Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

15.2 Diagnostika

15.2 Diagnostika
 
 
Anamnéza
Anamnéza musí být podrobná a musíme se zaměřit především na vznik, charakter a trvání bolestí, provokující momenty, propagace nebo vyzařování bolesti do periferie, omezení hybnosti a změny periferní citlivosti. V případě úrazu pak sledujeme mechanismus úrazového děje. V případě neurologického deficitu pátráme po době nástupu neurologické léze v čase a po dynamice jejího rozvoje. Pátráme po vztahu bolesti k pracovní či sportovní aktivitě. Důležité je i to, zda je bolest větší při změně polohy anebo v klidu na lůžku. Ranní ztuhlost je typická pro spondylartrózu a Bechtěrevovu chorobu. Noční výrazná bolest je u osteoidosteomu, ale na druhou stranu noční bolest můžeme pozorovat u nevhodné matrace. Bolest při chůzi vídáme u spinální stenózy. Na druhou stranu úlevu při pohybu vidíme u fasetového syndromu či spondylartróze. Při nestabilitě páteře se bolest zhoršuje.
 
Klinické vyšetření
Při klinickém vyšetření pacienta s vertebrogenním algickým syndromem hodnotíme odchylky od fyziologického zakřivení ve frontální a sagitální rovině, symetrii a výšku ramen i lopatek a sklon pánve. Pomocí olovnice spuštěné z protuberantia occipitalis externa hodnotíme dekompenzaci páteřní křivky ve frontální rovině, odchylka se udává v cm od střední linie. Omezení hybnosti páteře vyšetřením flexe, extenze a úklonů a rotací. Rozvíjení bederní páteře do flexe hodnotíme tzv. Schoberovou distancí: 10 cm úsek naměřený od trnu S1 proximálně se při flexi má prodloužit minimálně na 15 cm. Asymetrii paravertebrálních zón měříme v cm na vrcholu křivky při flexi páteře. Pohmatem hodnotíme paravertebrální svalové kontraktury a bolestivost paravertebrálních zón. Součástí vyšetření páteře je orientační neurologické vyšetření.
 
Pomocné vyšetřovací metody
Rentgenové vyšetření provádíme ve dvou základních rovinách. V oblasti krční páteře pak doplňujeme šikmé projekce v 45° rotacích, tzv. projekce na foramina a také v oblasti LS páteře při spondylolistézách. Někdy doplňujeme funkční snímky v bočné projekci ve flexi a extenzi.
Počítačová tomografie (CT) se užívá u kompresních syndromů, traumat, tumorů. Kontrastní CT po perimyelografii ozřejmí poměry v páteřním kanálu.
Magnetická rezonance (MR) je citlivější pro diagnostiku měkkých tkání, takže ji užíváme především při míšních afekcích, kompresních syndromech, tumorech, zánětlivých afekcích disků.
Scintigrafie skeletu prokazuje změny metabolického obratu v tkáni. Je sice nespecifická, ale vysoce citlivá a můžeme jí dobře lokalizovat místo patologického procesu (tumory, záněty, metastázy).
 
Symptomy bolesti
Bolest se může projevovat jako radikulární syndrom, kdy je příčinou komprese daného nervového kořene a bolest je omezena na inervační oblast příslušného kořene. Při menší kompresi nalézáme iritační příznaky (bolest, parestezie, kožní hyperestezii, hyperreflexii). Při větší kompresi pak vídáme zánikové příznaky (motorický výpadek v příslušné oblasti, hyporeflexii, hypestezii).
Pseudoradikulární symptom je způsoben iritací okolních tkání více kořenů bez vlastní komprese kořene.
Lumbalgie znamená bolesti v oblasti bederní páteře, bez iradiace bolesti.
Lumboischialgie je bolest v bederní oblasti s propagací do dolní končetiny v inervační oblasti nervus ischiadicus.
Lumbago, lidově nazývané ústřel (z německého hexenschuss) je náhle vzniklá akutní bolest v bederní oblasti, často doprovázená radikulární symptomatologií.
 
Syndromy míšní komprese
K útlaku míchy může dojít akutně i postupně. Symptomatologie u akutních kompresí je dramatická a okamžitá. V úrovni léze je chabá obrna, pod úrovní léze zpočátku pseudochabá obrna přechází ve spastickou. U chronických kompresí je symptomatologie plíživá.
 
Syndrom transverzální léze míšní
Míšní šok je stav po anatomickém přerušení míchy, kdy periferní část míchy pod přerušením je dočasně areflexní a motoricky jde o chabou resp. pseudochabou obrnu. Míšní šok odeznívá většinou do 24 hodin a je signalizován návratem bulbokavernozního a análního reflexu. Obraz míšního šoku může být přítomen i u těžší kontuze míchy.
Klinický význam - při periferní obrně, která nastoupila těsně po traumatu a jsou-li přítomny bulbokavernozní a anální reflex, jde nejspíše o anatomickou lézi míšní. Při nepřítomnosti těchto reflexů se může jednat o výše popsaný tzv. míšní šok při neanatomické lézi míšní, která může být reverzibilní. Je proto namístě urgentní dekompresní a repoziční výkon, má-li se zachovat naděje na funkční restituci. Pro možnost diagnostického omylu je současný trend spondylochirurgie akutně operovat a dekomprimovat a stabilizovat všechny úrazy s neurologickou symptomatologií.
Postupný vývoj míšní léze po úrazu je signálem k co nejurgentnější operaci. Dochází k němu nejspíše postupnou ischemizací při kompresi cév v páteřním kanálu.