Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie
7 Chirurgická léčba
7 Chirurgická léčba
7.1 Testovací otázky
Radikální chirurgická léčba
Základy radikální chirurgické léčby solidních nádorů byly stanoveny počátkem 20. století.
Předpokladem úspěchu je kompletní odstranění nádoru a spádových lymfatických uzlin.
Laik se může domnívat, že o relativně jednoduchou problematiku. Celý problém je ovšem podstatně složitější. Takže přes veškeré technologické pokroky dnes asi 1/3 nemocných, umírá na progresi maligního onemocnění, způsobenou neúspěchem při likvidaci primárního ložiska.
Proč tomu tak je? Příčin je řada, ovšem laická veřejnost obvykle obviňuje zdravotníky.
Nejzávažnějšími příčinami neúspěchu radikální chirurgické léčby jsou:
a) Nádorové buňky mají možnost implantace, takže i jednotlivé buňky uvolněné při operaci se mohou stát zdrojem recidivy onemocnění.
b) Chirurg se při operaci řídí pohmatem a zrakem, nádor odstraněný podle „zdravé tkáně“ fakticky nemusel být odstraněn celý - v jeho blízkosti již mohou být mikrometastázy.
c) Příčinou může být i biologická povaha některých nádorů.
d) Velice významným faktorem je chirurg a jeho zkušenost s daným typem operace.
Obecným trendem je koncentrace výkonů na určitá pracoviště (například národní zdravotní služba ve Velké Británii nedoporučuje provádět výkony pro kolorektální karcinom v nemocnicích, kde jejich počet za rok je menší než 40).
e) Výsledky u pokročilých onemocnění jsou obvykle velice špatné, naději nemocnému může dát jen včasná diagnostika onemocnění.
Nejdůležitějšími faktory, které rozhodují o úspěchu léčby, jsou tedy pokročilost onemocnění - viz TNM klasifikace a zkušenost chirurga.
Jednotlivé typy radikálních výkonů budou probrány v kapitolách věnovaných léčbě konkrétních malignit.
Obecným trendem v současnosti je snaha o minimálně invazivní přístup
(laparoskopie, torakoskopie, některé endoskopické postupy) a tam, kde je to možné neprovádět rozsáhlé mutilující výkony (například odstranění prsu, odstranění konečníku s trvalou stomií).
Zároveň se změnil přístup chirurgů k léčbě vzdálených metastáz, například metastáz do jater či do plic. Jejich odstranění a odstranění primárního nádoru je dnes součástí radikální chirurgické léčby.
Paliativní (nekurativní) chirurgické výkony:
Patří sem řada operací a dalších invazivních postupů
Příkladem mohou být výkony vedoucí ke zmenšení nádoru. Například generalizovaný nádor prsu, který je navíc exulcerovaný. Odstraněním nádoru nezachráníme život nemocné, ale výrazně zlepšíme kvalitu jejího života. Dále výkony, kterými obnovujeme průchodnost dutých orgánů, postižených nádorem. Kromě chirurgie se zde uplatňují endoskopické disciplíny a invazivní radiologie.
Role sestry
Péče o onkologicky nemocné na všech pracovištích, kde se výkony pro malignity provádějí, nese s sebou určitá specifika.
Jedním z nich je psychický stav nemocných.
Naprostá většina nemocných trpí před operací úzkostí a obavami z chirurgického výkonu jako takového. U onkologických nemocných se ještě připojuje strach vyplývající z povahy nemocnění. Podle povahy onemocnění si nemocní kladou otázky typu: Neskončím s vývodem? Neodstraní mi prs?
Plánovaný výkon je třeba nemocnému opakovaně a srozumitelně vysvětlovat. Důležité je, aby veškerý personál, který přijde s nemocným do styku „hovořil stejným jazykem“. Tedy, aby nemocný obdržel srozumitelnou formou totožné informace.
Doporučované zapojení „dobrovolníka“ tedy nemocného, který byl již léčen pro obdobné onemocnění, je třeba zvážit individuálně.
U řady nemocných je tento postup přínosem, u úzkostných nemocných před mutilujícími výkony (stomie, ablace prsu, amputace) může ovšem tento postup být kontraproduktivní.
Důležité je zkrátit pobyt na lůžku před plánovanou operací na minimum.
Vlastní předoperační příprava se liší podle typu onemocnění i podle rozsahu plánovaného výkonu.
Veškeré úkony spojené s přípravou k výkonu by měly být prováděny tak, aby nebyla narušena důstojnost nemocného. Vhodné je provádět je v nejkratším možném intervalu před operací, nikoli však ve zbytečném spěchu. Jak dlouhé čekání, tak zbytečný spěch či zmatek mnohdy doslova třesou psychikou nemocného.
Pooperační péče se opěr liší podle typu výkonu.
Chirurgie pro malignity ve svém širokém spektru v sobě zahrnuje od ambulantních výkonů (nepokročilé kožní nádory) přes jednodenní chirurgii (výkony pro nepokročilé nádory prsu) i rozsáhlé operace s mnohodenním pobytem na jednotkách intenzivní péče (například operace pro nádory slinivky břišní).
Obecně se pooperační péče neliší od výkonu pro nezhoubná onemocnění.
Nicméně nemocní s malignitami jsou více ohrožení vznikem některých závažných komplikací.
Jde především o tromboembolickou chorobu a dekubity.
Statisticky je u těchto nemocných ještě vyšší výskyt infekčních komplikací, kromě infektů v ráně, to jsou infekce dýchacích cest, močových cest a infekce spojené se vstupy do žilního řečiště.
Práce sestry se tedy musí zaměřit na prevenci vzniku všech výše uvedených komplikací!
Ke specifikům péče o onkologicky nemocné patří i práce s odebraným biologickým materiálem. Jde o stěry na cytologii, nativní preparáty pro pooperační biopsii, fixované preparáty pro biopsii.
K zásadám patří především dodržení předepsaného postupu, kdy cílem je zabránit znehodnocení materiálu (například nativní biopsie omylem fixovaná ve formolu) a záměně vzorků!