Anatomie
7.2 Dutina ústní - cavum oris, zuby – dentes, jazyk - lingua, patro – palatum
Cavum oris
Ohraničení – rty (labia), tváře (buccae), patro (palatum) a spodina dutiny ústní (diafragma oris)
Obsah – jazyk (lingua), zuby (dentes), patrová mandle (tonsila palatina), slinné žlázy (glandulae oris)
Přes zúžení – isthmus faucium – přechází do hltanu, před zuby se nachází předsíň - vestibulum oris, za zuby – vlastní dutina ústní (cavitas oris propria)
Rty – labium superius et inferius, tvář – podklad – m. buccinator a corpus adiposum buccae v podkožním vazivu. Cévy a nervy – a.facialis, a. temporalis superficialis z a.carotis externa, vv. – v.facialis > plx. pterygoideus (Pozor! Spojky do nitrolebních splavů - riziko šíření infekce z obličeje na mozkové obaly).
Dentes
Zubní oblouky (arcus dentalis superior et inferior)
Zub – části: korunka (corona dentis), krček (collum dentis), kořen (radix dentis)
Histologické složení – zubovina, dentin (tvrdší než kost), sklovina, enamelum (nejtvrdší tkáň v těle) pokrývá korunku, cement (pokrývá kořen zubu), pulpa dentis (dřeň) v cavum dentis
Parodont – systém upevnění zubu v čelisti – kostěný alveolus, periost, cement, závěsný vazivový aparát a gingiva (dáseň)
Periodontium, ozubice – závěsný vazivový aparát, vazivo jdoucí od cementu na kořeni zubu ke kosti zubního alveolu, je součást parodontu
Dospělý člověk má 4 typy zubů : řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), třenové zuby (dentes premolares) a stoličky (dentes molares)
Zuby mají 1,2 i 3 kořeny. Z toho řezáky a špičáky 1 kořen, špičáky mají nejdelší a nejmohutnější kořen ze všech
Mléčný chrup – 20 zubů – v každém kvadrantu 2 řezáky, 1 špičák a 2 stoličky
Stálý chrup – dentes permanentes - 32 zubů - v každém kvadrantu – 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby a 3 stoličky
Popis chrupu – rozdělení na 4 kvadranty z pohledu lékaře na pacienta, mlěčný chrup značíme římskými čísly od I. – V., stálý chrup arabskými čísly od 1. – 8.
Prořezávání zubů mléčných probíhá nejčastěji od 6. do 24. měsíce, od 6. roku začínají prořezávat zuby permanentní.
Skus – fyziologicky horní zuby přesahují zuby dolní, normální skus je okluze, nejčastěji nůžková – zuby lehce přes sebe či klešťová – zuby proti sobě hranami
Abraze – obrušování žvýkáním, gingivální recese – ústup dásně – obnažení krčků
Cévy a nervy – a.maxilaris, v maxilaris>plx.pterygoideus>v.jugularis interna
2. větev n. trigeminus, n. maxilaris, inervuje horní zuby, 3. větev nervus trigeminus, n. mandibularis, zuby dolní.
Lymfa – nodi lymfatici submandibulares, n.l.cervicales profundi
Jazyk - lingua
Jazyk je svalnatý orgán, který vyplňje při zavřených ústech téměř celou vlastní dutinu ústní. Popis – vzadu - kořen (radix linguae, na něm je též jazyková mandle - tonsila lingualis), oddělen od těla (corpus linguae) žlábkem (sulcus terminalis) a hrot (apex linguae).
Orální část jazyka – hřbet (dorsum linguae), spodní část – facies inferior linguae – od ní uzdička (frenulum linguae). Po stranách frenula vyúsťují vývody slinných žláz, glandula sublingualis na lištu větším množstvím vývodů, glandula submandibularis na caruncula sublingualis, okraj (margo linguae), sulcus medianus linguae rozděluje corpus na 2 poloviny.
Od radix linguae jdou slizniční řasy - plicae glossoepiglotticae k příklopce hrtanové – epiglottis, mezi nimi jsou jamky – valleculae epiglotticae.
Na orální části jazyka se nacházejí papily – papilae linguae – podle tvaru – nitkovité, houbovité, listovité a hrazené (vallatae, podél sulcus terminalis, v nich se nachází chuťové buňky sestavené v chuťové pohárky).
Podklad jazyka tvoří příčně pruhovaná svalovina intraglosálni (3 směry průběhu vláken – vertikální, transverzální a longitudinální snopce) a extraglosálni (upínající se do aponeurosis linguae – vazivová ploténka na hřbetní straně jazyka).
Extraglosální svaly: m. genioglossus – od mandibuly do jazyka, pohyb dopředu a dolu, m. hyoglossus – od jazylky do jazyka, pohyb dozadu a dolu, m. styloglossus – od processus styloideus os temporale k apexu jazyka, pohyb dozadu a nahoru, m. palatoglossus – od měkkého patra do jazyka, stahuje měkké patro dolu a zdvíhá radix linguae nahoru – uzavírá vchod do pharyngu.
Cévy a nervy: a. lingualis z a.carotis externa, vv.linguales>v.jugularis interna.
Všechny svaly jazyka, intra i extraglosální inervuje XII. hlavový nerv, nervus hypoglossus, kromě m. palatoglossus, který patří ke svalům měkkého patra. Ty jsou inervovány z IX. hlavového nervu, n. glossopharyngeus.
Senzitivní inervace jazyka - přední 2/3 – n.lingualis (V3), zadní 1/3 –IX, oblast kolem epiglottis - X.
Na hranici těla a kořene jazyka jsou chuťové pohárky pro vnímání hořké chuti. Hořké jsou často jedy. Zároveň hořká chuť u většiny lidí vyvolává tendenci zvracet. N. glossopharyngeus a n. vagus zajistí zvracení obrácením směru peristaltiky trávící trubice. Tento mechanismus nás přirozeně chránil před otravou.
Palatum
Patro /palatum/ odděluje dutinu ústní od dutiny nosní (nosohltan od ústní části hltanu, role při polykání, fonaci, dýchání, zabraňuje vracení potravy nosem). Tvoří strop dutiny ústní, palatum durum. Vpředu ve střední části je val – raphe palati, sliznice je nepohyblivá, na povrchu – vrstevnatý epitel dlaždicový, glandulae palatinae, vzadu – palatum molle.
Podklad – aponeurosis palatina, uprostřed z patra vybíhá čípek – uvula palatina, jehož podkladem je m. uvulae. Od čípku do stran a dolů jdou dva oblouky. Arcus palatoglossus je přední a arcus palatopharyngeus zadní. Jejich podkladem je m. palatoglossus a m. palatopharyngeus, mezi oblouky se nachází tonsilla palatina. Měkké patro, kořen jazyka a oblouky tvoří přechod mezi dutinou ústní a hltanem – úžina hltanová, isthmus faucium. M.tensor veli palatini, tedy napínač, m. levator veli palatini, zdvíhač jsou další svaly měkkého patra. Oba se podílejí rovněž na otvírání hltanového vyústění Eustachovy trubice. Proto nám pomůže polknutí při zalehlých uších.
Cévy a nervy: aa. z a.carotica externa, vv. – do plx. pterygoideus, nn.sensit.V2, mot. IX,X, lymfa-nodi cerv.prof.
Slinné žlázy
Slina - natravuje škroby, obsahuje amylázu. Přesvědčit se o tom můžete jednoduchým pozorováním. Když delší dobu koušete chleba, zesládne, neboť složitý škrob se rozloží na jednodušší cukry, které jsou sladké.
Velké slinné žlázy se nacházejí mimo dutinu ústní. Do ní vyúsťují jejich vývody.
Glandula parotis (příušní žláza), největší, do žlázy vstupuje VII. hlavový nerv, n. facialis – rozpadá se zde na pleteň a vydává větve pro mimické svaly. Vývod žlázy je ductus parotideus – 1cm pod arcus zygomaticus, jde dopředu k m.buccinator a ústí proti druhé horní stoličce do předsíně dutiny ústní.
Glandula submandibularis (podčelistní žláza), ústí spolu s gl.sublingualis na caruncula sublingualis - spodní strana jazyka.
Glandula sublingualis (podjazyková žláza), leží na horní ploše m.myohyoideus, vyúsťuje řadou vývodů na liště, která se táhne od uzdičky jazykové do stran.
Sekrece – čistě serózní - gl.parotis, seromucinózní - gl.sublingualis a gl.submandibularis