Obecna_a_vyvojova_psychologie
1.4.1 Myšlení
1.4.1 Myšlení
Na rozdíl od čití a vnímání, kdy na nás působí určité vnější podněty, je myšlení založeno především na operacích s mentálními objekty, především se slovy a s představami. Proto je někdy přemýšlení popisováno jako „řeč mysli“ (Atkinsonová et al., 1995). Lze rozlišit tři základní druhy této „řeči“, tj. myšlení.
- Propoziční myšlení odpovídá proudu vět, které „slyšíme“ v mysli. (Jak ještě uvidíme, jde vlastně o nepřesné označení, neboť součástí myšlení jsou i jiné věty než propozice, například otázky.)
- Imaginativní myšlení spočívá v proudu představ, zejména zrakových, tedy tomu, co v mysli „vidíme“. Patří sem i sluchové představy, jež v duchu „slyšíme“ aj.
- Motorické myšlení se týká posloupnosti představ „pohybů“ v mysli.
My se zaměříme především na myšlení propoziční.
Propoziční myšlení
Propozice je věta, která něco tvrdí. Mezi propozice patří například věty: dnes je středa, velryba je delší než úhoř, Marek je student. Přesněji řečeno je propozicí ono tvrzení či smysl věty. Stejnou propozici tak mohou tvrdit odlišné věty: Es regnet, prší, it is raining.
Ale každá věta není propozicí. Aby byla věta propozicí, musí tedy být rozhodnutelná její pravdivostní hodnota (pravda/nepravda). Například otázka nebo rozkaz propozicemi nejsou.
Tak jako každá věta sestává i tvrzení (propozice) ze slov. Tato slova zastupují buď vlastní jména (tj. konstanty) nebo pojmy. Při analýze myšlení se klade důraz především na pojmy.
Pojem representuje určitou třídu, množinu či kategorii objektů – například velryb nebo studentů. Hlavní funkce pojmů je spatřována v tom, že rozdělují naše zkušenosti na zvládnutelné jednotky a přispívají tedy ke kognitivní ekonomii.
Při snaze o vymezení hranic (definování) pojmu zpravidla uvádíme určité klíčové vlastnosti, které jsou spojeny s touto kategorií. V psychologii se zpravidla rozlišují dva typy pojmů: logické (klasické) a přirozené (neurčité, fuzzy) pojmy. Pro učení se pojmům jsou důležité tzv. prototypy. Prototyp je nejlepším, typickým, ideálním či nejjasnějším případem dané kategorie.
Hierarchie pojmů
Mimo znalosti vlastností jednotlivých pojmů musíme také vědět, jaké vztahy mají jednotlivé pojmy mezi sebou. Ty mohou být různé. Důležité jsou zejména vztahy hierarchické, kdy každý pojem má nad sebou několik pojmů, které jsou obecnější. Tak například určitý konkrétní tvor (X), se kterým máme zkušenost, je – spolu se všemi dalšími, kteří mají obdobné vlastnosti – označen jako doga. Dogy však sdílí řadu společných vlastností i s jinými druhy psů; některé je však odlišují například od koček. A naopak – mají rovněž řadu vlastností, které mají i kočky, pavouci a dokonce i ryby, ale které nesdílejí například s rostlinami.
Obrázek 8 Hierarchie pojmů.
Zdroj: Autor
Výsledky výzkumů ukazují, že informace o vlastnostech kategorií a o vztazích mezi kategoriemi kódujeme do paměti podle obdobných principů. Když se nás například někdo zeptá „Je pes savec?“ odpovíme rychleji, než když se nás zeptá „Je doga savec?“ Cesta od „psa“ k „savci“ je tedy patrně v paměti kratší než cesta od „dogy“ k „savci“.
Soud a úsudek
Propoziční myšlení neprobíhá v pojmech, ale ve větách (soudech, propozicích) a úsudcích (argumentech). Z hlediska logiky se propozice skládá ze subjektu a predikátu, z hlediska gramatiky z podmětu a přísudku. Například ve větě „Auto jede“ je auto subjektem (podmětem), jede predikátem (přísudkem).
Každý úsudek sestává ze dvou typů propozic, které bývají označeny jako premisy a závěry.
Úsudky mají dvě základní formy – deduktivní a induktivní.
Deduktivní usuzování
U deduktivního úsudku vyplývá závěr z premis logicky nutně, tj. je vyloučeno, aby byly premisy pravdivé a závěr nepravdivý. Například z kombinace premis „všichni lidé jsou smrtelní“ a „Sokrates je člověk“ vyplývá logicky nutně závěr, že „Sokrates je smrtelný“. Při dokazování pravdivosti tohoto závěru se nemusíme opírat o zkušenost.
V psychologii je věnována pozornost rozdílům mezi normativní teorií (logikou) a skutečným usuzováním lidí. Jedním z případů je usuzování pomocí kondicionálu, tedy podmíněného výroku ve formě „jestliže P, pak Q“. Věta P je označována jako antecedent, Q jako konsekvent (závěr).
Obecně bývá argument vyjadřován tímto způsobem:
P Þ Q premisy (antecedenty)
P
\ Q závěr (konsekvent)
Tento výrok je spojen se dvěma správnými (validními) typy úsudků a se dvěma nevalidními typy úsudků.
Jestliže je například pravdivý výrok „Jestliže prší, pak je mokro“, lze z tohoto výroku logicky korektně vyvodit, že
- jestliže (právě teď) prší, je (právě teď) mokro (modus ponens)
- jestliže není mokro, pak neprší (modus tollens).
Logické chyby, které s tímto výrokem souvisejí, bývají označeny jako potvrzení konsekventu (závěru) a popření antecedentu:
- jestliže je mokro, prší
- jestliže neprší, není mokro.
Například Wason v jednom ze svých experimentů ukázal pokusným osobám karty, na kterých byla tato písmena a čísla:
Poté je nechal, ať ověří správnost tohoto tvrzení:
Jestliže má karta na přední straně samohlásku, pak má na zadní straně sudé číslo.
Pokusné osoby měly za úkol otočit pouze ty karty, které by umožnily rozhodnout, zda je daný výrok pravdivý. Pouze 4 % pokusných osob otočily správné varianty, tj. E a 7. 46 % pokusných osob otočilo E a 4, což je chybná kombinace, neboť 4 nemůže falzifikovat tvrzení, ať je na zadní straně samohláska, nebo souhláska. Jde o chybu potvrzení důsledku. 33 % pokusných osob obrátilo pouze E, což je chyba potvrzování pouze kladnými případy („nefalzifikace“). Zbývajících 17 % učinilo jiné nesprávné volby.
Výsledky podobných výzkumů vedou k závěru, že při usuzování často nepostupujeme podle logických pravidel, ale podle nějakých jiných principů řešení. Mezi dvě hlavní třídy těchto principů patří
- pragmatická pravidla a
- heuristiky.
Při aplikaci pragmatických pravidel neoperujeme tak formálně a abstraktně, ale opíráme se v různé míře i o obsahy naší zkušenosti. Například máte opět otočit pouze relevantní karty u problému
Jestliže někdo pije pivo, pak je mu více než 19 let
Tento problém je řešen častěji správně než problém předchozí; respondenti zřejmě využívají při ověřování správnosti vlastního přemýšlení své zkušenosti.
Induktivní usuzování
Na rozdíl od deduktivního úsudku nevyplývá v induktivním úsudku závěr z premis logicky nutně, ale pouze s určitou mírou pravděpodobnosti. Některé závěry tedy mohou být více pravděpodobné (tj. pravděpodobněji pravdivé), některé méně. Vysoce pravděpodobné závěry se někdy označují jako induktivně silné. Psychologové opět zkoumají běžné myšlení ve srovnání s normativní teorií (induktivní statistikou).
Například pravidlo poměrného základu stanovuje, že pravděpodobnost, že určitý jev je příslušníkem podmnožiny A, je dána zastoupením této podmnožiny v základním souboru. Jestliže je například v kasárnách (A) 1000 mužů (B) a 5 žen (C), je pravděpodobnější, že první člověk, jehož potkáte za branou, bude muž.
Jiné pravidlo induktivní logiky zní, že pravděpodobnost určitého výroku (P) nemůže být nižší než pravděpodobnost konjunkce tohoto výroku s jiným výrokem (P.Q); jinak řečeno také, že pravděpodobnost konjunkce P.Q je nižší, maximálně stejná jako pravděpodobnost P. Konjunkce spojuje výroky spojkou „a“. Aby byla konjunkce pravdivá, musí být pravdivé oba výroky. Pravděpodobnost toho, že za branou potkáte muže s modrýma očima (konjunkce výroků X je muž (B) a X má modré oči (D)) je nižší, než pravděpodobnost toho, že za branou potkáte muže. V extrémním případě mohou být tyto pravděpodobnosti stejné – jsou-li v kasárnách pouze modroocí muži.
Lidé se často nedrží těchto principů induktivní logiky. To ukázali například Kahneman a Tversky.
(1) V náhodně vybraném vzorku je 70 právníků a 30 inženýrů. Osoba A je 30 let stará, nemá děti, je oblíbená a inteligentní. Myslíte, že je spíše právník nebo inženýr? (Výsledky 50:50.)
(2) Linda je 31 let stará, svobodná, otevřená a velmi chytrá žena. Na vysoké škole se zajímala o filosofii a kromě jiných věcí i o problémy diskriminace. Jaká je pravděpodobnost, že je Linda
- bankovní úřednicí (A)
- bankovní úřednicí a aktivní ve feministickém hnutí? (A.B)
Pokusné osoby se mylně domnívají, že je konjunkce pravděpodobnější.
(3) V tomto případě se lidé zřejmě spíše než o logické úvahy opírají o podobnost Lindy s prototypem feministky (neboť bylo zmíněno, že se na vysoké škole zajímala o problémy diskriminace). Používají tedy určité heuristiky, tj. kognitivní postupy, které složité myšlenkové úkoly redukují na jednodušší operace.