Hematologie

2.2 Vznik krevních destiček

2.2 Vznik krevních destiček
 
 
Za fyziologických podmínek člověk vytvoří denně přibližně 1011 nových krevních destiček a v případě potřeby může jejich tvorba až 10x narůst. Prvním rozlišitelným prekurzorem krevních destiček je megakaryoblast. Jeho charakteristickým rysem je postupné zvětšování jádra, které se stává největším jádrem ze všech myeloidních buněk. Jádro obsahuje 5–6 jadérek a je obklopeno úzkým pruhem bazofilní cytoplazmy. Diferenciací megakaryoblastu se vytváří promegakaryocyt, u kterého probíhají opakované endomitózy jádra bez následného rozdělení. V promegakaryocytu je obsaženo tedy obrovské laločnaté jádro, dochází ke zvětšení buňky a objemu bazofilní cytoplazmy, ve které jsou obsažena azurofilní granula. Promegakaryocyt se přeměňuje v megakaryocyt, který je ještě více jak dvakrát větší a dosahuje velikosti kolem 100 mm. Zvětšil se u něj objem cytoplazmy a stoupl počet azurofilních zrn. Megakaryocyty bývají uloženy u sinusoidních kapilárách kostní dřeně a některé z jejich okrajových výběžků pronikají přes stěnu sinusoidy do cirkulující krve, následně dochází k fragmentaci okrajové cytoplazmy za vzniku krevních destiček. Poté, co se megakaryocyt zbaví tvorbou destiček většiny své cytoplazmy, dochází u něj k degenerativním změnám, rozpadá se a je fagocytován makrofágy kostní dřeně.
Tvorba krevních destiček je regulována jejich počtem v krvi. Hlavním regulačním hormonem při tvorbě krevních destiček je trombopoetin, který je produkován játry a ledvinami a stimuluje produkci a diferenciaci megakaryocytů v kostní dřeni. Krevní destičky mají životnost mezi 9 a 12 dny.