Anatomie
6.4 Žíly - venae
Krev je po těle rozváděna tepnami, které se větví, až přecházejí v kapilární řečiště. Na sítě kapilár navazují menší žíly, ty přecházejí ve větší, které nakonec tvoří horní a dolní dutou žílu, v. cava superior et inferior, které vedou krev do pravé předsíně srdeční.
Žíly většinou doprovázejí tepny.
Klinicky důležitá je odlišnost uspořádání žil na končetinách. Jsou zde žíly hluboké, které obvykle ve dvojici doprovází tepny a žíly povrchové, jdoucí samostatně v podkoží. Povrchové žíly začínají na hřbetu ruky a nohy z dobře viditelných pletení. Z nich se konstituují dvě hlavní žíly, mediální a laterální. V proximální části končetiny se vlévají do hlubokého žilního systému, jedna níže, druhá výše.
V některých případech se cévní systém rozpadá na síť kapilár dvakrát za sebou. Toto uspořádání se nazývá vrátnicový, neboli portální systém. Poprvé se síť kapilár tvoří proto, aby krev přijala jisté látky, např. živiny, které vstřebáme skrze stěnu střevní, nebo faktory, které ovlivňují tvorbu hormonů v hypotalamu. Podruhé proto, aby tyto látky předala ke zpracování v játrech nebo v místě, kde plní svoji funkci, tedy v hypotalamu. Portální systém se nachází také v ledvině. První kapilární síť zde tvoří tzv. glomeruly, klubíčka kapilár, jejichž stěnou se filtruje tzv. primární moč. Druhá síť tvoří multiplikační systém, který většinu vody a elektrolytů zpětně vychytává tak, aby ve výsledku vznikla definitivní moč. Té je přibližně stonásobně menší množství, než moči primární, asi 1,5 l.
V těle se nachází několik významných žil nebo žilních pletení, jejiž lokalizace je zcela odlišná od arterií. Např. je to vena azygos v zadním mediastinu, žilní nitrolební splavy nebo žilní pleteně uvnitř a vně páteřního kanálu /plexus venosus vertebralis internu s et externus/.
V. azygos a obratlové žilní pleteně jsou významné spojky mezi povodím horní a dolní duté žíly /kavo-kavální anastomósy/. Dále popisujeme porto-kavální anasomózy, spojky, mezi povodím vena portae a horní či dolní dutou žilou. Jejich význam se uskutečňuje v situacích, kdy krev nemůže volně protékat játry z důvodu cirhózy jater nebo nádoru. Hledá si pak jinou cestu, aby játra obešla. Tehdy se realizují kterékoli ze spojek, které ještě budou blíže popsány, např. ve stěně jícnu, rekta, v okolí pupku nebo v retroperitoneálním prostoru.
Žíly hlavy, krku a horní končetiny
Krev z dutiny lební je odváděna cestou vena jugularis interna, což je součást nervově cévního svazku krčního / dále obsahuje a. carotis communis a n. vagus/.
Začíná ve foramen jugulare, párovém otvoru po stranách foramen occipitale magnum. Do ní je přiváděna krev z žil mozku prostřednictvím nitrolebních splavů. Jsou to kanály v duplikatuře dura mater cerebri. Největší z nich je sinus sagitallis superior, který se nachází v místě spojení falx cerebri s celkem dura mater. Na vnitřní ploše os occipitale nad foramen magnum se nachází místo, kde se nitrolební splavy stýkají /confluence sinuum/ a do obou stran z nich odstupuje sinus transversus, který přechází v sinus sigmoideus. Ten přechází ve vena jugularis interna.
Z horní končetiny odvádí krev postupně vena radialis a vena ulnaris, ty se spojují ve vena brachialis, její název se po přestupu collum anatomicum humeri mění na vena axillaris a po přestupu přes první žebro na vena subclavia.
Soutokem vena jugularis interna a vena subclavia vzniká vena brachiocephalica dextra a sinistra. Místu jejich soutoku se říká angulus venosus, do kterého se vlévá hrudní mízovod / ductus thoracicus a truncus lymhaticus dexter/. Vv. brachiocephalicae svým soutokem tvoří vena cava superior. Do ní se vlévá silná vena azygos, která přivádí krev z mediastina, z hrudní stěny a z distálního jícnu.
Z povrchových struktur hlavy odvádí krev žíly, které často svými názvy i průběhem korespondují s žilami hlavy. Vena maxillaris, vena temporalis superficialis, vena occipitalis, lingualis, facialis a další. Ty se všechny vlévají do vena jugularis interna.
Povrchové žíly na horní končetině se nazývají vena cephalica a vena basilica. Vena cephalica se nachází na palcové straně a vlévá se ve žlábku mezi m. deltoideus a m. pectoralis major /sulcus deltoideopectoralis / do vena axillaris. Vena bazilica se vlévá do žilního hlubokého systému mnohem níže, již v půli paže.
Žíly trupu
Z dolních končetin, pánve a dutiny břišní odvádí krev dolní dutá žíla, vena cava inferior. Vzniká soutokem vena iliaca communis dextra a sinistra, který leží před čtvrtým lumbálním obratlem. Odtud vena cava inferior stoupá vzhůru po pravé straně páteře. Vazivovým poutkem je připojená k játrům, někdy bývá zanořená do jejich parenchymu. Venae hepaticae se do vena portae otvírají přímo z tkáně jater, nemají žádný extrahepatální průběh. Dále dolní dutá žíla prochází skrz foramen venae cavae v centrum tendineum bránice a vyúsťuje do pravé předsíně.
Její největší přítoky jsou vena renalis dextra et sinistra, venae testiculares seu ovaricae. Dále se do ní vlévají vv. lumbales, které odvádí krev ze stěny břišní. Jsou propojeny pomocí vertikální v. lubalis ascendens, která tvoří hlavní přítok vena azygos a hemiazygos.
V zadním mediastinu vpravo podél hrudních obratlů stoupá vena azygos. Do ní se vlévá vena hemiazygos z levé strany. Jedná se o důležité spojky mezi povodím horní a dolní duté žíly. Vena azygos se vlévá do vena cava superior, venae lumbales vedou krev do vena cava inferior.
Vrátnicová žíla, vena portae a portokavální anastomózy.
Všechno co sníme, resp. všechny metabolity, které vstřebáme, se musí dostat do jater. Zde jsou přepracovány na látky tělu vlastní, které jsou použitelné k výstavbě těla, obnově zásob, doplnění zdrojů energie atd. Také produkty rozpadu erytrocytů ve slezině je třeba dovést do krve k dalšímu zpracování. Proto je krev ze všech nepárových orgánů dutiny břešní vedená do jater a až odtud dále do celého těla. Tuto funkci plní vena portae, vrátnicová žíla.
Vena portae vede krev z nepárových orgánů dutiny břišní do jater.
Vena portae vzniká soutokem vena mezenterica superior a vena lienalis. Vena mesenterica inferior vstupuje do v. lienalis.
Jícnové varixy
Stav, kdy krev nemůže volně protékat játry, se nazývá portální hypertenze. Vyvíjí se důsledkem hepatitidy, tedy zánětu jater, po kterém může následovat vazivová degenerace jaterní tkáně. Játra jsou pak menší, jakoby zpečená, krev si jimi nemůže sjednat snadno cestu. Hledá si tedy jinou, aby obešla překážku. Pod sliznicí distálního jícnu se nacházejí spojky mezi přítoky vena portae a vena azygos. Jedná se o významnou portokavální anastomózu. Krev, která se nemůže játry protlačit, městná v žilních pleteních jícnu a přes vena azygos teče až do horní duté žíly.
Přeplněné žilní pleteně prominují do lumen jícnu a mohou se snadno poranit ostrým soustem nebo nástrojem při vyšetření žaludku, gastroskopii. Krev z varixů buď vytéká prudce, pak ji pacient zvrací, což vede k rychlému určení diagnózy a záchraně, pokud se nemocný dostane včas k ošetření. Také však může postižený snadno vykrvácet. Nebo vytéká pomalu. V tom případě může být prvním příznakem černá, velice smrdutá stolice, tzv. meléna, neboť pacient krev natráví. Otázkou je, proč se krvácení z jícnových varixů nezastaví. Je to tím, že játra tvoří téměř všechny složky kaskády srážení krve, která je za patologické situace narušená.
Žíly dolní končetiny
Stejně jako u horních končetin existuje na dolních končetinách dvojí systém žil.
Povrchové a hluboké.
Hluboké sledují často po dvojicích arterie. Nachází se pod svaly, které podporují jejich stěnu a jsou masírovány arteriální tlakovou vlnou.
Vena tibialis anterior a posteriorior se spojují ve vena poplitea, ta přechází ve vena femoralis. Průchodem pod ligamentum inguinale se mění název žíly na vena iliaca externa.
Povrchové žíly začínají z pleteně na hřbetu nohy. Před mediálním kotníkem prochází vena saphena magna, která dále stoupá po mediální ploše bérce a dále stehna. Pod tříselným vazem proráží povrchovou stehenní fascii a vlévá se do hlubokého žilního systému. Za laterálním kotníkem probíhá vena saphena parva, která stoupá po zadní ploše lýtka a vlévá se do vena poplitea.
Povrchové žíly nejsou chráněné svaly, jejich stěna není zpevněná, nachází se v podkoží. V některých rodinách je zvýšená tendence k tvorbě poruch žilní stěny a vývoji křečových žil, tzv. varixů.
Vývoj křečových žil začíná od jemných metliček, které prosvítají v podkoží, postupně se žíly rozšiřují víc a více, prohýbají se, rozšiřují, často trpí zánětem /tromboflebitida/.
Stav se řeší buď úplným odstraněním hlavních větví /stripping/ ze dvou řezů, pod tříslem a pod kolenem. Žíla se nasonduje a vytrhne z podkoží. Zákrok přináší pacientům výraznou úlevu. Postranní větve se vytahují pomocí háčků. Drobnější větve žil postižené varixy lze ošetřit sklerotizací. Do žíly se vstříkne látka, která způsobí zánět žíly a tím její uzávěr.
Nezapoměňte! Pro činnost většiny žil jsou důležité chlopně, které rozdělují krevní sloupec na kratší úseky. Tuto funkci mohou plnit pouze není-li žíla příliš rozšířená díky ochablosti stěny. Predisponující faktory varixů jsou sedavé zaměstnání, obezita, těhotenství. Prevence je fyziologický pohyb a střídání teplé a studené vody při sprchování.