Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

21.1.1 Úrazy páteře bez poškození míchy

21.1.1 Úrazy páteře bez poškození míchy
 
 
K poranění páteře dochází mechanickým přetížením páteře, zejména k postižení meziobratlových plotének, vazivových spojů a obratlů. Nejčastěji se setkáváme se zlomeninami a dislokacemi v oblasti krční a thorakolumbální páteře.
 
Úrazy páteře bez zlomenin
Distorze páteře nejčastěji vznikají při lehčích pádech, lehčím torzním, či flexně-extenčním pohybu. Nedochází k anatomickému poškození meziobratlového spojení s posunem obratlů. Zřídka kdy se objevují krátkodobé neurologické příznaky (bolest hlavy, popř. krátkodobé parestezie horní končetiny). Nejčastěji se setkáváme s tímto poraněním v krčním úseku páteře, někdy bývá doprovodným zraněním při otřesu mozku. V hrudním a bederním úseku páteře nebývá toto poranění tak časté.
Subluxace meziobratlových kloubů páteře nastává při intenzivnějším mechanismu úrazu, u kterého může dojít k anatomickému poškození meziobratlových vazivových spojení. Neurologické příznaky mohou přetrvávat i několik dnů.
Pohmoždění páteře se nejčastěji objevuje při pádech na záda, nejčastější lokalitou je bederní úsek páteře. Vždy je nutné zhotovit RTG snímek a vyloučit zlomeninu obratle (HRABOVSKÝ et al., 2003).
 
Typy zlomenin na páteři
Kompresivní zlomenina – nejčastější typ, dojde ke zmáčknutí těla obratle. Obvykle vzniká nárazem zezadu nebo pádem z výše.
Tříštivá zlomenina – vzniká prudkým stištěním obratlového těla mezi sousedními obratli.
Flekčně distrakční zlomenina – vzniká prudkým a výrazným ohnutím trupu. Obratlové tělo se klínovitě stlačí a zadní vazivové struktury se roztrhnou. Při velkém násilí může dojít k luxaci a posunu těl sousedních obratlů po sobě. Jde o značně nestabilní poranění.
Translační poranění – vzniká střižným mechanismem, nejčastěji při přejetí vozem (ŠTULÍK et al., 2010).
 
Anatomicky lze zlomeniny páteře rozdělit na:
Zlomeniny obratlových těl – nejčastěji se jedná o kompresivní zlomeniny vzniklé nárazem zezadu nebo pádem z výšky (výška je větší než raněný).
Zlomeniny příčných trnových výběžků – mohou vznikat špatnou koordinací svalových stahů, např. při sportu.
Zlomeniny obratlových oblouků – jsou velmi vzácné, jejich nebezpečí spočívá v útlaku míchy úlomky (HRABOVSKÝ et al., 2003).
 
Poranění krční páteře
Oblast krční páteře je poměrně specifická, a to zejména kvůli anatomickým odlišnostem stavby dvou prvních obratlů. Rozlišujeme horní a dolní krční páteř.
 
Horní krční páteř
Díky chybějící meziobratlové ploténce je pohyblivost horní krční páteře podstatně větší než pohyblivost dolní krční páteře. S tím souvisí i častá zranitelnost tohoto úseku páteře. Nejčastějšími příčinami těchto úrazů jsou dopravní nehody s velkým deceleračním násilím či pády z výšky. Dále sem řadíme úrazy se silným tahem v ose – strangulaci. Řadíme sem všechny úrazy krční páteře počínající dolním koncem týlní kosti až po ploténku čepovce. Konkrétně mluvíme o:
- poškození atlanto-okcipitálního skloubení,
- zlomenině nosiče,
- poškození skloubení nosič – čepovec,
- zlomenině zubu čepovce,
- zlomenině čepovce.
 
Dolní krční páteř
Do skupiny úrazů dolní krční páteře řadíme postižení obratlů C3-C7. Nejčastějším mechanismem úrazu je hyperflexe, často při skocích do mělké vody, kdy dochází k poškození vazivových spojení a samotných obratlů. Příčinou bývají i dopravní nehody. Patří sem distorze, izolované zlomeniny, luxační zlomeniny, roztržení kloubních pouzder, roztržení meziobratlových plotének.
 
Poranění hrudní a bederní páteře
Poranění hrudní páteře bývají méně častá než u sousedních úseků, mnohdy jsou komplikována průvodními zraněními. Častěji vznikají úrazy lokalizované v přechodu Th – L (thorakolumbální přechod), v místě, kde přechází hrudní kyfóza v bederní lordózu, či v přechodu rigidní hrudní páteře v mobilnější bederní páteř. Příčinou těchto úrazů se stává přímé násilí, dopravní kolize (srážka chodce vozidlem), pády z výšky, některé sporty, zavalení (POKORNÝ et al., 2004).
Klasifikace zlomenin hrudní a bederní páteře
V současné době se u zlomenin thorakolumbálního úseku páteře nejčastěji používá klasifikace dle Margela. Páteř je tvořena dvěma sloupci. Přední sloupec je definován obratlovým tělem a zadní sloupec veškerými strukturami dorzálně od obratlového těla se zdůrazněním zejména ligamentózního aparátu pro stabilitu poranění. Tato klasifikace hodnotí tři hlavní směry násilí vyvolávající mechanismus úrazu – komprese, distrakce a rotace – a podle toho je dělí do tří hlavních typů.