Obecna_a_vyvojova_psychologie
3.4.2 Ernst Kretschmer – psychofyzická typologie
3.4.2 Ernst Kretschmer – psychofyzická typologie
Stručný životopis
Ernst Kretschmer se narodil v roce 1888 ve Wüstenrotu. Studoval teologii, filozofii a medicínu. Zaměřil se na medicínu a na tzv. nervové (duševní) choroby. V letech 1926-1946 pracoval na psychiatrické klinice v Marburku, poté přešel na univerzitu v Tübingen.
V letech 1915 až 1921 rozpracoval Kretschmer diferenciální diagnostiku týkající se schizofrenií a maniodepresivní psychózy. Jedním z výsledků tohoto bádání byla i kniha Körperbau und Charakter (1921), v níž rozvinul svojí typologii, v níž dává psychotické poruchy do vztahu s tělesnou stavbou.
Stinnou stránkou Kretschmerova života bylo jeho sympatizování s fašismem a s rasovou politikou. Zemřel v roce 1964 v Tübingen.
Doporučená četba
Kretschmer, E. Körperbau und Charakter. Berlin: Springer, 1921.
Tělesné typy
Kretschmer rozlišil tři hlavní tělesné typy a ukázal, že výskyt duševních chorob není mezi tyto typy rozdělen rovnoměrně.
Leptosomové (zejména mužského pohlaví) se vyznačují vysokým vzrůstem, protáhlým, úzkým, plochým hrudním košem a úzkými rameny. Ruce, nohy a krk jsou rovněž poněkud dlouhé. Svalstvo je chabé, žebra jsou viditelná, břicho je ploché. Hlava je malá, buď podlouhlá, nebo kulatá. Dlouhý ostrý nos kontrastuje s málo vyvinutou bradou. Frontální obrys obličeje se blíží podobou v jasně vyznačených případech protáhlému vejci. Barva kůže je často bledá, vlasy husté, drsné a dlouho se udržující, stejně tak i obočí, které je často srostlé, ochlupení rukou a nohou je spíše slabé. U žen nebývá vysoký vzrůst tak častým znakem jako u mužů, mohou být malé a drobné. Ostrý profil s vyčnívajícím nosem je u nich vzácnější než u mužů.
Atletický typ se liší od leptosomního zvláště silně vyvinutým svalstvem a silně vyvinutou kostrou. Muži mají široká, mohutná ramena, pevný hrudní koš, silné, vystupující svaly a málo tuku. Kosti jsou silné, což bývá zvláště nápadné na velkých rukou a nohou. Hlava bývá podlouhlá, obličej svalnatý, frontální obrys podobný podlouhlému vejci, kůže pevná a silná, nos silně vyvinutý a stejně tak i spodní čelist. Trup se k pasu zužuje a nohy jsou poměrně štíhlé, takže se dolní polovina těla jeví v kontrastu k silně vyvinuté horní polovině poměrně slabá. Ženy jsou rovněž kostnaté, někdy u nich bývá vyvinuta tuková vrstva, avšak nikdy ne přespříliš, často se u nich jeví mužatství.
U třetího typu, pykniků, bývají charakteristické znaky zřetelně vyvinuty až v dospělém věku. Pyknikové bývají zavalití lidé prostřední postavy, s měkkým širokým obličejem, s krátkým a masivním krkem, s vyklenutým hrudním košem a s vyvinutým bříškem. Ruce a nohy jsou slaběji vyvinuty, ramena úzká, svalstvo měkké. Hlava bývá velká, pěkně zakulacená, barva obličeje svěží, zlehka zarudlá, kůže těla obvykle sněhobílá a těstovitá. Vlasy jsou hebké a mají sklon k předčasnému vypadávání, takže pyknikové mívají pravidelně ve čtyřiceti letech vyvinutou pleš. Skon k ukládání tuku se může vyvinout až v pokročilém věku a není tak nejjistějším znakem tohoto typu. Pyknické ženy jsou snadno rozeznatelné objemem a velikostí prsou a kyčlí.
Vedle těchto tří základních typů rozlišil Kretschmer ještě dysplastické formy, tj. anomálie tělesné stavby, vznikající na základě poruch endokrinnních žláz. Nejdůležitější dysplastické konstituční formy jsou eunuchoidní vysoký vzrůst a eunuchoidní tučnost. Časté bývají u dysplastických forem ženské rysy u mužů a mužské rysy u žen. Kromě toho rozlišuje Kretschmer dále smíšené typy, například astenicko-atletický typ atp.
Temperamentové typy
Kretschmer používal pro označení maniodepresivní psychózy termín cyklofrenie. V souladu s tím pro temperament, který vykazuje určitou příbuznost s touto chorobou, používá označení cyklothymie. V souladu s tím dále pro temperament, který je v některých ohledech podobný schizofrenii, používá termín schizothymie. Pro temperament, který je v některých ohledech podobný epilepsii (pokládanou za psychotickou chorobu), používal termín ixothymie (nebo viskózní temperament).
Cyklothymní: Stejně jako je možné rozlišit lidi s maniodepresivní psychózou na maniaky, maniakálně depresivní a melancholiky, tak můžeme i normální cyklothymiky třídit podle základní nálady. U některých z nich převládá radostná nálada, u jiných nálada kolísá, u jiných převažuje nálada smutná. Maniakální cyklothymové jsou zpravidla spokojení, příjemní, dobrosrdeční, milují humor, jsou družní a otevření, nerozčílí se snadno, jsou bohatí myšlenkami, mnohomluvní a podnikaví. Těší se ze života, rádi holdují požitkům a tato vlastnost se může jevit v odstupňování, od hrubé poživačnosti až k vypěstěnému labužnictví a pozérského estétství. Pro svou družnost a obyčejně i vtipnost jsou tito lidé oblíbení. Někdy mají i tyto veselé povahy svoje chvilky sklíčenosti. Když zažijí nějaké zklamání, neúspěch, mluví snadno o sebevraždě, ale jejich pokleslá nálada obyčejně rychle přejde a oni rychle zapomínají na všechny nepříjemnosti. Ve stáří se z nich stávají klidní humoristé nebo pohodlní poživači.
Méně pohybliví a čilí jsou cyklothymové, kteří mají ve své povaze nejen radostný, nýbrž i melancholický prvek, mezi nimiž kolísají. I oni bývají družní a veselí, ale stávají se snadno sentimentální a trpí někdy přemírou citu. Do rozjařené nálady se u nich někdy mísí melancholický prvek, takže budí dojem lidí, kteří se sice těší ze života, ale kteří současně neshledávají života takovým, jakým by se jej přáli. Proto bývají někdy podráždění a ti, u nichž prvek mánie a deprese je přibližně stejně zastoupen, podléhají lehce výbuchům zlosti.
Depresivní cyklothymové jsou tiší, citově založení lidé, které snadno všechno rozesmutní a kteří trpí nedostatkem radosti. Zároveň však cítí potřebu sdělovat jiným své myšlenky, rádi si naříkají na přítomnost a vzpomínají na minulé lepší časy.
Schizothymní: Na rozdíl od cyklothymiků jsou schizothymikové lidé nespolečenští, hloubaví, do sebe uzavření. Dělí se rovněž na tři kategorie. První kategorie zahrnuje temperamenty hyperestetické, kam náležejí lidé citliví, jemní, s bohatým vnitřním duševním životem, dráždiví, nervózní, idealisté. Druhá kategorie zaujímá jakési střední postavení, jsou to lidé chladní, energičtí, systematičtí, důslední, klidní, aristokraticky povýšení. Do třetí kategorie patří lidé chladní, podivíni a ochromeného afektu.
Po morální stránce jsou schizothymové zásadoví, důslední a neznají kompromisy. V politice, ve vědě, v etice, v náboženství si utvoří systém pevných zásad, podle nichž mohou jasně rozlišit, co je dobré a co špatné, co je správné a co nesprávné. V jednání znají jen ano nebo ne, buď vše, nebo nic. Patří k nim idealisté, revolucionáři, reformátoři a systematičtí organizátoři. Jinak to bývají často lidé svéhlaví, nedůvěřiví, někdy brutální, až antisociální. To jsou ovšem již extrémy hraničící se stavem patologickým, jímž jsou lidé schizoidní.
Viskózní (ixothymní) typ: Jsou to jednak lidé flegmatičtí, jednak povahy vyrovnané, klidné a přitom energické. Jejich povaha se projevuje v klidných, odměřených pohybech, v málomluvnosti, v omezené fantazii, v setrvačnosti, v houževnaté pozornosti, v malé afektivnosti, v neschopnosti náhlých obratů mysli, ve věrnosti a ve spolehlivosti. V některých případech u nich lze pozorovat ale i jistou výbušnost.
Na základě svých výzkumů pak dospěl Kretschmer k závěru, že mezi tělesnými typy a temperamentem existuje tento nenáhodný vztah:
STAVBA TĚLA | ||||
leptosomní |
pyknická |
atletická | ||
schizothymní |
X |
|||
TEMPERAMENT |
cyklothymní |
X |
||
ixothymní |
X | |||
Tabulka 14 Vztahy mezi tělesnými a temperamentovými typy.
Podle: Kretschmer, E. (1921). Körperbau und Charakter. Berlin: Springer.
Leptosomové (astenici) bývají schizothymní, pyknici bývají cyklothymní a atletici ixothymní.