Teorie_osetrovatelstvi

2.3.2 Medicína a ošetřovatelství

2.3.2 Medicína a ošetřovatelství
 
   
Vznik medicíny jako vědního oboru a lékařského vzdělání se datuje okolo roku 1300-1450. Avšak vědecká diagnostika, léčení a úspěšné chirurgické metody byly omezené až do konce minulého století. Teprve pak došlo
k rychlému rozvoji medicíny a lékařské technologie.

Rozšířené možnosti chirurgie, hlubší znalosti léků, patogenních organismů, antiseptik a objev rentgenových paprsků dávaly lékařům lepší možnost pro stanovení diagnózy a léčení nemocí. Nemocnice už nesloužily pouze pro léčení pacientů, ale i pro výuku mediků a studium nemocí.
 
Teprve až kolem 18. století byly organizovány první přednášky pro ošetřovatelky, a to v zařízeních pro duševně choré. Zde lze najít první zárodky organizovaného vzdělávání sester.
 
Na počátku 19. století většina nemocných lidí zůstávala doma a byla ošetřována členy rodiny, sluhy opatrovníky, jejíchž postavení bylo jen o málo lepší než postavení domácího služebnictva. Měli nízké platy a nízké společenské postavení. Své znalosti získávali v praxi od starších spolupracovníků. Někteří byli zruční a s praxí získali i patřičné vědomosti, ale někteří byli nezodpovědní, primitivní, a dokonce se mezi nimi nacházeli i alkoholici a prostitutky.
Od opatrovníků (později ošetřovatelů a ošetřovatelek) se očekávalo, že budou asistovat lékaři a plnit bez výhrad
jeho příkazy. Hlavní důraz byl kladen na léčbu tělesného onemocnění. Museli pracovat podle zažitých postupů. Někteří lékaři si však začali postupně uvědomovat na základě relativně rychlého rozvoje medicíny potřebu nového typu ošetřovatelky, která by inteligentně spolupracovala při péči zejména o psychiatrické pacienty.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše