Teorie_osetrovatelstvi

1.5.1 První lékařky

1.5.1 První lékařky
 
  
První dvě Češky dosáhly aprobace již v roce 1880, ovšem mimo území Rakouska -Uherska, kde ženské studium
na vysokých školách, na rozdíl od některých jiných evropských zemí, nebylo ještě otevřeno.

Anna Bayerová (1852-1924) a Bohuslava Kecková (1854-1911) studovaly ve Švýcarsku, kde také studium úspěšně dokončily. Ještě před nimi studium absolvovalo 21 žen. Z toho 7 z Ruska, 4 z Ameriky, 4 z Velké Británie, 2 ze Švýcarska
a po jedné z Bulharska, Polska, Srbska a Uher.

Vůbec první ženou, která řádně vystudovala lékařství a dosáhla promoce, byla Elisabeth Blackwellová, jež promovala
v lednu 1849 ve státě New York. Že šlo tehdy o událost naprosto výjimečnou, dokazuje, že další žena promovala až po
18 letech. Byla to N. Suslovová, a to v Curychu v r. 1867.

K tomu, aby diplom platil na území Rakousko-Uherska a umožňoval tak otevření vlastní praxe bylo třeba jej nostrifikovat. A to se ukázalo v tehdejší rakouské monarchii nerealizovatelným. Nepřátelský postoj k možnosti vzdělávání žen zaujímala i naprostá většina členů lékařské fakulty.
Anna Bayerová řešila situaci tím, že odešla do Bavorska, kde se jí podařilo získat povolení k provozování praxe.
V roce 1891 byl zřízen v Bosně a Hercegovině úřad státní lékařky. Tato instituce měla napomoci zlepšit zdravotní poměry zejména u muslimské části obyvatel země. Ženy-muslimky totiž odmítaly pomoc mužů-lékařů.

Na místo první úřední lékařky byla navržena právě Bayerová. Působila v Dolní Tuzle a v Sarajevu, ale brzy na ni dolehly těžkosti způsobené místními poměry, podnebím i konflikty s místními úředníky. Bayerová se po roce místa sama vzdala
z rodinných a zdravotních důvodů. Po jejím odchodu vypsala zemská vláda nový konkurz, jehož výsledkem bylo přidělení Bohuslavy Keckové do Mostaru, hlavního města Hercegoviny. Přijela sem v lednu 1893 a zůstala zde prakticky až do roku 1911, kdy zemřela.
 
První ženou, která získala diplom na pražské lékařské fakultě, byla až Anna Honzáková (1875-1940). Konzervativní postoj lékařské fakulty přetrvával i v roce 1895, kdy Honzáková začala studovat. Nelibost vyjádřil i Spolek českých mediků. Nepřátelský postoj k možnosti řádného ženského studia neprojevili pouze tři profesoři - Maydl, Janovský a Reinsberg, a to nestačilo. Honzáková proto začala studovat jako hospitantka na pražské německé univerzitě. Teprve po dvou letech mohla přestoupit na českou fakultu. 15. září 1900 byl konečně vydán výnos, kterým se připouštěly ženy k řádnému studiu lékařství. Tak mohla být Anna Honzáková 17. března 1902 po úspěšném složení všech zkoušek v aule Karolina promována jako první žena na doktora veškerého lékařství. Honzáková nastoupila na chirurgickou kliniku u profesora Maydla, ale předčasná Maydlova smrt ji donutila na vědeckou kariéru rezignovat. V roce 1905 si otevřela v Praze soukromou ordinaci, kde pak pracovala jako ženská lékařka 35 let. Mezi její pacientky patřily i E. Krásnohorská, J. Náprstková,
H. Kvapilová a mnohé další.

V letech následujících po promoci první ženy na pražské lékařské fakultě se každým rokem k řádnému studiu hlásilo
6 až 10 posluchaček. Tak tomu bylo až do roku 1910/1911, kdy jejich počet stoupl na 23. K radikálnímu zvýšení počtu žen studujících lékařství došlo v letech 1914 až 1915, zřejmě v souvislosti s počátkem 1. světové války. Tehdy tento počet přesáhl stovku a čísla se pak stále zvyšovala.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše