Rehabilitacni_osetrovatelstvi

13 Léčebná rehabilitace u bolestivých stavů

13 Léčebná rehabilitace u bolestivých stavů
 
  
 
Rehabilitace jako samostatný obor léčí různé druhy akutních a chronických bolestivých stavů nefarmakologickými postupy s minimálním použitím invazivních technik. Užívá širokou škálu rehabilitačních technik, které jsou indikovány po pečlivém vyšetření pohybového aparátu (mobilizace, trakce, reedukace pohybových stereotypů, nácvik relaxačních metod) a také celou řadu metod založených na působení fyzikálních sil (elektrický proud, laser, magnet, ultrazvuk, teplo, chlad a další).
 
Rehabilitační ošetřování zahrnuje také řadu metod, jejichž provádění je plně v kompetenci sester (například metoda odvádění pozornosti, řízená představivost či relaxace). Nejvhodnější postupy léčby bolesti kombinují terapii fyzikální s psychologickým přístupem.
 
Odvádět pozornost znamená zaměřit ji na jiný stimul než bolest. Příkladem může být čtení, poslouchání hudby, sledování televize, návštěvy. Pravdou je, že někteří pacienti se takto dokáží bolesti po určitou dobu zbavit.
 
Technika využívající představivost se liší od metody odvádění pozornosti tím, že je výlučně záležitostí mysli (pacient si obvykle vybaví nějaké vizuální vjemy, nejlépe je zapojit všechny smysly). Při zapojení představivosti je pacient bystře bdělý a úporně se soustředí.
 
Relaxace znamená vyloučení duševního a tělesného napětí a stresu. Relaxační techniky vyžadují aktivní přístup nemocného. Relaxace lze dosáhnout různým způsobem: meditací, jógou, postupným relaxačním cvičením. Relaxační techniky pomáhají zmírnit úzkost. Obecně se připouští, že existuje souvislost mezi bolestí, napětím a úzkostí. Relaxace nelze dosáhnout čtením knihy či sledováním televize. Relaxačním technikám je třeba se učit.
 
Fyzikální terapie u pacientů s chronickou bolestí
Léčba chronické bolesti vyžaduje multidisciplinární a komplexní přístup. Pacient se musí stát aktivním členem, musí si uvědomit potřebu zlepšit své pohybové možnosti a kondici. Vždy je třeba se opřít o dřívější zkušenosti pacienta s efektem prodělané terapie. Fyzikální terapie využívá fyzikální vlivy a metody k rehabilitaci a k obnovení normální funkčnosti jedince po nemoci či poranění. Některé z metod mohou provádět i pacienti sami doma. Do fyzikální terapie zahrnujeme:
- hydroterapii,
- terapii teplem,
- terapii chladem,
- terapii vibracemi,
- transkutánní elektrickou stimulaci nervu (TENS) a další elektroléčebné procedury,
- cvičení,
- imobilizaci,
- fototerapii.
 
Fyzikální terapie kromě mírnění bolestí také redukuje zánět, zmírňuje spasmy, navozuje relaxaci.
 
Hydroterapie využívá k léčbě bolesti vodu. Při léčbě lze využít její různou teplotu, skupenství (led, pára) a lze ji užívat zevně i vnitřně. Hydroterapii užíváme při léčbě popálenin (relaxace svalstva), kloubní ztuhlosti, při akutní bolesti (výron, namožená svalu). Dobrý efekt mají neutrální celotělové koupele, vířivé koupele, vířivky, podvodní masáže, sedací koupele, cvičení v bazénu. Při hydroterapii je třeba dbát určitých bezpečnostních opatření:
- hydroterapie může způsobit popáleniny, pády, kolapsy,
- pokud pacient pociťuje točení hlavy, je mu na omdlení, je třeba hydroterapii okamžitě ukončit,
- ve vyhřívací vířivce ponecháváme pacienta maximálně 20 minut, v průběhu terapie můžeme pacienta zchlazovat na obličeji studenou žínkou,
- hydroterapie není vhodná pro těhotné ženy, děti, seniory, pacienty s diabetem, hypertenzí, hypotenzí, roztroušenou sklerózou.
 
Při terapii teplem užíváme suché teplo (nahřívací láhev, elektrická dečka) nebo vlhké teplo (horký zábal, teplý obklad). Teplo aplikujeme po indikaci lékařem. Před aplikací je třeba zjistit, zda pacient komunikuje (pozor na kognitivní poruchy) a zda je schopen nám v průběhu terapie sdělovat, jak se cítí. Nahřívací pomůcka nesmí být v přímém kontaktu s pokožkou pacienta, místo aplikace pečlivě sledujeme (pozor na zčervenání, podráždění), zvyšuje-li se bolest při aplikaci, ukončíme ji. Teplo nikdy neaplikujeme na místa zanícená, krvácející, po radiační terapii a po promazání mentolem. Kontraindikací je vaskulární insuficience, neuropatie, desenzitivizace kůže, neoplazmata.
 
Terapie chladem znamená aplikaci chladu na určitou oblast těla. Touto technikou dokážeme snížit horečku, ztlumit bolest, zmírnit nebo předejít otoku. Před aplikací vždy zhodnotíme bolest a pátráme po poruchách vnímání bolesti, tepla a chladu. U pacientů s kognitivní poruchou teplotu aplikované látky změříme (ne méně než 15 °C). Při aplikaci vlhkého chladu máme na paměti, že chlad působí intenzivněji. Led a jiné chladící pomůcky vždy opatříme obalem tak, aby se přímo nedotýkaly pokožky pacienta. Terapii ukončíme, pokud je pokožka necitlivá vůči chladu. Zvláště opatrní musíme být při aplikaci chladu na loket, zevní část kolene a zápěstí (možnost poranění nervu). Při použití sáčků s gelem či chemickou látkou vždy překontrolujeme jeho celistvost. Neaplikujeme na místa s omezenou cirkulací a po radiační terapii.
 
Terapie vibracemi zmírňuje bolest navozením necitlivosti léčené oblasti. Vibrační přístroj může být stojící (lůžka, křesla) či ruční. Indikaci je vhodné konzultovat s lékařem. Přístroj přikládáme nad nebo pod místo bolesti. Terapii je třeba vždy ukončit, pokud má pacient nepříjemné pocity, bolesti, podrážděnou pokožku. Nikdy nepoužíváme vibrační terapii na léčbu popálenin, řezných ran, při tromboflebitidě a při poruchách srážlivosti krve.
 
Z elektroléčebných procedur jsou využívány transkutánní elektrická neurostimulace – TENS, středofrekvenční proudy, distanční elektroterapie (analgetické proudy), mikroelektrostimulace (MENS). TENS proudy tvoří velmi krátké impulzy s výrazným analgetickým účinkem. Aplikují se do bolestivé oblasti nebo do periferních nervů. Provádí se vždy jen s indikací lékaře. Při poranění periferního nervu umístíme elektrody proximálně od místa poranění. Elektrody neumisťujeme do míst hypersenzitivních. TENS neužíváme u lidí s pacemakerem, se srdečními arytmiemi, nepoužíváme je na oblast karotického sinu, na otevřenou ránu, na znecitlivělou pokožku. U epileptiků elektrody nepoužíváme v oblasti hlavy a krku.
Aplikace laseru má dobrý efekt u pacientů s chronickými neuropatickými bolestmi a dysestéziemi.
 
Cvičení zařazujeme u pacientů s akutní i chronickou bolestí po indikaci lékařem. Podle stavu pacienta zařazujeme cviky na rozsah pohybu v kloubech – pasivní i aktivní, cviky na zvyšování nebo udržování svalové síly, vytrvalosti, flexibility kloubů, držení těla, koordinaci a rovnováhu, ke zvyšování tolerance k bolesti. U pacientů s chronickou bolestí je vhodné zařadit odpočinek po cvičení a nikoli vždy, pokud se dostaví bolest. Při záchvatu akutní bolesti zařadíme cviky jen na rozsah pohybu. Pokud se bolest cvičením zhoršuje, je třeba pacienta znovu vyšetřit.
 
Imobilizace znamená omezení pohybu jedné nebo více částí těla. Je užívána zejména v akutním stadiu. Používají se trakce, sádrové obvazy, ortézy. Indikací jsou: akutní bolest, stabilizace fraktury, podpora bolestivého kloubu během aktivity. Trakce zajistí optimální postavení těla pro hojení. Tažná síla od sebe oddálí povrch kostí, kloubní plošky. Při jakékoli imobilizaci je vždy třeba pečlivě sledovat příznaky poruchy cirkulace, podráždění pokožky, vznik otoků a útisk nervu. Ortézu je třeba pečlivě nastavit a přiložit. Pacient si její postavení sám nemění (jen po domluvě s lékařem či fyzioterapeutem). Ortézy jsou zcela individualizované pomůcky a neměly by být používány více pacienty. Trakce neaplikujeme na umělé klouby, při metastázách do skeletu. Delší imobilizace vede ke kontrakturám a poškození svalové tkáně.
 
Při léčbě zejména chronické bolesti lze využívat také alternativní a doplňkové metody. Alternativní terapie se užívá místo konvenčních metod. Příkladem může být akupunktura místo užívání analgetik. Doplňková terapie doplňuje svými účinky tradiční metody (například meditace při současném podávání farmak). Při léčbě bolesti se může používat aromaterapie, muzikoterapie, jóga, masáže, chiropraktická léčba (manipulace). Akupunktura znamená zavádění tenkých kovových jehel pod kůži do specifických míst. Jehly zůstávají zavedeny po dobu 20-30 minut. Někteří akupunkturisté užívají místo jehel laser, elektrostimulaci, ultrazvuk. Akupresura je podobná metoda, terapeut při ní svým prstem silně stlačuje akupunkturní body. Pro léčbu bolesti lze jako doplňkovou léčbu užít i baňkování (umístění skleněných baněk, ve kterých se dělá vakuum na pacientovu pokožku).
 
Při léčbě bolesti lze využít i kognitivní a behaviorální přístupy – meditaci, biofeedback a hypnózu. Biofeedback využívá elektrických monitorů, aby se pacienti naučili vědomé kontrole nad různými autonomními funkcemi. Pacient mění své myšlenky, dýchání, postoj, napětí svalů a snaží se tak ovlivnit různé tělesné funkce. Konkrétním příkladem může být použití elektromyografie a pokus pacienta ovlivnit svalové napětí.
 
Literatura:
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.
MCGONIGLE, B. Vše o léčbě bolesti. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 356 s. ISBN 978-80-247-1720-4.
SOFAER, B. Bolest. Praha: Grada Publishing, a.s., 1997. 104 s. ISBN 978-80-7169-309-X.