Rehabilitacni_osetrovatelstvi

9.1.3 Chůze

9.1.3 Chůze
 
 
„Chůze je základní lokomoční stereotyp vybudovaný v ontogenezi na fylogeneticky fixovaných principech charakteristických pro každého jedince. Jedná se o komplexní pohybovou funkci, ve které se mohou projevit poruchy pohybového aparátu nebo nervové soustavy“ (KOLÁŘ, 2009, s. 48).
 
Krokový cyklus má 8 fází: počáteční kontakt dolní končetiny (1), fáze zatížení (2), střed stojné fáze (3), terminální fáze stoje (4), předšvihová fáze (5), počáteční švihová fáze (6), střed švihové fáze (7), terminální fáze švihu (8).
 
Obrázek Fáze chůze
Zdroj: KOLÁŘ, 2009
 
Chůze má dvě základní funkce: zajišťuje přesun a nese hmotnost těla. Podobně jako stabilita při stoji, tak i stabilita při chůzi závisí na velikosti báze opory. Při chůzi se přesouvá báze opory ze strany na stranu a těžiště těla se přesouvá nad nosnou končetinu při každém kroku. Důležitá je poloha nohy. Při kroku se musí vnitřní okraj nohy pohybovat podél dráhy, kam se promítá linie gravitace. Prsty směřují přímo dopředu. Při takovém způsobu chůze jsou jen minimální výkyvy těla ze strany na stranu. Při chůzi se horní končetiny pohybují opačně vzhledem k pohybu dolních končetin, a tím se zamezuje rotování těla. Reflexní pohyby horních končetin také napomáhají pohybu vpřed s minimálním výdejem energie.
 
Typy chůze
Existuje velká variabilita typů chůze, tyto tři patří mezi základní, orientační:
- Proximální kyčelní chůze – hlavní pohyb vychází z kyčelních kloubů, odvin chodidla je menší.
- Akrální chůze – pozorujeme maximální odvin chodidla, výraznou plantární flexi, minimální pohyb v kyčelních kloubech.
- Peroneální chůze – typická je výrazná flexe v kolenních kloubech, vnitřní rotace v kyčelních kloubech a everze nohy.
 
Vyšetření chůze
Nejjednodušší formou vyšetření chůze je aspekce. Pacient je vždy bos, pouze ve spodním prádle. Pozorujeme zpředu, z boku i zezadu. Hodnotíme došlap (hlasitost), odvíjení nohy a dynamiku klenby. Hodnotíme symetrii, délku a šířku kroku. Sledujeme též kolenní a kyčelní kloub, pohyby páteře a pánve, zapojení břišních svalů, postavení ramen a souhyb horních končetin.
Při posuzování chůze sestra vyzve pacienta, aby se prošel po místnosti, a hodnotí:
- zda je trup pevný a vzpřímený,
- pohyb horními končetinami,
- zda je chůze uvolněná a lehká či vratká, labilní,
- fáze pohybu dolních končetin,
- délku kroků,
- polohu těla k linii gravitace,
- začátek a konec chůze.
 
Tempo chůze je dáno počtem kroků za minutu. Normální tempo je 70-100 kroků za minutu. Rychlá chůze je 120 kroků a více za minutu. Tempo starších osob je kolem 40 kroků/min. Rychlost přesunu lze zvýšit přesunem těžiště více vpřed, prodloužením kroků, zvýšením zdvihací síly prstů na konci každé fáze přenášení hmotnosti těla.
Pokud vyšetřujeme chůzi jen orientačně, zajímá nás zejména, zda pacient chodí sám bez obtíží, či chodí sám s obtížemi nebo pomůckami či je nechodící. Při podrobnějším hodnocení provádíme vyšetření v různých modifikacích. U zdravého člověka by měla být výsledkem vždy chůze bez kolísání a vrávorání (titubace), chůze by měla být jistá, vyšetřovaný nesmí padat k jedné straně a musí udržet směr chůze.
 
Vyšetření modifikované chůze:
- chůze o zúžené bázi (po čáře), pátráme po poruchách rovnováhy,
- chůze po měkkém povrchu – posouzení propriocepce,
- chůze pozpátku – pro diagnostiku váznoucí extenze v kyčelním kloubu,
- chůze s elevací horních končetin – diagnostika nestability pánve,
- chůze se souběžným kognitivním úkolem (se zpěvem) – odstraní vědomou kontrolu chůze,
- chůze s různou rychlostí – vyšší rychlost ozřejmí poruchy stereotypu,
- chůze s použitím vnější opory, s ortézou, v ortopedické obuvi.
 
Laboratorní vyšetření chůze:
- Kinematická analýza – sleduje změny polohy a orientace segmentů těla v prostoru 3D nebo 2D pomocí videokamer.
- Kinetická analýza – pomocí plošin sleduje reakční sílu plosky nohy při stojné fázi chůze.
- Měření tlakových sil.
 
Typologie poruch chůze
Poruchy chůze vznikají ztrátou či omezením funkce některého z regulačních okruhů. Chůze je výsledkem složitého regulačního mechanizmu, do něhož je zapojena mícha, mozkový kmen, mozeček, bazální ganglia, thalamus, mozková kůra. Zpětnou vazbu tvoří exteroreceptory a proprioreceptory pohybového ústrojí. Aktivovány jsou i interoreceptory (např. dýchacího ústrojí).
 
Spastická chůze je způsobena postižením nervových vláken, která zajišťují útlum svalového tonu. Pacient došlapuje na špičku (není schopen došlapu na celé chodidlo) nebo se projevuje hyperextenzí v kolenním kloubu. Dolní končetina je ztuhlá, těžko se zvedá, při pohybu vpřed se vede obloukem.
 
Chabá chůze se projevuje při postižení spinálního motorického okruhu. Mezi hlavní příčiny patří útlak nebo úraz, zánětlivá onemocnění, toxické poškození. Podle rozsahu poškození a lokalizace rozlišujeme:
- Monoparézu nebo paraparézu dolních končetin při poškození lumbosakrálního plexu, nejčastěji bývá postižena akrální část končetiny, pacient táhne dolní končetinu za sebou, bez opory je chůze prakticky nemožná. Při paréze nervus femoralis (léze L2-L4) pacient dělá kratší krok postiženou dolní končetinou, táhne ji za sebou, jen ji přitahuje ke zdravé, podlamují se mu kolena, nevystoupí do schodů. Při postižení nervus tibialis (léze L5) není schopen chůze po patách.
- Peroneální chůzi (kohoutí chůze) při poškození nervus peronaeus. Při chůzi pacient zvedá vysoko dolní končetiny, protože nemůže provést dorzální flexi, našlapuje nejdříve na prsty a až potom na patu (stepáž).
 
Ataktická chůze vzniká při poškození zadních provazců míšních nebo mozečku. Je porušena svalová koordinace.
- Tabická chůze (při poruše zadních provazců míšních, např. při tabes dorsalis, při neuroanemickém syndromu), je narušeno periferní čití, pacient ztrácí polohocit, neudrží rovnováhu, neumí přenášet váhu těla z jedné končetiny na druhou, snadno padá.
- Cerebelární chůze (při poškození mozečku) je chůze o široké bázi, připomíná opileckou chůzi, jsou výrazné souhyby horních končetin, trup je nakloněn dozadu. U některých pacientů je chůze až nemožná.
 
Parkinsonská chůze, kdy jsou narušeny pohybové automatismy, pacient se pohybuje krátkými, cupitavými, šouravými kroky (brachybáze) a pomalými kroky (bradybáze). Jsou narušeny souhyby horních končetin (omezené či žádné), celé tělo i končetiny jsou v semiflexi (riziko pádu dopředu). Pacient těžko vykračuje a zastaví se před překážkou. Chůze působí zvýšenou únavnost. Tento typ chůze je doprovázen často klidovým třesem a hypomimií – typické pro Parkinsonovu chorobu.
 
Hyperkinetická chůze je doprovázena mimovolními pohyby např. při chorea minor a atetóze.
 
Vestibulární chůze vzniká při poškození vestibulárního aparátu. Pacient se odchyluje od přímého směru s tendencí k pádům. Je porušena koordinace svalového napětí s poruchou rovnováhy.
 
Kolébavá chůze (kachní), kdy při každém kroku se trup vychyluje nad opěrnou končetinu. Příčinou je dysfunkce abduktorů kyčelních kloubů. Kachní chůze je symptomem u primárních myopatií, postižení kyčelního kloubu, u neurogenního postižení abduktorů kyčelního kloubu. V kombinaci s hyperlordózou se vyskytuje u vrozené dysplázie kyčelních kloubů.
 
Hysterická chůze (funkční, bizarní) označována jako provazolezecká chůze, je spojena s teatrálností, vyznačuje se chůzí o zúžené bázi nebo dokonce se dolní končetiny i překřižují. Pacient padá ve směru očekávané pomoci tak, aby se neporanil. Je příznakem hysterie, před obecenstvem je ještě výraznější.
 
Protibolestivou chůzi (antalgickou) pozorujeme u pacienta při bolestech například u lumboischialgického syndromu, při bolestech kyčelního a kolenního kloubu. Projevuje se kulháním, napadáním na nemocnou končetinu. Příčinou je úraz, ortopedická vada, ischémie, dna, kloubní onemocnění.