Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

9.11.10 Hormonální terapie

9.11.10 Hormonální terapie
 
 
Některé nádory jsou závislé na přítomnosti hormonů. Nejvýznamnější je tato závislost u karcinomu prsů, které jsou závislé na hladině estrogenů v plazmě a u karcinomů prostaty, které jsou závislé na hladině mužských pohlavních hormonů (z toho logickou léčebnou metodou u těchto nádorů je tedy snaha zablokovat jejich léčebný růst potlačením produkce těchto hormonů).
Léčebná aktivita může spočívat v zástavě produkce odstraněním příslušné žlázy s vnitřní sekrecí (kastrací u muže u pokročilých nádorů prostaty), obecně se však podávají léky, které blokují syntézu hormonů popřípadě léky, které se vážou na receptor, na který se za normálních okolností váže příslušný hormon.
Předpokladem účinné léčby těchto preparátů je vyšetření, které ukáže, zda nádorová buňka bude na daný typ hormonální léčby odpovídat (vyšetření na přítomnost příslušného receptoru).
Léky, které blokují účinek ženských pohlavních hormonů - patří sem preparáty, které se vážou na receptor pro estrogen na nádorových buňkách. K léčbě nádoru prsu se používá Tamoxifen.
 
Léky tlumící syntézu estrogenních hormonů
Tyto preparáty brzdí svým účinkem tvorbu estrogenů. Jejich účinek si můžeme představit tak, že nádorová buňka potřebuje estrogen ke svému růstu. Zablokujeme-li jeho tvorbu, buňka strádá. Obecně se jedná o rychle se rozvíjející skupinu preparátů. Mezi zástupce patří například Letrozol.
Další možností v hormonální léčbě mužských i ženských nádorů jsou vysoké dávky progesteronu, které tlumí na základě zpětné vazby produkci gonanotropinů. V léčbě nádoru prostaty se používají antiandrogeny, které dělíme na specifické a nespecifické. Oba typy léků blokují androgenní receptory. Výhodou specifických antiandrogenů je to, že blokují receptory nejenom v prostatě, ale i v hypotalamu.
Předpokladem účinné léčby je vyšetření buněk primárního nádoru na příslušný receptor.
 
Léčebné použití kortikosteroidů
Prednizon a Dexometazon se používají jednak v léčbě některých akutních stavů u hematoonkologických onemocnění. U některých hematoonkologických malignit mají tyto hormony schopnost navodit buněčnou smrt nádorových buněk.
Nežádoucí účinky po podávání vysokých kortikosteroidů jsou relativně časté. Patří sem především vznik stresového žaludečního vředu, dekompenzace diabetu, nechuť k jídlu, při dlouhodobém používání především plísňové infekce dutiny ústní a jícnu (kandidózy). K závažným účinkům patří ještě změny psychiky v poměrně širokém spektru. Relativně běžné jsou: neklid, nervozita, nespavost, popřípadě mírné deprese.