Hematologie
1.1 Systém AB0
1.1 Systém AB0
První krevní skupiny byly popsány v roce 1900 Landsteinerem, který zjistil, že sérum zdravého člověka je schopné shlukovat červené krvinky jiného zdravého člověka. Popsal tři krevní skupiny A, B, C (později reklasifikované na A, B, 0). V roce 1902 pak Decastello a Sturli identifikovali čtvrtou krevní skupinu, která byla později označena jako AB. Ke stejným výsledkům došel v roce 1907 psychiatr Jan Janský, který provedl správnou klasifikaci krevních skupin, používal označení I, II, III a IV (ve 30. letech 20. stol. sjednoceno na A, B, AB a 0). Systém AB0 je nejvýznamnějším krevním systémem.
Podle přítomnosti antigenu (aglutinogenu) na membráně erytrocytu rozlišujeme fenotypově 4 krevní skupiny – A, B, AB a , které jsou projevem 6 různých genotypů (AA, A0, BB, B0, AB, a 00). V plazmě se pak vyskytují protilátky proti těm krevním skupinám, které nejsou přítomné na membráně erytrocytu. Nositel krevní skupiny A, má aglutinogen A a protilátky anti-B, tedy protilátky proti aglutinogenu B, který mu chybí. Analogicky jedinec s krevní skupinou B, nemá protilátky proti vlastním aglutinogenům, ale proti těm, které mu chybí, tedy anti-A. Lidé s krevní skupinou 0, mají antigen H a protilátky anti-A, anti-B. Lidé s krevní skupinou AB mají na membráně erytrocytu přítomné oba antigeny (aglutinogen A i B) a v plasmě žádné protilátky viz Tabulka1.1. Lidé s krevními skupinami A a B mohou být homozygoti (AA resp. BB) nebo heterozygoti (A0 resp. B0). Lidé se skupinou AB jsou heterozygoti AB a lidé se skupinou 0 jsou vždy homozygoti 00.
Celosvětově nejrozšířenějšími skupinami jsou krevní skupiny A a 0, krevní skupiny B a AB jsou v populaci méně zastoupené. Četnost výskytu krevních skupin se liší dle regionu a příslušné rasy, V České republice je nejčastěji zastoupena krevní skupina A (42 %), 0 (39 %), B (15 %) a AB (4 %).
Tabulka 1.1 Krevní systém AB0.
|
Krevní skupina
|
Antigeny
|
Protilátky
|
Kompatibilní erytrocyty
|
|
|
H
|
anti-A, anti-B
|
0
|
|
A
|
A
|
anti-B
|
A, 0
|
|
B
|
B
|
anti-A
|
B, 0
|
|
AB
|
A, B
|
žádné
|
AB, A, B, 0
|
Zdroj: autor
Dědičnost krevních skupin probíhá dle Mendlových zákonů dědičnosti, a dítě tedy dědí krevní skupinu po obou rodičích, všechny možnosti uvádí Tabulka 1.2. Možné způsoby přenosu krevní skupiny z rodičů na dítě znázorňuje obrázek 1.1.
Tabulka 1.2. Dědičnost krevních skupin u systému AB0.
|
Rodič 1
|
Rodič 2
|
Dítě
|
|
A (A0)
|
B (B0)
|
A (A0), B (B0), 0 (00), AB (AB)
|
|
A (AA)
|
B (BB)
|
AB (AB)
|
|
A (AA)
|
B (B0)
|
A (A0), AB (AB)
|
|
A (A0)
|
B (BB)
|
B (B0), AB (AB)
|
|
A (A0)
|
0 (00)
|
A (A0), 0 (00)
|
|
B (B0)
|
0 (00)
|
B (B0), 0 (00)
|
|
A (A0)
|
A (A0)
|
A (AA), A (A0), 0 (00)
|
|
B (B0)
|
B (B0)
|
B (BB), B (B0), 0 (00)
|
|
AB (AB)
|
AB (AB)
|
A (AA), B (BB), AB (AB)
|
|
AB (AB)
|
0 (00)
|
A (A0), B (B0)
|
|
AB (AB)
|
A (A0)
|
A (AA), A (A0), B (B0), AB (AB)
|
|
AB (AB)
|
A (AA)
|
A (AA), AB (AB)
|
|
0 (00)
|
0 (00)
|
0 (00)
|
Zdroj: autor
Bylo zjištěno, že antigeny systému AB0 se vytváří už v prenatálním stádiu dítěte (37 denní plod), zatímco jejich protilátky až po narození (novorozenci mají převážně protilátky matky). Množství A, B protilátek se zvyšuje s věkem a kolem 5. roku života dosahuje normálních hodnot. Typ krevní skupiny je určený genem se třemi alelami: alely IA a IB jsou k sobě navzájem kodominantní a vůči alele i (0) dominantní.
Základní stavební jednotkou antigenů A, B, H jsou oligosacharidy složené z monosacharidů: D-galaktózy, N-acetyl-D-glukosaminu a N-acetyl-D-galaktosaminu. Přítomnost genu podmiňuje syntézu enzymu - glykosyltransferázy, která katalyzuje přenos a připojení konkrétního monosacharidu (specifického pro danou krevní skupinu) ke galaktóze v oligosacharidovém řetězci. Při vzniku antigenu H je pomocí enzymu fukosyltransferázy ke galaktóze v oligosacharidovém řetězci připojena L-fukóza. Antigen H krevní skupiny 0 je prekurzorem pro vznik antigenů A a B. Alelou IA je podmíněna syntéza enzymu α-N-acetylgalaktosamin-transferázy (tzv. A transferázy), která katalyzuje vznik antigenu A. Antigen A vzniká připojením N-acetyl-D-galaktosaminu k H antigenu. Antigen B poté vzniká připojením D-galaktózy k antigenu H za katalýzy enzymem α-galaktosyltransferázou (tzv. B transferázou). Syntéza tohoto enzymu je podmíněna alelou IB. N-acetyl-galaktosamin a D-galaktóza jsou tzv. koncovými imunodominantními monosacharidy pro konkrétní antigen, které jsou rozeznávány imunitním systémem.
Obrázek 1.1. Dědičnost krevních skupin
Zdroj: autor
Protilátky krevních skupin AB0 jsou většinou imunoglobuliny třídy IgM, po imunizaci (těhotenství, transfuze) mohou být také třídy IgG nebo IgA. Protilátky anti-A, anti-B (protilátky proti antigenům A a B) mají u jedinců s krevní skupinou 0 charakter imunoglobulinu IgG.
Nejčastěji zastoupenou krevní skupinou je krevní skupina A. Jejími nejčastějšími fenotypy jsou podskupiny A1 a A2, mezi kterými existují rozdíly, např. A1 má větší počet antigenních míst, A2 se liší reakcí s lektiny, další vzácné podskupiny (např. Ax, Am, Aej) vznikají při mutacích alel. U některých onemocnění (akutní leukemie, některé infekce zažívacího traktu), po transfuzi či při fetomaternálním krvácení může dojít ke změně antigenů.
Určení krevní skupiny je založeno na určení antigenu A a B na erytrocytech a na stanovení protilátek (anti-A, anti-B)v séru/plazmě. U jednoho jedince se současně nemůže vyskytovat zároveň antigen a protilátka proti němu.
Transfuze AB0 nekompatibilních erytrocytů (tzv. velká nekompatibilita) vede k akutní hemolytické potransfuzní reakci a může být příčinou selhání ledvin a i smrti. Erytrocyty skupiny 0 jsou považované za "univerzální" a jejich transfuze příjemci skupiny A nebo B představuje kompatibilní transfuzi v situaci, kdy erytrocyty stejných skupin nejsou dostupné, nebo není známá krevní skupina příjemce. Protilátky bývají zdrojem komplikací při transplantacích neshodných v A, B, H antigenech - mohou být příčinou pozdního přihojení a nedostatečné krvetvorby nebo příčinou odmítnutí transplantovaného orgánu.