Hematologie

2.4 Vznik agranulocytů

2.4 Vznik agranulocytů
 
 
Monocyty se vyvíjejí v kostní dřeni z myeloidní multipotentní buňky. Prekurzorem monocytů jsou monoblasty, které jsou svou strukturou podobné myeloblastům. Diferenciací monoblastů vznikají promonocyty, což jsou buňky oválného tvaru o velikosti do 20 mm. Promonocyty dozrávají jak v cirkulující krvi, tak v kostní dřeni. Zralé monocyty mají životnost asi 75 dnů a mají schopnost fagocytózy. Monocyty se z krevního oběhu mohou dostat do tkáně, kde se dále diferencují za vzniku makrofágů. Tkáně s největším obsahem makrofágů jsou játra, střevo, kostní dřeň, lymfatické uzliny, slezina a ledviny.
 
Vývoj lymfocytů je nazýván lymfopoéza. Z pluripotentní kmenové buňky vzniká v kostní dřeni lymfoidní multipotentní buňka, ze které se poté dále diferencují všechny 3 třídy lymfocytů (B-lymfocyty, T-lymfocyty, NK-buňky). Místem vzniku, zrání a na antigenu nezávislé diferenciace imunokompetentních buněk (zajišťují imunitní reakci) jsou tzv. primární lymfatické orgány, mezi něž řadíme kostní dřeň a brzlík (thymus). Diferenciace a na antigenu nezávislé zrání B-lymfocytů probíhá v kostní dřeni, ze které jsou tzv. „naivní“ B lymfocyty uvolňovány do krevního oběhu. Hlavní vývoj a funkční dozrávání T-lymfocytů probíhá v brzlíku. Prostřednictvím krevního řečiště se „naivní“ lymfocyty (nedošlo zatím k setkání se lymfocytu s antigenem) dostávají do sekundárních lymfatických orgánů, mezi kterými mohou volně cirkulovat buďto krví nebo lymfou. Jako sekundární lymfatické orgány označujeme orgány, kde dochází ke konečné diferenciaci T a B lymfocytů do účinných populací a probíhá zde antigenně specifická imunitní reakce. Patří mezi ně slezina, lymfatické uzliny a jiné shluky lymfatické tkáně (Waldeyerův okruh – krční a nosohltanové mandle; Peyerovy plaky ve střevě).



Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše