Teorie_osetrovatelstvi

7.3.3 Třetí fáze ošetřovatelského procesu – plánování

7.3.3 Třetí fáze ošetřovatelského procesu – plánování
 
 
Třetí fáze ošetřovatelského procesu – plánování
Ošetřovatelský proces je systematická, racionální metoda plánování, poskytování a dokumentování ošetřovatelské péče.
Jeho cílem je:
- zhodnotit pacientův zdravotní stav,
- skutečné nebo potenciální problémy péče o zdraví,
- vytýčit plány na posouzení potřeb
-  a poskytnout konkrétní pečovatelské zásahy k uspokojení těchto potřeb.

Ošetřovatelský proces je logický, systematický přístup k celkové péči o pacienta.
 
Plánování
Plánování je proces vytyčení ošetřovatelských strategií nebo intervencí s cílem prevence, redukce nebo eliminace pacientových zdravotních problémů, které byly zjištěny a validizovány během diagnostické fáze.

Cílem je dosažení kvalitní ošetřovatelské praxe. Je to proces, ve kterém je realizováno rozhodování a řešení problémů.

Plánování je promyšlený systematický proces, nezbytný k dosažení kvalitní ošetřovatelské péče.

Na plánování ošetřovatelských strategií se mohou účastnit sestry, pacient, členové rodiny, podpůrné osoby, poskytovatelé péče a členové jiných zdravotnických profesí.

Proces plánování je v podstatě odpovědností sestry ačkoli, pokud má být účinný, příspěvek pacienta a podpůrných osob je zásadní. Už vůbec neplatí, že sestry plánují pro pacienta, ale pacient se musí podle možností sám podílet na procesu.
 
Součásti plánování:

1) Vytyčení priorit
- stanovení preferenčního pořadí ošetřovatelských strategií,
- priorita může byt nízká, střední nebo vysoká.
Problémy ohrožující život mají nejvyšší prioritu, po nich následují problémy ohrožující zdraví atd.
Priority však nezůstávají neměnné, ale mění se tak, jak se mění pacientovy zdravotní problémy.
 
Faktory, které mohou působit na stanovení priority:
- urgentnost zdravotního problému,
- pacientova hodnota zdraví a názory,
- pacientovy priority,
- prostředky dostupné sestře i pacientovy,
- čas potřebný pro ošetřovatelské postupy,
- plán lékařské léčebné péče.
 
2) Stanovení pacientových cílů a výsledných kritérií
- pacientův cíl je žádoucí výsledek nebo změna na jeho cestě za zdravím,
- ošetřovatelská diagnóza usměrňuje typ cílového závěru.

Důvody pro stanovení pacientových cílů jsou:
- usměrnit plánování ošetřovatelských zásahů, jimiž by bylo dosaženo předpokládané změny u pacienta,
- usměrnit stanovení hodnotících kritérií pro měření účinnosti závěrů.

Cíle
- jsou uvedeny v termínech chování pacienta a nikoli v termínech ošetřovatelských činností,
- jsou širokým pojmem,
- a je  třeba je dále upřesnit,
- usměrňují plánování ošetřovatelských zásahů, jimiž by bylo dosaženo předpokládané změny u pacienta,
- také usměrňují stanovení hodnotících kritérií pro měření účinnosti zásahů.

Kritérium je standardem nebo modelem, který lze použít v úsudku.
Výsledná kritéria jsou závěry o konkrétních, pozorovatelných a měřitelných odpovědích pacienta. Jsou specifikací obecnějších cílů.
 
Cíle kritérií:
- řídí činnost sestry,
- poskytují časové limity na plánování aktivity,
- slouží jako kritéria hodnocení pokroku na cestě k dosažení cíle,
- umožňují pacientovi a sestře určit, kdy byl problém vyřešen.
 
Charakteristika kritérií:
- pro každý pacientův cíl je nutné si stanovit 3-6 výsledných kritérií,
- každé výsledné kritérium souvisí s daným cílem,
- výsledek stanovený kritériem je dosažitelný,
- každé kritérium se týká jediného specifického výsledku,
- každé kritérium má být co nejspecifičtější a co nejkonkrétnější, to pak usnadňuje měření,
- každé kritérium je prokazatelné nebo měřitelné, tj. výsledek lze vidět, slyšet, cítit nebo změřit jinou osobou.
 
Součástí výsledných kritérií:
- podmět - pacient,
- sloveso - dělá, zná, pije,
- podmínky - jak, kde, co?
- plánovaná úroveň výkonu - za jak dlouho.
 
Psaní cílů a výsledných kritérií:
- cíle a kritéria se píší z pohledu pacienta a nikoliv z pohledu sestry,
- nepoužívá se terminologie, která odráží ošetřovatelský zásah, tj. činnost sestry a neodráží pacientovo chování, resp.
  jednání,
- dodržovat následující vazby - cíl se váže na sesterskou diagnózu a výsledné kritérium k cíli,
- formulovat výsledná kritéria tak, aby odrážela pacientovi schopnosti,
- poskytnout pacientům srozumitelné, přiměřené informace, kterým porozumí a jazykem, kterému porozumí,
- posoudit cíle a kritéria s prací dalších zdravotnických pracovníků,
- formulovat kritéria konkrétně, měřitelně a nikoli abstraktně a neměřitelně,
- pacienta nepoučovat, ale vysvětlovat mu.
 
3) Plánování ošetřovatelských strategií
- ošetřovatelské strategie (intervence) jsou činnosti sester zvolené na léčbu v intervencích specifických 
  ošetřovatelských diagnóz pro dosažení pacientových cílů,
- specifické strategie zvolené pro dané ošetřovatelské diagnózy se mají zaměřit na odstranění nebo zmenšení příčiny,
  to je v druhé části diagnostického závěru.

Plánování ošetřovatelských strategií znamená přebírat různé alternativy sesterských činností k řešení pacientova problému, zvažovat důsledky každé alternativy a nakonec zvolit jednu nebo více ošetřovatelských strategií.

Metody při výběru strategií:
- brainstorming,
- hypotézování,
- extrapolace.
Při výběru metod je nutné zvážit i důsledky, které mohou použitím dané metody u pacienta vzniknout.
Správný výběr metody vyžaduje od sestry nejen znalosti, ale i zkušenost. Sestra má zohlednit zdravotní
stav pacienta v daném okamžiku, biorytmus pacienta, rytmus dne, hodnoty, víru, léčebné metody.
 
4) Napsání ošetřovatelských ordinací
- ošetřovatelské ordinace jsou specifické zásahy prováděné sestrou na dosažení vytyčených cílů zdravotní péče, 
- ordinace by měly být co nejpřesnější,
- měly by obsahovat: datum, akční sloveso, obsahovanou oblast, časový prvek a podpis sestry. 
 
5) Napsání plánu ošetřovatelské péče
- plán ošetřovatelské péče je písemným vodítkem, podávajícím organizované informace o pacientově zdraví
  v logickém celku,
- zaměřuje se na zásahy, které musí sestra udělat jako odpověď na zjištěné pacientovy sesterské diagnózy pro
  dosažení stanovených cílů.

Cíl plánu:
- usměrňovat individualizovanou péči o pacienta,
- zajišťovat kontinuitu péče,
- dokumentovat potřeby pacienta do pacientova záznamu,
- přidělovat ošetřovatelský personál pacientovi,
- hradit platby zdravotním pojišťovnám.
 
Pro psaní plánu ošetřovatelské péče se používají různé formuláře podle toho, kde a v jakém zdravotnickém zařízení
je péče realizována. Součástí dokumentace jsou identifikační údaje o pacientovi, informace o farmakoterapii, léčebných a diagnostických metodách, vyšetření i propouštěcí zpráva.
 
6) Konzultace
- je konzultace o odborných otázkách, o řešení problémů, které jsou důležité pro zajištění kvalitní a bezpečné péče.

Proces konzultování zahrnuje:
- identifikaci problému,
- získávání relevantních údajů o pacientovi,
- výběr konzultanta,
- komunikaci o problému a příslušných informacích,
- diskusi s konzultantem a jeho doporučeních,
- začlenění doporučení do pacientova ošetřovatelského plánu.