Obecna_a_vyvojova_psychologie
3.2.1 Erich Fromm – analytická sociální psychologie
3.2.1 Erich Fromm – analytická sociální psychologie
Stručný životopis
Erich Fromm se narodil 23. 3. 1900 ve Frankfurtu nad Mohanem jako jediné dítě ortodoxního židovského obchodníka s vínem. Původně chtěl studovat talmud v Litvě, ale otec mu tato studia nedovolil. Studoval sociologii, psychologii a filosofii v Heidelbergu. Mezi jeho učitele patřili například A. Weber, K. Jaspers a H. Riecken. Současně studoval soukromě talmud.
V následujících letech prošel psychoanalýzou (u F. Reichmannové, K. Landauera a H. Sachse). Diplom berlínského Ústavu psychoanalýzy obdržel v roce 1931. V letech 1929 až 1932 spolupracoval s frankfurtským Ústavem pro sociální výzkum. Po nástupu Hitlera k moci emigroval do USA. Zde obnovil v letech 1934 až 1939 spolupráci s přesídleným frankfurtským ústavem. Později přednášel na Kolumbijské universitě a na Yaleské universitě. Vedle přednáškové a publikační činnosti provozoval i psychoanalytickou praxi. Od roku 1949 se stal spolupracovníkem a později vedoucím oddělení psychoanalýzy na lékařské fakultě Národní university v Mexiku. V Mexiku prožil takřka dvacet let. Svoji činnost v ní ukončil v roce 1967. Poslední léta života strávil ve Švýcarsku, kde také 18. 3. 1980 zemřel.
Doporučená četba
Fromm, E. Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko, 1993.
Fromm, E. Člověka a psychoanalýza. Praha: Aurora, 1997.
Fromm, E. Umění milovat. Praha: Orbis, 1967.
Individualizace, osvobozování – a nové závislosti
Dílo E. Fromma je prodchnuto myšlenkou, že klíčový konflikt moderního člověka spočívá v tom, že z jedné strany usiluje o osvobozování se od pout minulosti a od nejrozmanitějších biologických, společenských a jiných závislostí, z druhé strany však má tendenci k tomu, upadat do nových závislostí, neboť svoboda s sebou nese odpovědnost, izolovanost a samotu. Moderní člověk tedy současně usiluje o dosažení svobody – a zároveň dělá často vše proto, aby se jí zbavil.
Podle Fromma specificky lidská existence začíná tehdy, když přizpůsobování se přírodě ztrácí svůj nátlakový charakter a přestává být řízeno instinkty. Lidská existence a svoboda jsou proto od počátku neodlučitelné. Slovo svoboda zde znamená „osvobozování se od“, zejména osvobozování od pudové determinace činnosti.
Tento proces vyčleňování jedince z jeho původních vazeb, proces, který Fromm nazývá individualizací, pokračuje v lidských dějinách. Vrcholu dosáhl ve stoletích mezi reformací a současností. Zásadní obrat pak přinesl kapitalismus. Ten nejen osvobodil člověka od tradičních pout, ale také nesmírně přispěl k rozšíření jeho pozitivní svobody, k růstu aktivního, kritického, zodpovědného JÁ. Pro jedince přestalo existovat pevné místo v ekonomickém řádu, které mohlo být považováno za dané od přírody. Vše je nyní závislé na jeho vlastním úsilí. To je však pouze jeden účinek, který má kapitalismus na proces vzrůstající svobody. Druhým je to, že významně přispívá k pocitům osamělosti a izolovanosti jedince a naplňuje ho pocitem bezvýznamnosti, úzkosti a bezmocnosti.
Podle Fromma tedy ačkoliv svoboda přinesla člověku nezávislost a racionalitu, učinila ho současně izolovaným a tím úzkostlivým a bezmocným. Tato izolace je pro něj nesnesitelná. Je proto postaven před alternativu: buď břemenu svobody uniknout do nových závislostí a podřízeností, nebo uspíšit plnou realizaci pozitivní svobody, jež spočívá v jedinečnosti a individualitě člověka. Je to alternativa svobody, spojené s odpovědností a izolovaností, versus bezpečí, které zbavuje pocitu izolovanosti a úzkosti, které je však vždy spojeno s novými závislostmi.
Orientace charakteru
Fromm rozpracoval tuto myšlenku i v souvislosti s rozlišením lidských charakterů. Rozlišuje dva základní vztahy člověka ke světu, jimiž jsou
1. asimilace a
2. socializace.
Člověk podle něj realizuje vztah ke světu dvěma zčásti odlišnými způsoby: (a) přivlastňováním a přizpůsobováním si věcí (asimilace), (b) tím, že navazuje vztah k druhým lidem i k sobě samému (socializace). Charakter pak definuje jako relativně neměnnou formu, do níž je v procesu asimilace a socializace sváděna lidská energie. Ve svých pracích rozpracoval Fromm postupně typologii, kterou znázorňuje tabulka.
Tabulka 13 Typy charakteru podle E. Fromma.
Volně podle: Fromm, E. (1997). Člověka a psychoanalýza. Praha: Aurora. a Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity. Praha: NLN.
Z tabulky je patrné, že Fromm rozlišuje v zásadě dvě orientace charakteru, jež označuje jako neproduktivní a produktivní.
Neproduktivní orientace
Všechny neproduktivní charaktery jsou reakcí na základní konflikt soudobé historické etapy, jímž je volba mezi svobodou a bezpečím. Fromm rozlišil celkem pět charakterů, které označil jako neproduktivní. Kromě toho rozpracoval ještě některé další neproduktivní typy, které mohou ve společnosti nabývat patologických forem (například autoritářský charakter a automat konformity).
Receptivní charakter:
Tento charakter věří, že vše, co je pro život dobré a potřebné, leží mimo jeho dosah, mimo jeho schopnosti. Je závislý a pasivní, neschopný učinit cokoli bez cizí pomoci. Žije s pocitem, že jeho hlavním úkolem je dosáhnout toho, aby byl milován. To mu umožní získávat od druhých to, co potřebuje. Je submisívní, naivní a sentimentální.
Vykořisťující charakter:
Tento charakter dosáhne vše, co chce nebo potřebuje, silou nebo podvodem. Je rovněž neschopný vlastní produkce a tak získává lásku, majetek, myšlenky a city druhých tím, že si je přisvojuje. Jeho postoj je směsicí otevřeného nepřátelství a rafinovaného zištného chování. Negativní rysy tohoto charakterového typu zahrnují zejména agresivitu, aroganci a závistivost, positivní sebedůvěru, hrdost a impulsivnost.
Hromadící (křečkovský) charakter:
Tento charakterový typ se snaží akumulovat majetek, moc a lásku. Bojí se cokoli sdílet s druhými. Má sklon žít v minulosti a odmítá nové. K jeho negativním rysům patří to, že je rigidní, podezřívavý a zatvrzelý. Na druhou stranu je obezřetný, loajální a má specifický smysl pro spravedlnost: „Moje je moje a tvoje je tvoje!“
Tržní charakter:
Tento charakter vychází z toho, že hodnota každého objektu spočívá v jeho tržní ceně. Vše je pro něj zbožím, určeným ke směně. Záleží mu na působení dobrým dojmem a na vlivných známostech. Je schopen vykazovat nejpestřejší plejádu osobnostních vlastností, pokud tyto zvýší pravděpodobnost, že „půjdou na odbyt“. Podstata tržní orientace spočívá v neustálé schopnosti měnit postoje. Rozvíjejí se ty vlastnosti, které se aktuálně dají dobře prodat.
Nekrofilní charakter:
Nekrofilní charakter je přitahován a fascinován vším, co už není naživu, co je mrtvé. Nekrofilní jsou lidé, kteří rádi mluví o nemocech, o pohřbech, o smrti. „Když mluví o smrti, doslova oživnou.“ Nekrofilní osoba proto také miluje vše, co je mechanické. Je hnána touhou přeměnit organické na anorganické, dívá se na život z mechanického hlediska, jako by lidé byli věci. Spřízněna s tím je její dychtivost jistoty, zákona a pořádku. Jsou to chladní, odměření, oddaní stoupenci zákona a pořádku.
Autoritářský charakter:
Spojením receptivního a vykořisťujícího charakteru vzniká nový typ, pro nějž Fromm požívá termín „autoritářský charakter“. Jde o obdobu sadomasochistického charakteru, zejména tehdy, nejde-li o člověka neurotického, ale normálního. Tohoto člověka charakterizuje jeho vztah k autoritě. Miluje autoritu a má sklon se jí podřídit. Současně však chce být autoritou sám a podřídit si druhé. Tento charakter je podle Fromma lidským tmelem fašismu.
Automat konformity:
V demokratických společnostech hrozí především výskyt jakési „nutkavé konformity“. Jedinec přestane být sám sebou, vnitřně si osvojí model osobnosti, který mu nabízejí kulturní vzory, a stane se přesně takový, jako jsou ostatní a jak to od něho očekávají. Rozpor mezi jeho JÁ a světem zmizí a s ním i vědomý strach z osamělosti a bezmocnosti.
Produktivní orientace
Fromm rozpracoval rovněž některé myšlenky, které se týkají produktivní orientace.
Produktivita je schopnost člověka používat své síly a realizovat možnosti (potenciality), které jsou v něm uložené. Podmínkou toho je svoboda.
Součástí produktivní orientace je biofilie, láska k životu. Ta se projevuje v tvořivé orientaci. Osobu, která plně miluje život, přitahuje sám proces života a sám růst ve všech možných oblastech. Dává přednost tvoření před zachováváním starého. Spíše než bezpečí miluje dobrodružnost života.
Produktivní charakter směřuje k dosažení pozitivní svobody, tj. k růstu aktivního, kritického, zodpovědného JÁ. Plnou realizaci pozitivní svobody spatřuje Fromm v rozvíjení spontaneity a individuality. Stručně řečeno: „Pozitivní svoboda spočívá ve spontánní aktivitě celé integrované osobnosti. Pozitivní svoboda obsahuje také zásadu, že neexistuje žádná vyšší moc než toto jedinečné individuální JÁ, že člověk je středem a cílem svého života; že růst a realizace lidské individuality je konečným cílem, který nemůže být nikdy podřízen cílům hodnotnějším.“