Teorie_osetrovatelstvi

12.1 Základní pojmy

12.1 Základní pojmy
 
  
Etnikum, etnická skupina
Tento výraz pochází z antické řečtiny, v níž ethnos znamenal kmen, rasa, národ. V západoevropské tradici znamená kulturně definované a diferencované skupiny lidí. Ve stejném významu se používá etnická skupina. Označuje se tak také národ, národnost, národnostní menšina, kmen, což je ovšem nepřesné, protože ne všichni příslušníci jednoho etnika jsou příslušníky stejného národa.

Etnická skupina je společenství, do kterého se člověk narodí. Jde o označení historicky vzniklé sociální skupiny
se stejnými etnickými rysy: jazykové, kulturní, náboženské, barva pokožky, národní nebo geografický původ
předků a podobně.
Etnická skupina je společenství jedinců, kteří udržují a šíří exkluzivní kulturní a sociální dědictví z generace
na generaci.
 
Etnicita
Je vzájemně provázaný systém kulturních (materiálních a duchovních) rasových, jazykových a teritoriálních faktorů, historických osudů a představ o společenském původu působících v interakci a formujících etnické vědomí člověka  a jeho etnickou identitu. Je to souhrn znaků vyznačující etnikum.
 
Národ, nacionalismus
Je osobité a vědomé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.

K této definici se uvádějí tři typy kritérií, jimiž jsou národy identifikovány:
1) kritérium kultury: spisovný jazyk, náboženství, dějinná zkušenost.
2) kritérium politické existence: vlastní stát.
3) psychologické kritérium: jednotlivci sdílejí společné vědomí o své příslušnosti k určitému národu. Silné národní uvědomění se nazývá vlastenectví, jeho vyhraněnou podobou, kdy dochází ke střetu s jinými národy, nazýváme nacionalismem.
 
Národnost
Je chápána jako příslušnost k určitému národu nebo etniku. V dnešním světě chápána ve dvojím smyslu pojmu „národ“, na jedné straně ve smyslu etnickém (soubor osob se společným jazykem, společnou historií, tradicí a zvyky, společným územím a národním hospodářstvím), na straně druhé ve smyslu politickém (soubor občanů stejného státního příslušenství).
 
Národnostní menšiny
Ze sociologického pohledu lze národnostní menšinu vymezovat jako sociální skupinu, která:
1) je podřízenou částí komplexních státních společenstev,
2) má zvláštní fyzické nebo kulturní rysy,
3) osobité rysy, které mohou přinášet sociální znevýhodnění,
4) příslušníci menšin mají tendenci uzavírat manželství uvnitř skupiny, jsou to skupiny lidí, kteří nedisponují vlastním
    státem.

Problém národnostních menšin je dále komplikován tím, že některé národnosti se vymezují nikoliv na základě etnického kritéria, nýbrž na základě náboženského či rasového kritéria.
Vznikají tak skupiny populace označované jako náboženská či rasová menšina. V ČR se to vztahuje na Židy a Romy.
 
Kultura
Vždy součástí lidského druhu:
  • sdílený způsob slovního vyjadřování,
  • mimika,
  • různá gesta a postoje,
  • způsob oblékání,
  • strava,
  • to vše a mnoho dalšího prezentuje lidskou kulturu,
  • není předávána geneticky, ale je výsledkem lidské činnosti (je tedy artefaktem),
  • je to produkt lidského myšlení,
  • zahrnuje ideje, vzory a hodnoty.

Kulturní cibule:
1) zevní vrstva
 - řeč, strava, oblečení, architektura, vše je okamžitě viditelné a vnímatelné;

2) střední vrstva
 - odhaluje se pomaleji,
- v bližším kontaktu s danou kulturou např. pravidla silničního provozu, gesta, rituály pozdravů (stisk ruky, políbení
   ruky, polibek, úklon), témata rozhovoru;

3) vnitřní vrstva
- základní hodnoty a otázky existence,
- stereotypy, archetypy,
- základní pravdy o životě
- jsou už těžko rozpoznatelné.
 
Stereotypy
Jsou mínění o třídách individuí, skupinách nebo objektech, která jsou v podstatě šablonovité způsoby vnímání
a posuzování toho, k čemu se vztahují. Nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují
se tradicí
. Stereotypy lze charakterizovat jako nespolehlivé a zjednodušené generace o všech členech skupiny,
jež nerozlišují individuální rozdíl uvnitř skupiny.
 
Předsudky
Představují zvláštní komplex v podstatě nezdůvodněných postojů a stanovisek, které si lidé osvojují docela nenápadně pod vlivem prostředí, nebo je převezmou od nějaké „autority“. Předsudek je tedy citově determinovaný soud, který je ve vzájemném vztahu s diskriminací. Jde o zvláštní druh rigidních, fixovaných a převážně afektivně založených postojů, podle kterých člověk často posuzuje jedince patřící k určité skupině negativně a bez individuálních zkušeností. Mezi faktory ovlivňující předsudky patří: rodina, výchova, psychické potřeby, sociální status.
 
Xenofobie
Z předsudků může vycházet strach z cizího či neznámého. Xenofobie je bazální psychický pocit, na kterém mohou vyrůstat nenávistné ideologie, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus, fašismus a podobně.
 
Diskriminace
Znamená věcné rozlišování, jež znevýhodňuje jednu skupinu vůči druhé. Diskriminací tedy rozumíme proces odpírání příznivých příležitostí (buď odlišné zacházení nebo úplné vyloučení) určité skupině či jednotlivci odlišných etnických, kulturních nebo rasových atributů.
Diskriminace nemusí být jen negativní. Pozitivní diskriminace je nazývána afirmativní akcí a znamená kladné úsilí, které podporuje členy menšinové skupiny a hájí jejich zájmy.
 
Minorita
Neboli menšina je obecně jakákoliv skupina lidí definovanou nějakým sociologickým významným společným znakem (náboženská, sexuální menšina, jazyková skupina a podobně), která se početně nemůže rovnat jiné skupině, tvořící v dané společnosti většinu (dominantní skupina). Je to skupina, která je vyčleněna pro své fyzické či kulturní charakteristiky.
Strategiemi vedoucími k odstranění znevýhodnění menšiny jsou: amalgamace (splynutí, např. sňatky), asimilace (přizpůsobení), integrace (včlenění).
 
Marginalita
Znamená podle slovníku okrajovost, exkluzivnost, vyloučenost - opak majority. Často se stává menšinová skupina skupinou marginální. Vyloučením či životem na okraji společnosti vznikají sociální skupiny, které jsou uzavřené
a vytvářejí si uvnitř skupiny negativní strategie přežití. Výsledkem je často pauperizace těchto skupin (výrazné chudnutí, nezaměstnanost, malé životní šance).
 
Segregace
Tohoto pojmu je využíváno na označení fyzického oddělení dvou skupin, které je často menšinové skupině vnucené dominantní skupinou.
 
Rasa
Pojem rasa je zejména v evropské kultuře laicky používán s určitým nádechem ideologické problematičnosti. Je proto nutné pojem uchopit a vymezit vědecky. Rada je antropologický termín, jehož původ není zřejmý. Předpokládá se,
že se jedná o výraz arabský (hlava, původ, kořen). Odlišuje se určitými anatomickými znaky, jako je barva kůže,
vlasů a očí, tvar lebky a obličeje.
 
V současné době se rozlišují tři základní rasy:
1) rasa (plemeno) euroasijské (europoidní)
 - bílé, rozšířené v Evropě, Malé a Přední Asii, Kavkaze a v severozápadní Indii;

2) rasa asijsko-americká (mongoloidní)
 - žlutohnědá, většina asijské pevniny a původní obyvatelé Ameriky;

3) rasa ekvatoriální (negroidní)
- černá, Afrika, jihovýchodní Asie.
 
Rasismus
Ideologie, která tvrdí, že psychologické kvality jednotlivců jsou nutně spojeny s viditelnými fyzickými rysy a že se nikdy nemohou změnit. Podřadná rasa musí zůstat vždy podřadnou. Genocidou pak rozumíme krajní projev rasismu, který se projevuje snahou skupinu úplně vyhubit.
 
Kulturní šok
Termín kulturní šok užívají antropologové k popsání dezorientace a stresu, jež prožívají lidé vstupující do neznámého kulturního prostředí. Je zejména způsoben nečekanými nebo překvapujícími zjištěními, která jsou vyvolána kontaktem s cizí, neznámou kulturou.

Kulturní šok má 4 fáze:
1) fáze - fascinace novými lidmi a novou kulturou,
2) fáze - krize, období, kdy člověk začíná mít problémy, která se postupně prohlubuje, život v nové kultuře se stává
               složitým,
3) fáze - poznání, období, kdy se člověl učí zvládat různé situace, učíte se jak komunikovat, pravidla kultury,
4) fáze - přizpůsobení se, období, kdy se člověk opět těší z nové kultury, váží si jí i lidí kolem.
 
Prevence
V rámci zdravotnického zařízení. Kdykoliv se může stát, že přijmeme na oddělení pacienta jiné kultury.
Je potřeba se vzdělávat v oboru multikulturního ošetřovatelství, abychom věděli, co jaká kultura obnáší,
jaké má pacient potřeby, naopak co dělat nesmíme.
Vzdělávat bychom se měli určitě jazykově, jinak vzniká veliká bariéra mezi personálem a pacientem.