Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

1.1 Zhoubné nádory ledvin

1.1 Zhoubné nádory ledvin
 
 
V této kapitole se budeme věnovat převážně nejčastějšímu typu nádoru ledvin, a to je adenokarcinom ledvin. Synonyma jsou Grawitzův nádor nebo také karcinom ze světlých buněk. Nádor vychází z epiteliálních buněk ledvinných tubulů.
 
Ostatní typy nádorů se vyskytují vzácně, jde o sarkomy, v dětském věku se vyskytuje tzv. Willisův nádor.
Nádor je 2x častější u mužů než u žen, nejčastěji se vyskytuje mezi 40 - 60 věkem života. V poslední době jeho výskyt mírně stoupá, v České republice je incidence 30 nových onemocnění na stotisíc mužů a 17 na stotisíc žen a je jednou z největších v Evropě.
Příčina vzniku nádoru není známa. U časných forem onemocnění, tedy u forem, které postihují nemocné pod 35 let věku a u familiárního (rodinného) se uvažuje o genetických faktorech. V současnosti je známo sedm odlišných genů majících spojitost s rakovinou ledviny.
Mezi rizikové faktory rakoviny ledviny patří především kouření cigaret, hypertenze a také obezita. Kouření je považováno za zjevný a nezpochybnitelný rizikový faktor při vzniku rakoviny ledviny. Kromě těchto základních faktorů se zřejmě na vzniku karcinomu ledviny podílejí také průmyslové a chemické kancerogeny, zejména kontakt s ropnými produkty, aromatickými uhlovodíky, azbestem nebo těžkými kovy. Mezi další kancerogenní látky spojované s výskytem rakoviny ledviny patří také herbicidy, některá rozpouštědla, polyvinylchlorid a zplodiny vznikající při spalování fosilních paliv.
Jako většina malignit má nádor bohužel nespecifické příznaky, které svědčí pro pozdní onemocnění. K příznakům patří hematurie, přítomnost krve v moči, hmatná resistence, popřípadě bolestivost. Ke zjištění včasné diagnózy může vést pečlivé vyšetření u pacientů, kteří přicházejí s normocytární normochromní anémií, obtížně vysvětlitelnými zvýšenými teplotami a úbytkem na váze. Alarmující je i vyšší hladina c-reaktivního proteinu.
 
Diagnostika
Prvním vyšetřením je ultra sonografie a v případě podezření na onemocnění je dalším krokem provedení počítačové tomografie, popřípadě magnetická rezonance. Ta se provádí především, máme-li podezření na nádorové tromby v dolní duté žíle. O vhodnosti perkutánní diagnostické biopsie se stále vedou diskuse. Nádor metastazuje nejčastěji do plic, relativně často do mozku a skeletu.
Před rozhodnutím o chirurgické léčbě patří ke standardním vyšetřením snímek plic popřípadě scintigrafie skeletu.
 
Léčba
Základním typem léčby je léčba chirurgická, a to radikální nefrektomie - odstranění ledviny. U málo pokročilých nádorů lze provést segmentární resekci ledviny.
Současně se odstraňují případné nádorové tromby z dolní duté žíly a podezřelé zvětšené uzliny.
Ačkoli je vzácně zaznamenáno po radikálním odstranění primárního nádoru vymizení metastáz onemocnění, především plicních metastáz, je indikováno jejich odstranění, metastázektomie.
Radioterapie není kurativní metodou, používá se pouze ke zmírnění bolestí, popřípadě zmenšení hmoty nádoru. Jako paliativní léčba se radioterapie uplatňuje při ozáření kostních metastáz, popřípadě metastáz v mozku.
Renální karcinom je bohužel rezistentní k chemoterapii. Používá se imunoterapie, a to interferon interleukin, případně biologická léčba.
Nadějné výsledky dává biologická léčba především preparáty na bázi inhibitorů cévního růstového faktoru. Ta je v současné době zlatým standardem farmakoterapie pokročilých nádorů.