Rehabilitacni_osetrovatelstvi

9.7 Klinické vyšetření kloubního systému

9.7 Klinické vyšetření kloubního systému
 
 
  
Základem vyšetření je měření rozsahu kloubní pohyblivosti. Měříme vždy rozsah pohybu mezi základním postavením a krajní polohou příslušné složky pohybu. Při vyšetření kloubní pohyblivosti se můžeme setkat se situací, kdy určitou složku pohybu nejsme schopni vyšetřit pro kloubní kontrakturu, nebo dokonce pro ankylózu kloubu. Pak v zápisu do chorobopisu příslušné pohyby neuvádíme. Zjistíme-li například vnější rotaci kyčle 15-35°, je jasné, že vyšetření vnitřní rotace je nemožné, protože nejen že nelze dosáhnout vnitřní rotace, ale dokonce nelze končetinu převést ani do základního postavení, které označujeme 0°. Znamená to, že postižený kloub má 15° zevně rotační kontrakturu. Při vyšetření kloubního pohybu také zjišťujeme, zda pohyb je volný nebo bolestivý a jakým odporem je zakončen. Pružný bolestivý odpor, omezující některé složky pohybu, je typický například pro rozvíjející se artrózu.
 
Názvy pohybových prvků:
- Flexe – předklon, předpažení, přednožení, ohnutí, skrčení.
- Dorzální flexe – noha špičkou nahoru, ruka v zápěstí nahoru.
- Volární (palmární) flexe – ruka dlaní dolů.
- Plantární flexe – noha špičkou dolů.
- Extenze – záklon, zapažení, zanožení, natažení, napnutí.
- Dukce – pohyb do strany.
- Abdukce – upažení, unožení (DK v rozkročení), pohyb segmentů do stran.
- Addukce – připažení, přinožení, (snožení, stoj spojný), přitažení.
- Rotace vnitřní – vtočení dovnitř v ramenním a kyčelním kloubu.
- Rotace zevní – vytočení zevně v ramenním a kyčelním kloubu, otáčení hlavy, trupu – vlevo a vpravo.
- Supinace – otočení předloktí dlaní nahoru.
- Pronace – otočení předloktí dlaní dolů.
- Everze – vytočení nohy za malíkem.
- Inverze – vytočení nohy za palcem.
- Lateroflexe – úklon.
 
Goniometrie je nauka o měření úhlů:
- Zjišťujeme rozsah pohybu v kloubu, jakého můžeme dosáhnout pasivním či aktivním pohybem.
- Zjišťujeme postavení při např. ankylóze, kontraktuře, deformitě.
- Nepřihlíží se k rychlosti a bolestivosti.
- Vycházíme ze základního postoje, kterým je stoj vzpřímeného člověka. Hlava je držena tak, aby pohled byl přímý, hrudník je ve středním postavení mezi vdechem a výdechem, svaly břišní jsou napjaté, horní končetiny připažené, dlaněmi k tělu, palec míří dopředu, kolena natažena, nohy ve stoji spojném, paty a palce se dotýkají.
- Měření se neprovádí většinou ve stoje, ale k základní poloze se jednotlivé klouby přirovnávají. Pomůcky: krejčovský centimetr, olovnice, dermograf, úhloměr (goniometr).
- Číselné vyjadřování: základní postavení je nulové. Rozsah pohybu při omezené pohyblivosti (např. kontraktuře) zaznamenáváme dvěma čísly. První udává výchozí postavení a druhé maximální stupeň pohybu.
 
Pohyby v jednotlivých kloubech viz podkapitoly
 
Literatura:
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.
SOSNA, A. Základy ortopedie. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-202-8.