Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

9 Cytostatická léčba

9 Cytostatická léčba
 
 

9.12 Testovací otázky

 
Cytostatická léčba (někdy též používáme ekvivalent toxická chemoterapie), má za cíl zničit populaci nádorových buněk. Základem účinku všech cytostatik je zničit nebo poškodit genom nádorové buňky, tedy genetickou informaci obsaženou v jádru nádorových buněk.
Tento účinek je odlišný pro jednotlivá cytostatika, která podle způsobu působení na buněčnou DNA řadíme do několika skupin, jak bude uvedeno v dalším textu.
 
Základní nevýhodou chemoterapie je nespecifičnost jejího účinku. Cytostatika nepůsobí pouze na nádorové buňky, ale fakticky na všechny rychle rostoucí buňky. Sem kromě nádorových buněk patří například krvetvorná tkáň, epitel trávicího traktu, epitel dýchacích cest, buňky vlasových folikulů a germinativní epitel mužů a primární folikuly u žen.
To, že nádorové buňky jsou poškozovány rychleji, než ostatní buňky, souvisí s rychlostí jejich dělení.
Všechna cytostatika působí ve fázi replikace (zdvojení genetické informace) při buněčném dělení. Pouze některé preparáty působí toxicky i na buňky v klidové fázi. Rozdíl v rychlosti buněčného dělení tedy určuje, jaké buňky budou působením cytostatik poškozeny více a méně. K základům aplikace toxické chemoterapie tedy patří volba vhodného cytostatika, které působí na danou nádorovou tkáň. Volba velikosti dávky, která závisí na tělesné váze jedince a současně volba takové dávky, která nepoškodí játra a ledviny. Základní vzorec ve volbě dávky se určuje podle výšky člověka a jeho hmotnosti s přihlédnutím k funkci jater a ledvin.
Ideální je takový stav, kdy po podávání cytostatické léčby se postupně snižuje velikost buněčné nádorové populace až na nulu, aniž při tom dojde k závažným vedlejším účinkům popřípadě k úmrtí pacienta v důsledku cytostatické léčby. Obvykle se nepodává jedno cytostatikum, ale kombinace těchto preparátů. Cílem těchto postupů/kombinací je dosáhnout zvýšení odpovědi na léčbu při snížení výskytu vedlejších účinků cytostatické léčby.