Obecna_a_vyvojova_psychologie
1.3.2 Neuroanatomie a neurofyziologie percepce
1.3.2 Neuroanatomie a neurofyziologie percepce
V mozkové kůře se nachází asi 100 milionů neuronů citlivých na zrakové podněty. Dosavadní znalosti o jejich funkci byly získány na základě několika technik. Ve studiích pracujících se zvířaty se poznatky o zrakové oblasti zakládají na zaznamenávání elektrických impulzů jednotlivých buněk (prostřednictvím mikroelektrod). U lidí se mezi ně patří postupy, jako jsou měření evokovaných potenciálů, pozitronová emisní tomografie (PET) a funkční magnetická rezonance (fMR). Při výzkumu lidí jsou poznatky dále získávány z „přirozených experimentů“; například na základě zranění nebo onemocnění mozku se dovídáme, jak je zrakové vnímání propojeno se specifickými oblastmi mozku.
Nejdůležitější oblastí mozku pro zpracování zrakových vjemů je primární korová zraková oblast. Bývá označována V1. Je umístěna v zadní (posteriorní) části mozku představující první místo v mozkové kůře, na něž jsou napojené neurony vysílající signály z oka. Další oblasti mozkové kůry citlivé na zrakové podněty jsou spojené s očima právě prostřednictvím V1. Zdá se, že v zadní části mozkové kůry existuje jakási mapa zrakového pole. Její střed leží přesně nad nejvzdálenějším koncem mozkové kůry. Tato „mapa“ však leží vzhůru nohama a ještě je zrcadlově obrácená. Body v horní části zrakového pole se na mapě nacházejí pod hlavní korovou řasou, zatímco umístění na spodní části zrakového pole jsou znázorněna nad touto řasou. Levá polovina zrakového pole se promítá na pravou stranu V1 a obráceně.
Neurony v primární zrakové oblasti jsou citlivé na řadu vlastností zrakového obrazu, například na jas, barvu, určení směru a pohybu. Jednou z nejdůležitějších charakteristik těchto neuronů je zodpovědnost každého z nich za analýzu velice malé oblasti obrazu. Uprostřed obrazu může tato oblast být menší než jeden milimetr. Tyto neurony spolu komunikují rovněž pouze v rámci velmi malých oblastí. Výhodou tohoto uspořádání je současná a detailní analýza celého zrakového pole; nevýhodou neschopnost koordinovat informace, které na zrakovém obrazu nejsou dostatečně blízko u sebe.
Po analýze vysílají korové neurony z V1 informace do mnoha dalších oblastí mozku, kde probíhá analýza zrakových informací. Každá z těchto oblastí se specializuje na určitý úkon, například na analýzu barvy, pohybu, tvaru a umístění. Tyto vysoce specializované oblasti jsou neustále v kontaktu s V1. Z tohoto důvodu bychom měli nervovou komunikaci mezi oblastmi chápat spíše jako konverzování než jako přikazování. K nejdůležitějším aktivitám při zrakové analýze v mozku dochází při lokalizaci a rozpoznávání objektů.