Obecna_a_vyvojova_psychologie

2.2.1 Základní formy prenatálního vývoje

2.2.1 Základní formy prenatálního vývoje
 
 
V přírodě se vyskytují dvě základní formy prenatálního vývoje. První z nich můžeme pozorovat například u hlodavců. Tito tvorové mají relativně krátkou dobu březosti a matce se narodí velké množství značně nevyvinutých mláďat – jsou malá, slabá, holá, bezmocná, se špatnou koordinací pohybů atd. Tito tvorové mají zpravidla malý mozek, nevyvíjí se u nich příliš složité vzorce sociálního chování a žijí poměrně krátce.
Druhou formu prenatálního vývoje můžeme pozorovat u větších savců. Ti mají naopak poměrně dlouhou dobu březosti a matce se narodí malé množství relativně vyvinutých mláďat schopných se o sebe postarat hned po narození. Například mládě zebry je schopno několik hodin po narození běhat se stádem a v případě ohrožení nakopnout útočníka. Tito tvorové mají zpravidla velký mozek, složité formy sociálního chování a žijí poměrně dlouho.
Nápadnou výjimku z těchto dvou forem prenatálního vývoje představují primáti a zejména člověk. Tem má velký mozek, komplexní formy sociálního chování a žije relativně dlouho, avšak ve srovnání s ostatními velkými savci se rodí poměrně bezmocný a málo vyvinutý. Podle některých biologů je člověk „embryem“ ještě po porodu a zůstává jím ještě po celý první rok svého života. Vývoj, který u ostatních druhů probíhá ještě v děloze, tak u něj probíhá ještě nějaký čas po narození.
Nezralost lidského mláděte s sebou nese řadu důsledků. Mnoho našich druhových charakteristik a dovedností vzniká až po porodu, ne před ním. Zatímco příslušníci ostatních druhů dozrávají v relativně klidném prostředí dělohy, my dozráváme v prostředí bohatém na celou řadu fyzických, sociálních a kulturních podnětů. To od nás vyžaduje vysokou schopnost adaptace a zejména učení. A skutečně také žádný jiný tvor není tak schopný učit se, ani není tak závislý na této schopnosti jako člověk. A navíc dlouhé období nezralosti mimo mateřské lůno s sebou přináší pro každého jedince značně odlišné prostředí; tato variabilita prostředí přispívá ke značné variabilitě znaků u jednotlivých příslušníků našeho druhu. S touto pestrostí osobností a osudů se u ostatních tvorů patrně nesetkáme.