Anatomie

11 Kožní ústrojí


Audio - Kožní ústrojí
 
Kůže je jedním z nejdůležitějších orgánů lidského těla. Její hmotnost představuje asi 16% tělesné hmotnosti a její plošný rozměr se pohybuje kolem 1,2 až 2,3 m2. Funkčně kůže zabezpečuje bariéru mezi vnitřním prostředím organizmu a okolím. Chrání tělo proti účinku fyzikálních, chemických a biologických činitelů zevního prostředí. Dále zabezpečuje termoregulaci a zamezuje ztrátám vody. Neméně důležitá je její receptorová funkce ( senzitivní nervová zakončení zabezpečující přenos informací do CNS), exokrinní (sekreční) funkce, kterou realizují drobné žlazky (ekkrinní - potní, apokrinní - aromatické a mazové) a syntéza vitamínu D3. Buňky kůže také zachytávají a zpracovávají antigeny, kůže tedy hraje roli v obranyschopnosti organismu.
 
Stavba 
Kůže je složená ze 2 vrstev, epidermis a dermis.
 
Epidermis, pokožka, kterou tvoří vrstevnatý, dlaždicový, rohovějící epitel ektodermového púvodu. Buňky epidermis se nazývají keratinocyty, v průběhu svého života podléhají složitému procesu rohovění,  keratinizace. Epidermis se skládá z 5 vrstev:
1. Stratum basale tvoří jedna vrstva kubických buněk,které  podléhají mitotickému dělení a tím zabezpečující obnovu vyšších vrstev pokožky. K basalní membráně jsou pevně ukotveny mezibuněčnymi spojeními.
2. Stratum spinosum  tvoří buňky proměnlivé  tloušťky (4-50 vrstev polyedrického tvaru). Buňky jsou propojeny mezibuněčnymi spojeními (desmosomy), které pod mikroskopem připomínají trny, z toho pochází název stratum spinosum. Také zde probíhá mitóza.
3. Stratum granulosum tvoří 2-5 vrstev oploštěných polyedrických buněk. Četná keratohyalinová granula dávají název celé vrstvě. Dochází zde k postupné keratinizaci buněk.
4. Stratum lucidum (svítivá vrstva) je tenká vrstva oploštělých, odumřelých buněk.
5. Stratum corneum (rohová vrstva) proměnlivě tlustá vrstva z plochých, zrohovělých buněk vyplněných keratinem. Mezibuněčné prostory jsou zde vyplněny ztmelující hmotou. Tato vrstva tvoří souvislý, pružný a odolný povrch epidermis. Izoluje vnitřní prostředí od vnějšího.
 
Tloušťka epidermis je velmi proměnlivá.
Popisujeme tlustý typ kůže (0,5 – 2 mm silná epidermis) se nachází na silně mechanicky namáhaných místech, jako je palma manus, planta pedis atd. U tohoto typu kůže je zřetelných všech 5 vrstev epidermis, přičemž nejmohutnější je stratum corneum.
Tenký typ kůže (75-150mikrometrů silná epidermis) se nachází  na ostatních částech těla. Obsahuje chlupy a mazové žlazy, které jsou napojeny na vlasové pochvy.  Každý chlup má vlastní m. errector pili (snopce svalových vláken napřimujíci chlup a napomáhajíci vyprazdňování mazové žlázky). Má konstatní stratum basale, slabé s. spinosum, nekonstantní s. granulosum a s. lucidum u tohoto typu kůže nenacházíme. S. corneum je velmi slabé.
Obnova keratinocytů trvá přibližně 15-30 dní. V zárodečných vrstvách epidermis nacházíme melanocyty tvořící melanin, pigment chránící kůži před zhoubnými účinky UV záření.
 
Dermis, corium, škára, kožní vazivo, je vazivo nacházející se pod epidermis, původem z mezenchymu. Tvoří četné výbězky, papilly, které zvětšují povrch pro ukotvení epidermis.
Na rozhraní dermis a hypodermis je arteriální pleteň, ze které jsou vyživovány všechny vrstvy kůže. V dermis jsou četné arterio-venosní anastomózy, jejichž průchodnost je řízena sympatikem.
 
Pod kůží najdeme hypodermis, tela subcutanea, podkožní vazivo, která obsahuje variabilní množstvi tukové tkáně.
 
 
Kožní adnexa jsou epidermové deriváty, ke kterým patří vlasy, kožní žlazy, nehty a mléčná žláza.
Vlasy a chlupy se skládají z vlasového kořene /radix pili/, který je zakotven do kůže a v hloubce se rozšiřuje ve vlasovou cibulku /bulbus pili/. Z něho vysutupuje vlasový stvol. Cibulka je zakotvena ve vlasovém folikulu. Z cibulky vlas dorůstá do délky, také jsou zde melanocyty, pigmentové buňky, jejichž pigment podmiňuje barvu vlasu.
Šedivění vlasu je dáno snížením tvorby pigmentu a zároveň vnikáním bublinek vzduchu do kůry vlasu.

Typy ochlupení
Za fetálního vývoje tělo plodu pokrývá primární ochlupení zvané lanugo. Před porodem opadává do plodové vody. Rovněž již před porodem se začíná vyvíjet sekundární ochlupení, tedy chloupky, vlasy, obočí a řasy. Terciální ochlupení se začíná vyvíjet až v pubertě. K němu patří ochlupení axily, stydké krajiny, chlupy v zevním zvukovodu a v nose. Pro muže jsou typické vousy /barba/.

Potní žlázy dělíme na potní žlázy ekkrinní a apokrinní. Ekrinní žlázy jsou přítomné všude, nejvíce na ploskách a dlaních. Tvoří pot, jeho tvorba je jedním z mechanismů termoregulace. Apokrinní žlázy jsou svojí stavbou podobné, jejich vývody jsou vázany na vlasové folikuly. Nacházejí se v axile,kolem řitního otvoru a v zevním zvukovodu. Jejich sekret má typické aroma.
 
Mléčná žláza, glandula mammae - schématicky vnitřní struktura 
 
Mléčná žláza je největší apokrinní žláza v lidském těle. Společně s tukovým vazivem tvoří podklad prsu /mamma/. Původně, za embrionálního vývoje, se vyvíjí stejně u muže i u ženy. Vytváří se z tzv. mléčné lišty, což je párový pruh zesíleného epitelu. Ten probíhá z axily do oblasti třísla. Posléze zaniká a zachovává se jen na hrudníku. Některé živočišné druhy mají více párů mléčných žlaz. Mléčná žláza se začíná vyvíjet u žen na začátku puberty, do té doby je rudimentální. Vyvíjejí se její vývody i váčky /alveoly/. K další výrazné proliferaci jak vývodů tak vlastních alveolů dochází v průběhu těhotenství. Sekreční fáze mléčné žlázy nastává koncem těhotenství. Nejdříve se zde tvoří mlezivo /kolostrum/, později mateřské mléko.

Prs tvoří kožní pokryv, tukové vazivo a samotná mléčná žláza.

Na vrcholku prsu je prsní dvorec /areola mammae/. Uprostřed něho je prsní bradavka /papilla mammae/, kde vyúsťují vývody mléčné žlázy.
Tukový polštář v prsu se dělí na tuk praemamární a retromamární. Celou tloušťkou prsu prostupuje vazivo, které dohromady tvoří Cooperův vaz - lig. suspensorium Cooperi. Fixuje prs ke kůži i k povrchové fascii m. pectoralis major. Udržuje jeho polohu i tvar.
Bradavka prsu u muže se nachází na úrovni pátého mezižebří. V její úrovni je místo poslechu dvojcípé /mitrální/ chlopně i chlopně trojcípé, které se ale nachází v pravo od sterna.

Na mléčné žláze popisujeme tělo, corpus mammae, a processus axillaris, výběžek, který sahá až do podpažní jámy. Většina prsu naléhá na m. pectoralis major, menší část na m. serratus anterior. Dělí se na laloky, kterých je 15 - 20. V septech mezi nimi probíhají cévy a nervy, které jsou uložené v tukovém vazivu. Vývody každého laloku se spojují v mléčný vývod, který vyúsťuje na bradavce.
Krev k prsu přitéká především cestou větví a. thoracica interna a aa. intercostales posteriores.

Důležitá je lymfatická drenáž prsu. Téměř 90% lymfy z prsu odtéká do axilárních mízních uzlin. Postupuje přes pektorální axilární uzliny do centrálních a dále do apikálních mízních uzlin. Na 2 -3 zubu m. serratus anterior leží sentinelová uzlina, která se při nádoru prsu zvětšuje jako první. Nazývá se Sorgiusova uzlina.