Anatomie
7.3 Hltan – pharynx
Předozadně oploštělá trubice, 12-15cm dlouhá, od baze lební k C6 (od C6 – jícen), má tvar nálevky, hraje roli ve fonaci.
Poloha: leží před krční páteří, otevírá se do dutiny nosní – komunikace se nazývá choanae, ústní – istmus faucium a hrtanu – adiitus laryngis.
3 části:
1) Nosohltan – pars nasalis pharyngis – od baze lební až po zadní okraj měkkého patra, přední strana – otvor do dutiny nosní, choanae. V klenbě hltanu je nepárová lymfatická tkáň – tonsila pharyngea, na boční stěnu ústí Eustachova trubice (torus tubarius), u kterého je tonsila tubaria.
2) Ústní část hltanu – pars oralis pharyngis – 6cm, přední strana chybí – komunikace s dutinou ústní, lymfatická tkáň, tonsila lingualis. Podílí se na Waldayerově mízním okruhu společně s t .palatina, t. tubaria, t. pharyngea.
3) Hrtanová část – pars laryngea pharyngis – tvar štěrbiny, zúžení v úrovni C6 –přechod v jícen
Aditus laryngis – vchod do hrtanu – ohraničení – vpředu –epiglottis – od ní ke kořeni jazyka vedou tři slizniční řasy, plicae glossoepiglotticae, které ohraničují tzv. koláčkové jamky. Zapadne-li nám sem drobeček potravy, velmi nás dráždí.
Skladba stěny:
sliznice - nosní část - epitel víceřadý s řasinkami, další části - vrstevnatý dlaždicový epitel, podslizniční vazivo
svalovina – příčně pruhovaná, 3 svěrače – m. constrictor pharyngis superior, medius a inferior
Polykací reflex – stah horního konstriktoru, napne se měkké patro, oddělení nosohltanu od pars nasalis pharyngis, rychlá kontrakce konstriktoru kraniokaudálně, pohyb sousta hltanem + zkrácené levátory, posun směrem do jícnu, současně se zvedá hrtan – sklopení epiglottis - zabrání vniknutí tekutiny kolem aditus laryngis
Pozor! anatomické prostory :
spatium retropharyngeum - mezi páteří a zadní stěnou hltanu, řídké vazivo
spatium parapharyngeum - po stranách hltanu, část prestyloidní a retrostyloidní (obsahuje nervově cévní svazek krční), rozdělené septem od proc.styloideus
Cévy a nervy: aa. - z a.carotica ext., vv.- do v.jugularis interna, lymfa-nodi cerv.prof., nn.-plx IX,X –symp., parasymp., sen.
Waldayerův mízní okruh
Na začátku trávící a dýchací soustavy je systém nakupenin lymfatické tkáně, který nás chrání před infekcí, Waldayerův mízní okruh. Tvoří jej nosní mandle, tonsilla pharyngea, patrová mandle, tonsilla palatina, tonsilla tubaria a tonsilla lingualis.
Tonsilla palatina
Tonsilla palatina, patrová mandle, je párová struktura. Nachází se na patře mezi oblouky arcus palatoglossus a palatopharyngeus. Sliznice - vrstevnatý dlaždicový epitel, do hloubky tkáně tonsily se zanořují krypty, které obsahují odloupané epitelie, bakterie, lymfocyty, zbytky jídla. Zhisáním se v kryptách tvoří čepy, onemocnění se nazývá angína.
V případech, kdy se onemocnění několikrát za rok opakuje, je potvrzeno, že ve tkáni tonsily přetrvává zánět i po léčbě antibiotiky a čeká vždy jen na okamžik oslabení organismu, aby akutně propukl v novou anginu, provádí se tzv. tonsilektomie, tedy odstranění patrové mandle.
Tonsilla pharyngea
Tonsilla pharyngea, nosní mandle, adenoidní vegetace, se nachází v klenbě hltanu pod bazí lební. Je nepárová. Na rozdíl od tonsilly palatiny nemá vlastní pouzdro. Maximálního rozvoje dosahuje v dětství, brzy involvuje. Při hypertrofii téměř úplně zabrání možnosti dýchat nosem. Děti s adenoidní vegetací chodí často s otevřenou pusou, neboť nemohou volně dýchat, jsou celkově nedokysličené, zaostávají ve vývoji. S hypertrofii nosní mandle se často pojí poruchy sluchu. Ta se vyvíjí díky podtlaku ve středoušní dutině. Jeho příčinou je nefunkční tuba aditiva, která neventiluje středouší. Díky tomu je zde podtlak. Tím se vytahuje ze sliznice vystýlající středouší tekutina, která dutinu bubínkovou zaleje. Středoušní kůstky, maleus, incus a stapes, mohou svoji funkci plnit pouze ve vzdušném prostředí. Je-li středouší zalité tekutinou, vyvíjí se porucha sluchu převodního typu, ztráta asi 30 db.
Po tzv. adenectomii velmi často zůstanou buňky, ze kterých tkáň doroste. Situace se někdy zhruba po roce opakuje.