odbourávat, aby si zachovala náležitý tvar. Buňky, které zajišťují odbourávání kostní tkáně, jsou velké, mnohojaderné útvary odlišného původu. Nazývají se osteoklasty.
Kosti osifikují na podladě vaziva nebo chrupavky. Nejprve se zakládá převážně chrupavčitý model kostry, který postupně osifikuje. Pouze některé kosti lebky se vyvíjejí na podkladě vaziva. Při narození jsou osifikovaná především těla dlouhých kostí. Jejich konce a drobné kosti, např. ruky, osifikují až v průběhu dalších let. Např. přítomnost osifikačního jádra v distálním konci femuru je jednou ze známek donošenosti plodu. Naopak proximální část femuru je při narození zcela chrupavčitá, osifikační jádro se zde objevuje až v průběhu 4 - 6 měsíce.
Zvláštní typ kostí jsou kosti pneumatizované. Obsahují dutinky, příkladem je processus mastoideus, bradavkovitý výběžek spánkové kosti.
V úponových šlachách vznikají sezamské kosti, např. čéška, patella, kost v úponové šlaše čtyřhlavého svalu stehenního.
Podle tvaru dělíme kosti na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelného tvaru.
Tělo dlouhých kostí se nazývá diafýza, koncové části epifýzy. Část kosti mezi diafýzou a epifýzou se nazývá metafýza. Každá tato část má vlastní cévní zásobení.
Kost do délky roste z růstové, epifyzární chrupavky, zóny kosti mezi diafýzou a epifýzou. Chrupavka se zde zachovává až do ukončení růstu v období puberty. /Pozor! Je rentgen nekontrastní? Růstové epifyzární štěrbiny nesmíme zaměnit s frakturou./ Do síly a šířky kost narůstá tzv. apozicí vrstev buněk periostu. Při tom se musí stále odbourávat, aby si zachovala náležitý tvar. Buňky, které zajišťují odbourávání kostní tkáně, jsou velké, mnohojaderné útvary odlišného původu. Nazývají se osteoklasty.
Kosti osifikují na podladě vaziva nebo chrupavky. Nejprve se zakládá převážně chrupavčitý model kostry, který postupně osifikuje. Pouze některé kosti lebky se vyvíjejí na podkladě vaziva. Při narození jsou osifikovaná především těla dlouhých kostí. Jejich konce a drobné kosti, např. ruky, osifikují až v průběhu dalších let. Např. přítomnost osifikačního jádra v distálním konci femuru je jednou ze známek donošenosti plodu. Naopak proximální část femuru je při narození zcela chrupavčitá, osifikační jádro se zde objevuje až v průběhu 4 - 6 měsíce.
Zvláštní typ kostí jsou kosti pneumatizované. Obsahují dutinky, příkladem je processus mastoideus, bradavkovitý výběžek spánkové kosti.
V úponových šlachách vznikají sezamské kosti, např. čéška, patella, kost v úponové šlaše čtyřhlavého svalu stehenního.
Kost je tvořená kostními buňkami /osteoblasty, osteocyty, osteoklasty/, fibrilami a mezibuněčnou hmotou.
Na povrchu kosti je všude vrstvička vaziva, okostice /periost/, kromě ploch, kde se kosti stýkají a pokrývá je hyalinní chrupavka.
Mezibuněčná hmota kosti je ústrojná, tzv. ossein, která zajišťuje kosti pružnost, a neústrojná, daná především solemi vápníku, dodávajícími pevnost. Čím je člověk starší, tím má relativně více solí, ve stáří kosti křehnou, neboť ubývá obou složek.
Rozeznáváme kompaktní kost /hutnou/, která se nachází pod povrchem a spongiózní kost /houbovitou/, vyplňující především koncové části dlouhých kostí a kosti krátké.
Rozeznáváme kompaktní kost /hutnou/, která se nachází pod povrchem a spongiózní kost /houbovitou/, vyplňující především koncové části dlouhých kostí a kosti krátké.
Mezibuněčná hmota kosti je uspořádaná v koncentrické lamely, tzv. Haversovy systémy neboli osteony. Lamely osteonů vytvářejí sloupky, které na sebe těsně naléhají. Jsou uspořádány kolem kanálků s cévami. Mezi nimi jsou osteocyty, kostní buňky s douhými výběžky. Osteoblast je kostní buňka, která se podílí na výstavbě kosti. Osteoblast zcela obklopený kostní tkání, jíž vyprodukoval, přechází do klidového stadia, kdy se nazývá osteocyt. Osteony jsou ustavičně odbourávány a znovu dostavovány.
Pod povrchem kosti jsou vrstvy lamel rovnoběžné s periostem. Pod nimi jsou osteony kompaktní kosti. V hloubce je spongiózní kost složená z trámců, jen nejtečí z nich nejsou tvořeny Haversovými systémy.
Uvnitř dlouhých kostí je dutina, cavum medullare, po narození vyplněná kostní dření, medulla ossium. V ní se nachází červená kostní dřeň, ve které probíhá krvetvorba. Ta postupně v tělech dlouhých kostí zaniká, dřeň se mění na žlutou a šedou a krvetvorba dále probíhá v kostech lebky, obratlích, sternu, kostech pánevních, drobných kostech ruky a nohy a v koncích dlouhých kostí.
Uvnitř dlouhých kostí je dutina, cavum medullare, po narození vyplněná kostní dření, medulla ossium. V ní se nachází červená kostní dřeň, ve které probíhá krvetvorba. Ta postupně v tělech dlouhých kostí zaniká, dřeň se mění na žlutou a šedou a krvetvorba dále probíhá v kostech lebky, obratlích, sternu, kostech pánevních, drobných kostech ruky a nohy a v koncích dlouhých kostí.