Teorie_osetrovatelstvi

11.5 Fáze ošetřovatelského výzkumu

11.5 Fáze ošetřovatelského výzkumu
 
 
Fáze ošetřovatelského výzkumu
Průběh empirického ošetřovatelského výzkumu se rozděluje do několika základních fází. Jsou to ohraničené úseky výzkumných prací, u nichž lze specifikovat náplně, vymezit pracovní vstupy i výstupy, které představují relativně ucelené, samostatné části výzkumu.
 
Základní schéma postupu:
- přípravná fáze,
- sběr dat,
- zpracování empirických dat,
- interpretace a praktická aplikace,
- diseminace.
 
1) Přípravná fáze
Je to velmi důležitá fáze. Její podcenění a neodpovídající odborný postup může často vést k závažným chybám v dalším postupu. V přípravné fázi se připravuje jádro poznávacího procesu. Každý výzkum by měl vycházet z určitých hotových poznatků.

Při empirickém šetření musíme brát v úvahu některé základní fakta o společenské realitě:
- Jednotlivá fakta o sociální skutečnosti mají platnost jevu tehdy, jsou-li zařazena do širších teoretických koncepcí.
  Výzkum nereprodukuje přímo skutečnost, ale odpovídá na otázky, které mu výzkumník o sociální skutečnosti klade.
- Každé poznání vysvětluje pouze určitou část nebo stránku společenské skutečnosti, nikoli skutečnost celou.
- Pozorování společenských jevů je natolik složité, že je velmi těžko ověřitelné, zda skutečně zkoumáme to, co chceme.
- Mnohofaktorová podmíněnost sociálních jevů a statistický charakter společenských zákonů způsobují, že výsledky
  výzkumů mají pravděpodobnostní charakter.
- Velká část sociálních jevů je určována a ovlivňována nekonečně velkým počtem nejrůznějších faktorů, činitelů
  a determinant.
- Zákonitosti v oblasti sociálních jevů mají jen pravděpodobnostní charakter, nepůsobí absolutně, vždy a za každých
  okolností.
- Řada sociálních jevů je bezprostředně nepostižitelná a nevyjádřitelná.
- Základem přípravné fáze je většinou výzkumné zadání, které obsahuje minimálně formulaci výzkumného tématu, někdy i základní výzkumné otázky, požadavky na konečný výstup, časový horizont výzkumu a také základní personální a finanční požadavky a možnosti. Náplní přípravné fáze je rozpracování těchto vstupních dispozic.

Většinou jde o upřesnění a rozvedení tématu, jeho teoretické podložení, popř. o formulaci hypotéz, navržení a ověření výzkumných nástrojů a technik, zpracování informací. Bez přípravné fáze jsou výzkumy povrchní, zůstávají na úrovni pouhého popisu. 
 
Osnova přípravy projektu:
- námět a výzkumný problém,
- dosavadní stav poznání,
- cíl a hodnota výzkumu,
- předmět výzkumu,
- zkoumaný soubor,
- metody a techniky,
- zpracování,
- organizační zabezpečení,
- využití výsledků výzkumu.
 
a) Námět a výzkumný problém
Základním aspektem výzkumu je správné postavení problému, neboť převážná část jeho řešení spočívá v uvědomění si toho, co vlastně chceme zkoumat.

Při vymezování výzkumného problému je třeba zvážit:
- má tento výzkum teoretický nebo praktický význam,
- je vybraný problém důležitý,
- kdo bude mít z řešení výzkumného problému prospěch,
- lze zkoumat problém vědeckým přístupem,
- je problém vůbec řešitelný,
- mohou se proměnné přesně definovat a měřit,
- je možné řešit vybraný problém v čase, který máme k dispozici,
- lze studovat výzkumný problém způsobem, který je ve shodě s pravidly ochrany lidských bytostí.
 
Pravidla při formulaci problémů:
- Problém má být formulován konkrétně, jednoznačně a pokud možno v tázací formě.
- Problém má implikovat možnost empirického ověření. Otázky, které nejsou empiricky ověřitelné, nelze ve výzkumu
  zkoumat.
- Problém musí vyjadřovat vztah mezi dvěma nebo více proměnnými.
- Proměnná se používá pro vlastnosti, které nabývají určitých měřitelných hodnot. Proměnná je jakákoliv
  charakteristika osob, věcí nebo situací podléhající změně např. pohlaví, věk, chování pacientů v nemoci, vědomosti
  o určité nemoci.
- Proměnné lze rozdělit na tzv. nezávisle proměnné a závisle proměnné. Nezávisle proměnná je vlastnost, která je
  příčinou nebo podmínkou vzniku jiné vlastnosti. Závisle proměnná je vlastnost, která je výsledkem působené
  nezávisle proměnné např. nemoc (závisle proměnná) může být způsobena vrozenou dispozicí (nezávisle proměnná).
- V této části práce jde o studium odborné literatury a o seznámení se se současným stavem poznání dané
  problematiky.
 
b) Dosavadní stav poznání
Studium literatury nám umožňuje získat co nejvíce poznatků, vztahujících se k danému problému, zdůvodnit cíle práce, ulehčí formulaci hypotéz, výběr metod a technik a způsob zpracování výsledků. Hlavním úlohou přehledu literatury a jejího studia je vymezení toho, co je již známé ve spojení se sledovaným problémem a stanovení koncepčního rámce, do kterého se problém zasadí.
Výzkumník by měl vědět, co bylo o problému publikováno. Bez znalosti způsobu a úrovně jeho řešení v minulosti není možné problém pochopit v plné šíři. To mu umožní lépe se orientovat v dané problematice, poučit se o způsobu řešení, eliminovat riziko, že bude objevovat již objevené.
 
c) Cíl a hodnota výzkumu
Musíme si vymezit přesně cíl a úkol zkoumání. Cíl musíme formulovat co nejpřesněji a nejkonkrétněji. Je nutné,
ještě před započetím výzkumu, uvážit jeho společenské souvislosti. Zda vyřešení jeho teoretických otázek povede k praktické aplikaci a tím ke splnění základního kritéria výzkumu (efektivnost).
 
d) Předmět výzkumu
Musíme přesně stanovit zkoumanou oblast. Ze složitého komplexu je nutno vyčlenit určité stránky a jejich vztahy, jasně definovat jejich ohraničení. Provést redukci původně širších záměrů, tím docílit zúžení problematiky a možnosti volit jen některé její specifické složky. Je žádoucí přesně definovat základní pojmy, proměnné výzkumu a stanovit hypotézy.
Hypotéza – je podmíněný výrok o vztahu mezi jevy nebo jejich určitými stránkami. Hypotéza je podmíněna výrokem
o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými. Má-li být hypotéza potvrzena, musí odpovědět na všechna stanovená fakta a tvrzení.
 
Druhy hypotéz:

- východiskové - bývají zpravidla obsaženy v úvodní studii. Jejich skladebná struktura je složitá. Mají většinou poměrně
  obecnou a obtížně ověřitelnou formulaci. Např. Existují rozdíly mezi muži a ženami ve způsobu zvládání bolesti.

- pracovní - jsou charakterizované věcnějším obsahem, který se dá formulovat aplikací operacionalizovaných
  obecných pojmů. Vznikají bližším určením východiskové hypotézy. Lze je ověřovat tak, že jsou testovány všechny
  znaky vyjádřené hypotézy o souvislostech mezi proměnnými. Např. Ženy při bolesti užívají častěji analgetika než
  muži,

- statistické - představují specifický případ tzv. empirických hypotéz, jež budou ověřovány, nebo falzifikovány pomocí empirického materiálu.
 
Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu velice důležité rolí:
- formulace pracovních hypotéz je testem, zda je výzkum vůbec možný,
- pracovní hypotézy obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu,
- pracovní hypotézy jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu.
 
Po připravení pracovních hypotéz jsme schopni odhadnout, jak náročný bude výzkum.
Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, ve větších výzkumech i finanční, plánování výzkumu. Správné stanovení hypotézy je nejdůležitějším krokem pro proces poznávání během celého výzkumu.
 
e) Zkoumaný soubor
Soubor všech osob, věcí nebo jevů zaujatých do výzkumné problematiky je základní soubor. Ze základního souboru vybíráme část, která bude základní soubor zastupovat. Informace získané v této části bude možné za určitých podmínek zobecnit na základní soubor. Této části se říká výběrový soubor. Při nesprávném výběru může dojít ke zkreslení výzkumu.

Nejčastější příčiny zkreslení:
- nereprezentativnost souboru,
- velikost pozorovaných souborů,
- odlišné podmínky výběru porovnávaných souborů.

Výběrový soubor je reprezentativní v té míře, nakolik odráží vlastnosti základního souboru.
Záměrný výběr spočívá ve výběru jednotek, které budou zkoumány. S momentem výběru je ve statistice vázána celá řada technik a postupů. Existuje řada speciální technik, které zajišťují vhodné složení vzorku např. Výběr pomocí kvót, vícestupňový výběr, mechanický výběr, mapování. Kritériem pro velikost vzorku je reprezentativnost. Základní hlediska reprezentativnosti: pohlaví, věk, vzdělání, sociální status, lokalita, národnost, aj.
 
f) Metody a techniky
Základním předpokladem pracovníka ve výzkumu je dokonalé zvládnutí metod a technik využívaných ve výzkumné činnosti. Je zapotřebí, aby znal jejich zásady, smysl, způsoby aplikace, validitu (platnost) a reliabilitu (spolehlivost).
Odpovídající techniku je zapotřebí volit podle účelnosti daného problému. Předpokladem úspěšného řečení
je i provedení předvýzkumu. Jeho záměr má výt kontrola srozumitelnosti, jednoznačnosti ve formulaci otázek,
reakce dotazovaných při rozhovoru, ověřování některých dílčích hypotéz.
 
g) Zpracování
Základem výzkumné činnosti je odpovědně vytvořený harmonogram a přípravy a vlastního zpracování získaných údajů ve smyslu zaznamenávání, třídění a důsledné analýzy.
 
h) Organizační zabezpečení
Je nezbytné začlenit do časového plánu výzkumu dostatečnou rezervu k řešení nepředpokládaných problémů. Závažnou problematikou je finanční kalkulace.
 
i) Využití výsledků výzkumu
Výsledky výzkumu nemají velký význam, pokud o nich nikdo neví. Jednou z možností jejich popularizace je publikování v odborných sesterských časopisech.
 
2) Sběr dat
Těžiště této činnosti spočívá v co nejobsáhlejším a nejpečlivějším zachycení dat příslušnými technikami. V průběhu sběru dat je třeba se vyhnout jejich hodnocení, protože by docházelo k ovlivňování poté získaných dat. Mimo otázek teoretické přípravy je nezbytností rovněž zpracování potřebných organizačních i kontrolních opatření pro sběr dat.
 
3) Zpracování empirických dat
Po získání dotazníků, záznamu rozhovoru je potřeba provést kontrolu dat. Účelem je vyřadit ty, které jsou zpracovány neúplně nebo neobstály při logické kontrole. Dotazník, který není vyplněný úplně, vyřadíme. Logická kontrola znamená ověření si, že respondent odpovídal pravdivě. Nástrojem logické kontroly jsou tzv. kontrolní otázky, záměrně zabudované do dotazníku na různá místa a dotazují se věcně na stejnou věc nebo skutečnost. U otázek, kde je vysoký podíl „nevím“, je nutné zvážit, jestli budou zahrnuty do dalšího zpracování.
Vyčištěný soubor dotazníků je připraven ke kódování, kterým převádíme odpovědi do podoby použitelné pro počítačové zpracování údajů. Za nejjednodušší postup při třídění považujeme ruční třídění, nejdokonalejší je pomocí  počítače.
 
4) Interpretace a praktická aplikace
Interpretační fáze je zaměřena na podstatu zkoumaného jevu nejen na základě empirických výsledků výzkumu,
ale i tím, že daný objekt podřadíme určitému teoretickému postulátu. Souhrn výsledků ošetřovatelského výzkumu
má podobu závěrečné zprávy.
Při zpracování závěrečné zprávy je nutné se znovu vrátit na začátek, k přípravné fázi. Struktura ani obsah závěrečné zprávy nejsou pevně dány, ale měly by splňovat některá základní kritéria.

Závěrečná zpráva musí obsahovat:
  •  výsledky, údaje, které umožňují zhodnotit kvalitu těchto výsledků,
  • zhodnocení teoretických východisek,
  • výchozí hypotézy,
  • metody,
  • techniky,
  • charakteristika zkoumané populace,
  • údaje o době terénního sběru dat, možné zkreslení výsledků.
 
Závěrečná písemná zpráva z výzkumu je zaměřena empiricky zpravidla obsahuje:
  • úvod,
  • teoretickou část,
  • empirickou část,
  • závěry,
  • literaturu,
  • přílohy.
 
5) Diseminace
Neboli šíření znamená, že souhrn výsledků ošetřovatelského výzkumu může mít kromě písemné závěrečné zprávy
i celou řadu dalších forem např. odborný článek, sborník, učebnici, monografii.

Výsledky lze zveřejňovat verbálně (semináře, konference), nebo písemnou formou. U písemných zpráv záleží
na tom komu je určena. V současné době může být písemná zpráva kombinovaná s obrazovou a zvukovou
informací např. na internetu.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše