Teorie_osetrovatelstvi

1.1 Definice a předmět ošetřovatelství

1.1 Definice a předmět ošetřovatelství

Vědní obor je určité odvětví, disciplína, která je charakterizovaná specifickým předmětem a metodou (popřípadě technikou výzkumu). Ošetřovatelství je aplikovaná vědní disciplína, která má vlastní teoretickou základnu poznatků a jejich praktickou aplikaci.

Definice ošetřovatelství:

- Ošetřovatelství je systém specifických teoretických poznatků (předmět zkoumání) a metoda praxe - ošetřovatelský proces (Mastiliaková, 2002).

- Světová zdravotnická organizace definuje ošetřovatelství jako systém typicky ošetřovatelských činností týkající se jednotlivce, rodiny, společenství, v němž žijí, který jim pomáhá, aby byli schopni pečovat o své zdraví a pohodu (Staňková, 1996).

Ošetřovatelství je v tomto pojetí relativně mladý obor.

Cílem ošetřovatelství je všestranně uspokojovat potřeby člověka ve vztahu k udržení jeho zdraví, nebo potřeby vzniklé
či pozměněné onemocněním.

Ošetřovatelství je multidisciplinární obor integrující poznatky z jiných oborů:

- přírodovědných, medicínských - ošetřovatelství v nich působí, čerpá z nich poznatky o etiologii, patogenezi a projevech onemocnění, o prevenci, diagnostice, o terapii atd.,

- humanitních a společenských - filosofie, etiky, psychologie, sociologie, pedagogiky aj.

Poznatky pomáhají v ošetřovatelství zkoumat psychosociální, duchovní a kulturní potřeby člověka.

Jde hlavně o tyto obory:

- filosofie, hlavně křesťanství i filosofie, která se zajímá o člověka a smyslem jeho života, pomáhá ošetřovatelství lépe poznat objekt svého působení (tedy člověka),

- etika, věda o mravnosti, která všeobecně vymezuje a zdůvodňuje způsob chování lidí, rozlišuje základní principy dobra
a zla, etika je východiskem teorie ošetřovatelství v oblasti utváření etických norem a postojů sester a jejich činnosti,

- sociologie, zabývá se zákonitostmi vývoje a struktury společnosti; pomáhá ošetřovatelství analyzovat, poznávat, a tím
i přetvářet prostředí, ve kterém se ošetřovatelská péče realizuje, ve kterém člověk žije, a tak lepší uspokojuje sociální potřeby,

- pedagogika, nauka o výchově, která umožňuje ošetřovatelství zvládnout edukační postupy působení na člověka, hlavně nemocného, aby pochopil a splnil požadavky ošetřovatelské péče, a aby pozitivně a aktivně působil při utváření zdravého způsobu života a zachování zdraví,

- psychologie, zabývá se psychikou člověka ve zdraví i v době nemoci v jednotlivých věkových obdobích života, poskytuje ošetřovatelství poznatky o psychice, chování nemocného i zdravého jedince, jeho osobnost, a tím ošetřovatelství získává teoreticky a vědecky zdůvodněná východiska na uspokojování psychických potřeb člověka; věda zabývající se lidskou psychikou (duševním životem a jeho vnějšími projevy - do konce 19. století nedílnou součástí filozofie).

Dělení psychologie:

a) základní:

- obecná → předmět psychologie,

- osobnosti → jednotlivce,

- vývojová → psychický vývoj jedince,

- sociální → vztah jedince a společnosti,

- psychopatologie → abnormální jevy duševního života,

- dějiny psychologie → vývoj psychologie od středověku,

b) speciální:

- psychometrie → faktické vlastnosti psychických jevů,

- farmako-psychologie → dopad toxických látek na psychiku aj.,

c) aplikovaná: