Hematologie

4.3.2 Pravá polycytemie (polycythaemia vera)

4.3.2 Pravá polycytemie (polycythaemia vera)
 
 
Pravá polycytemie (polycythaemia vera, PV) se projevuje vysokým počtem červených krvinek a zvýšenou koncentrací hemoglobinu, což je způsobeno primární klonální myeloproliferací. K diagnostice pravé polycytémie se využívá diferenciálního krevního obrazu. Hodnoty hematokritu u mužů nad 52 % a u žen nad 48 % ukazuje na PV. Také snížená koncentrace endogenního erytropoetinu je spolehlivým znakem primární polycytémie. Důležitým vyšetřením je mutace genu Janusovy kinázy JAK2. Stanovení přesné diagnózy PV a odlišení od sekundárních polyglobulíí je někdy těžké. Důležitou roli v diagnostice má histologické vyšetření kostní dřeně (obraz v periferní krvi bývá odlišný od reaktivních polyglobulií) a molekulárně-biologické vyšetření.
 
Klinické příznaky pravé polycytémie:
- bolest hlavy, závratě – způsobené zvýšenou viskozitou krve
- problémy s trávením a zažíváním (vředová nemoc žaludku a dvanáctníku)
- krvácivé trombózy
- svědění kůže
- dna
- nevolnost, zvracení, bolesti břicha v důsledku splenomegalie a hepatomegalie
 
Cílem léčby PV je udržet normální hodnoty hematokritu a tím i normální viskozitu krve. K léčbě se používá venepunkce, výjimečně její dražší varianta erytrocytaferéza. Při neúspěšné léčbě se používá interferon alfa (u pacientů do 40 let) nebo hydroxyurea (u pacientů nad 40 let).