Rehabilitacni_osetrovatelstvi

1.4 Edukace příbuzných v péči o imobilního člověka

1.4 Edukace příbuzných v péči o imobilního člověka
 
 
Každý člověk je rád doma. Senior není výjimkou – i on by chtěl a měl by co nejdéle zůstat ve svém domácím prostředí. Tam, kde prožil své lásky i svá zklamání, své životní úspěchy i prohry. Tam, kde zapustil kořeny a kde ho těší pohled na každou obyčejnou věc, tam, kde vzpomínky žijí proto, že jsou tam předměty, které je evokují. Tam, kde může, sám nebo se svým partnerem, žít běžné a krásné dny bez strádání se svými prostými nadějemi a malými radostmi i při jistých obtížích, které s sebou stáří přináší. Problém nastává, když senior ztrácí soběstačnost a potřebuje pomoc. Od koho senioři vlastně očekávají pomoc a kdo jim nakonec skutečně pomůže? V první řadě by to měla být rodina (HAŠKOVCOVÁ, 2010, s. 285).
 
Jen málo lidí je připraveno převzít odpovědnost a úkoly související s péčí o zdravotně nebo psychicky nemocné, obzvláště pak o staré lidi. Bez ohledu na to, zda je neschopnost pečovat o sebe sama způsobena dlouhodobou nemocí nebo kombinací následků zdravotních a sociálních faktorů, úloha rodinného příslušníka jako pečovatele představuje zásadní životní změnu pro obě strany. Cílem všech zdravotníků na geriatrických odděleních je, aby se geriatrický pacient vrátil do domácího prostředí mezi své blízké. Má-li být nemocný senior ošetřován v rodině, pak právě tato rodina musí chtít, umět a moci potřebnou péči poskytnout.
 
Dnes jsou k dispozici praktické edukační programy, jejichž cílem je:
- nabídnout informace a edukaci v oblastech péče o nemocné,
- začlenit rodinné příslušníky do procesu uzdravování,
- informovat o bezpečném prostředí a správném používání pomůcek,
- informovat o dodržování stravovacích a dietních zásad,
- informovat o sociální pomoci,
- informovat o doprovázení při umírání,
- informovat o možnostech pomoci psychologa, logopeda a dalších specialistů.
           
To znamená zajistit ošetřovatelskou péči nemocným v domácím prostředí, které je z hlediska psychologického a přání nemocných bezesporu výhodnější, než jejich umístění ve zdravotnických či sociálních zařízeních. Kromě praktických ukázek a důležitých rad odpovídají všeobecné sestry, fyzioterapeuti, nutriční terapeuti, zdravotně sociální pracovníci, psycholog, logoped, lékaři a další pracovníci na dotazy pečujících. Věci, které jsou pro zdravotníky samozřejmostí, jsou pro mnohé z těch, kteří o nemocné doma pečují nebo se připravují pečovat, velký problém.
Setkání bývá zaměřeno na problematiku péče o příbuzné v domácím prostředí, znalost v otázkách hygienické péče na lůžku, řešení inkontinence, nácvik sebeobsluhy pacienta, na komunikaci a dorozumívání, na péči o sebe sama – pečovatele.
Další doporučení se týkají úprav bezpečného prostředí, zařízení pokoje, umístění lůžka, vybavení pomůckami, polohování a prevence dekubitů, hygienická péče, péče o vyprazdňování, příjem potravy – PEG, sondy, komunikace s nemocným s poruchou řeči, sluchu, zraku a také doprovázení při umírání.