Hematologie
4.4.2 Hodgkinův lymfom
4.4.2 Hodgkinův lymfom
Hodgkinův lymfom (maligní lymfogranulom) je nádorová onemocnění lymfatického systému, které se liší od ostatních typů lymfomů genetikou, morfologií, průběhem nemoci a její léčbou. Vychází pravděpodobně z B lymfocytů. V patogenezi onemocnění hrají roli genetická zátěž v rodině, porucha imunity, přítomnost EBV a HIV infekce. Nemoc začíná v lymfatické uzlině (nejčastěji v axiální distribuci), odkud se šíří do uzlin a celého těla. Pro Hodgkinův lymfom je charakteristický výskyt nádorových tzv. Hodgkinových buněk a Reed-Sternbergových buněk (RS). Reed-Sternbergové buňky jsou velké nádorové buňky, které mají jedno (Sternbergovy buňky) nebo více jader (Reedové buňky mají 2 jádra v zrcadlovém postavení) s výraznými jadérky. Hodgkinovy buňky jsou podobné RS buňkám, ale mají jedno světlé jádro s jedním jadérkem. RS buňky vznikají mutací z B–lymfocytů, které unikly apoptóze a zůstávají poté dlouho v lymfatické uzlině. Důležitou roli při přeměně lymfocytů v nádorové buňky hraje EB virová infekce. Hodgkinův lymfom je nejčastěji diagnostikován mezi 20. a 35. rokem života. Pro stanovení diagnózy je důležitá biopsie a histologický nález Hodgkinových a RS buněk. Onemocnění se projevuje nebolestivým zvětšením uzlin a tzv. B symptomy, které jsou podobné jako u non-hodgkinských lymfomů - úbytek na váze, noční pocení a opakující se teplota nad 38 °C neinfekčního původu. U pacientů s Hodgkinovým lymfomem se může také objevit svědění kůže bez viditelných patologických změn, zvýšená sedimentace erytrocytů, zvýšený počet eozinofilů a vyšší hodnoty fibrinogenu a někdy je popisována bolestivost uzlin po požití alkoholu. Většina pacientů (až 90 %) má zasažené uzliny nad bránicí, v pozdějších stádiích bývají zasaženy také plíce, játra, slezina a kostní dřeň.
Podle histologického nálezu rozlišujeme dva různé typy Hodgkinova lymfomu:
a) klasický Hodgkinův lymfom,
b) nodulární predominantně lymfocytární Hodgkinův lymfom.
ad a) Klasický Hodgkinův lymfom představuje asi 95 % všech případů Hodgkinovy choroby ve vyspělých zemích. Rozděluje se dále na čtyři podtypy, z nichž všechny mají klasické RS buňky.
- Nodulární skleróza - jedná se o nejběžnější typ Hodgkinovy nemoci ve vyspělých zemích (70 %). Vyskytuje se zejména u mladších lidí (15-20 let). Většinou postihuje lymfatické uzliny na krku nebo hrudníku.
- Smíšená buněčnost – jde o druhý nejčastější typ (25 %) a vyskytuje se zejména u dětí a starších lidí. Často je spojena s EBV virovou infekcí. Může zasáhnout jakékoliv lymfatické uzliny, ale nejčastěji postihuje uzliny v horní části těla.
- Hodgkinův lymfom bohatý na lymfocyty - tento podtyp představuje přibližně 5 % případů. Nejčastěji se vyskytuje v uzlinách v horní části těla.
- Lymfocytární deplece – představuje nejméně běžnou formu Hodgkinovy nemoci, je spojena s EBV a HIV infekcí HIV. Vyskytuje se hlavně u starších lidí a diagnostikována je poměrně pozdě. Ze všech Hodkinových typů mají pacienti s touto formou nemoci nejhorší prognózu.
Ad b) Nodulární predominantně lymfocytární Hodgkinův lymfom představuje přibližně 5 % případů Hodgkinovy nemoci. Liší se od klasického Hodgkinova lymfomu typem buněk, které nejsou typickými RS buňkami, ale jde o populaci velkých nádorových buněk s laločnatými jádry (často nazývané popcorn buňky). Vyskytuje se u mladších lidí (kolem 35 let) a postihuje častěji muže. Zasaženy jsou nejčastěji uzliny na krku
a v podpaží. Tento typ onemocnění má mírnější průběh než klasický Hodgkinův lymfom.
K určení prognózy se dnes používá Ann Arbor klasifikace doplněná o další parametry.
Podle míry postižení lymfatických uzlin a ostatních orgánů se člení onemocnění do 4 klinických stádií (Tabulka 4.5).
Tabulka 4.5 Klinická stádia (Ann Arbor klasifikace)
|
Stádium
|
Systémové příznaky
|
|
Stádium I
|
zasažení jedné skupiny lymfatických uzlin (I)
nebo jednoho extralymfatického orgánu (I E)
|
|
Stádium II
|
zasažení dvou nebo více uzlin na jedné straně bránice (II)
nebo jedné či více skupin lymfatických uzlin a jednoho extralymfatického orgánu na jedné straně bránice (II E)
|
|
Stádium III
|
postižení lymfatických uzlin na obou stranách bránice (III)
nebo postižení lymfatických uzlin na obou stranách bránice a jednoho extralymfatického orgánu (III E), nebo sleziny (IIIS)
|
|
Stádium IV
|
postižení více extralymfatických orgánů bez ohledu na postižení uzlin
|
Zdroj: autor
Podle výskytu systémových příznaků se rozlišuje stádium A (bez celkových příznaků) a stádium B (s celkovými příznaky – B symptomy).
Pacienti jsou léčeni podáním několika cyklů chemoterapie (dle stádia Hodgkinova lymfomu), kdy jsou zničena nerozpoznaná ložiska, a následným ozářením zasažených lymfatických oblastí. Při neúspěšné léčbě se přistupuje k podání vysokodávkové chemoterapie s autologní transplantací kostní dřeně. Léčba Hodgkinova lymfomu je velmi úspěšná, vyléčí se většina nemocných (až 80 %).