Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

10.2 Léčba bolesti

10.2 Léčba bolesti
 
 
Základem léčby bolesti je podávání analgetik - farmakoterapie
Kromě podávání analgetik máme v léčbě nádorové bolesti dispozici škálu dalších postupů.
 
Radikální nebo paliativní chirurgické intervence
Samozřejmě radiální odstranění nádoru odstraní zdroj bolesti. Kromě toho ovšem existují další možnosti paliativní chirurgické léčby, které vedou ke snížení intenzity bolesti. U některých nádorových nemocnění jsou řešením výkony na splanchnických nervech (nádory pankreatu) a neurochirurgické výkony (chordotomie u nádorů v malé pánvi).
 
Chemoterapie
Chemoterapie, je-li úspěšná, vede ke zmenšení nádorových hmot, vedlejším efektem může být i snížení intenzity bolesti.
 
Radioterapie:
Je efektivní v léčbě bolesti u některých nádorů (například pankreas). Její efekt spočívá ve zmenšení nádorových hmot a místní destrukci senzitivních nervů.
Technicky převažuje zevní radioterapie, možná je i cílená aplikace zářiče (brachyterapie). U některých nádorů, které metastazují do skeletu, má kromě léčebného i výrazný analgetický efekt celková aplikace radioizotopů, které jsou „vychytávány“ v kostech (například Stroncium).
 
Hormonální léčba:
Je efektivní u některých nádorů jako cílená léčba (nádory prsu, prostaty).
V některých případech přináší analgetický efekt celkové podání kortikoidů (Prednison).
 
V některých případech je nutná psychoterapie.
 
Nelze opomenout rehabilitaci a fyzikální léčbu.
 
Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že léčba nádorové bolesti je léčbou komplexní a týmovou. Na indikaci vhodného postupu se má podílet onkolog, radioterapeut, chirurg a lékař, který se zabývá léčbou bolesti (algeziolog), případně další odborník.
 
Nezastupitelnou roli v léčbě nádorové bolesti hraje farmakologická léčba.
Cílem podávání analgetik je zmírnění bolesti na subjektivně dobře snesitelnou úroveň (ne vždy je možné dosažení absolutní eliminace bolesti).
Při nasazování analgetik postupujeme zpravidla podle obecně známého WHO schématu.
 
WHO schéma
WHO 1 mírná bolest. – podáváme neopiodní analgetika + koanalgetika. Intenzita bolesti udávaná pacientem rozhoduje o konkrétním způsobu farmakoterapie
WHO 2 středně silná bolest – mírné opiáty + neopiodní analgetika
WHO 3 silná bolest. – silné opioidy + případně neopiodní analgetika
 
Nejčastější chybou je, že výše uvedené schéma je bráno jako dogma s tím, že vždy zahajujeme léčbu neopiodními analgetiky. Opak je pravdou, léčbu zahajujeme preparátem, který volíme podle intenzity bolesti.
 
Základní zásady platné pro podávání analgetik
a) Analgetika se podávají v pravidelných intervalech odpovídajících zvolené formě léku.
b) Je výhodné kombinovat opiáty a neopioidní léky.
c) Podle charakteru bolesti je nutné současně k analgetikům nasazovat další preparáty (koanalgetika).
d) Při kolísání intenzity bolesti (průlomová bolest), je nutné nemocného vybavit analgetikem s rychlým uvolňováním.
e) Doporučené a maximální dávky silných opioidů jsou spíše orientačním vodítkem, stanovení jednotlivých dávek a celková dávka léku se vždy řídí stavem nemocného, příp. nežádoucími účinky.
f) Přednost má jednoznačně neinvazivní způsob podání léků (například náplasti pro transdermální podání).
g) V případě nutnosti podávat léky invazivně dáváme přednost kontinuálnímu podávání – subkutánní, intravenózní, příp. epidurální cestou pomocí lineárních dávkovačů.
h) Nežádoucím účinkům lze předcházet mnoha farmakologickými i nefarmakologickými způsoby, rotací léků apod. Neměly by být důvodem k přerušení podávání analgetik.
ch) Každý pacient by měl být plně seznámen s důvody nasazení léků, jejich příp. nežádoucími účinky a možnostmi jak jim předcházet.