Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech
15.7 Komplexní léčebná rehabilitace
15.7 Komplexní léčebná rehabilitace
Léčebná rehabilitace vertebrogenních algických syndromů kombinuje jak aktivní, tak i pasivní procedury. Aby pacient převzal více zodpovědnosti za své zdraví, je vhodné, aby převládaly aktivní procedury. Mezi aktivní procedury patří léčebná tělesná výchova, automobilizace. Správné naučení cviků pod dohledem fyzioterapeuta a jejich pravidelné aplikování pacientem doma je základ úspěšné léčby. Vhodné je zařazení pasivních procedur jako mobilizace, trakce, techniky měkkých tkání, reflexních masáží. Často jsou využívány i procedury fyzikální terapie jako aplikace tepla, elektroléčba, ultrazvuk, magnetoterapie. Důležitá část léčebné rehabilitace při bolestech zad je tzv. škola zad a to jako součást léčby i prevence. Součástí terapie a prevence bolestí zad by měla být celková změna životního stylu. Udržování si optimální hmotnosti, vhodného pohybového režimu, úprava pracovního prostředí. Vhodný pohybový režim zahrnuje cvičební prvky z LTV, kondiční cvičení, jógu, rychlou chůzi, plavání.
Imobilizace
Využíváme ji u akutních lézí pohybového ústrojí nebo při doléčení po předchozí operační léčbě. U akutních cervikálních syndromů má měkký krční límec minimalizovat bolestivé pohyby v krční páteři. Ortézy lze doporučit u mechanických bolestí v LS páteři provázejících spondylolistézu. Pooperační LTV krční páteře se tři měsíce odehrává s krčním límcem. Při doléčení po operaci bederní páteře se používá Jewettova ortéza. Některé léčebné postupy ortézu nepoužívají, po dobu šesti týdnů se doporučují izometrická cvičení bez pohybu páteře, dalších šest týdnů zvyšování aktivity, plnou zátěž až za 3 měsíce od operace.
Trakční léčba
Trakce je způsob mechanoterapie, pasivní procedura, kdy mechanická síla působí centrifugální tah v ose páteře. Při dostatečné relaxaci okolního svalstva dochází k oddálení obratlů a tím může být zrušena blokáda segmentu. Kontraindikace trakce jsou když, pacient hlásí zvětšení bolestí, přetrvávání bolesti, iradiaci bolesti do dolní končetiny, parestézie v končetinách. U trakce krční páteře jsou kontraindikací vyvolání závratí, rozsáhlé svalové spasmy nebo zkrácení svalů. Podle zdroje síly dělíme trakce na manuální a přístrojové. Podle průběhu na kontinuální a přerušované.
Techniky měkkých tkání
Změny měkkých tkání bývají označovány jako reflexní – tedy sekundární ve vztahu ke kloubním nebo svalovým poruchám. Nebývá tomu pokaždé, zvláště u chronických bolestí. Hlavním úkolem měkkých technik je odhalení a ovlivnění patologické funkční bariéry v tkáních pomocí rukou fyzioterapeuta. Bariérou rozumíme změny napětí, zvýšený odpor proti protažení tkáně v určitém směru.
Postizometrická relaxace PIR
Postizometrickou relaxaci používáme u svalových spasmů. Principem PIR je relaxace, která následuje asi po 10 sekundové izometrické kontrakci pacienta proti mírnému odporu fyzioterapeuta. Opakujeme 3-5x podle toho, zda se relaxace prohlubuje.
Mobilizace
Mobilizace spočívá v uvolnění kloubní blokády tlakem ve směru blokovaného pohybu (tlaková mobilizace) nebo lehkým opakovaným pružením v tomto směru s postupným zvětšováním rozsahu pohybu (repetitivní mobilizace).
Fyzikální terapie
Fyzikální terapie využívá různých druhů zevní energie k ovlivnění reflexních změn.
Reflexní masáže
Reflexní masáže se od klasických masáží liší svým cílem, provedením a mechanismem účinku. Mechanickým působením na hyperalgetické zóny dochází k reflexnímu ovlivnění i na příslušných vnitřních orgánech. Při cervikokraniálním a cervikobrachiálním syndromu je indikována v subakutní fázi sestava šíjová. Sestava zádová se provádí při jiných vertebrogeních poruchách (se známou etiologií). Maximální běžný počet masáží je 3 až 5. Aby byla masáž účinná, má být prováděna 20 minut a obden. Nevhodně předepsaná nebo provedená masáž může mít negativní účinek.
Pozitivní termoterapie
Teplo se používá u akutních stavů, pokud přináší úlevu (akutní lumbago, akutní cervikální syndromy). Při současné kořenové iritaci užití není vhodné. Po operační léčbě (hernii disku) je rovněž aplikace tepla nevhodná. Předehřátí se také využívá před provedením měkkých a mobilizačních technik. Při aplikaci pozitivní termoterapie dochází k hyperémii, která vyvolá sedativní a relaxační účinek. Ze suchého tepla se využívá parafinových obkladů, lavatermu, elektrické podušky, a takzvaných „hotpacks“.
Elektroterapie
U vertebrogenních algických syndromů se využívá především analgetického a myorelaxačního účinku elektroléčby. Při vyskytující se paréze u kořenových syndromů se indikuje elektrostimulace. Trabertův proud má časný analgetický účinek. Diadynamické proudy se aplikují především u akutních stavů, a to u povrchně uložených svalů. Frekvence procedur je u akutních stavů 5x týdně. Důležité je vědět, že po první aplikaci může dojít ke zhoršení obtíží. Při třetím sezení by měl pacient cítit úlevu. Pokud tomu tak není, měla by se terapie ukončit. Výhodou interferenčních proudů je, že nezatěžují kůži a podkoží a jsou účinné v hloubce tkání.
Nejčastěji se využívá TENS (transkutánní elektroneurostimulace) kontinuální s frekvencí 100 Hz pro jeho analgetický účinek.
Ultrazvuk
Využíváme především myorelaxačního účinku kontinuálního ultrazvuku.
Magnetoterapie
Používá se pulzní nízkofrekvenční magnetoterapie pro svůj analgetický účinek, spasmolytický, myorelaxační. Délka je 20–30 min. Denně se aplikuje u akutních stavů, u chronických 2–3x týdně. Doporučený počet procedur je 10–15x.
Akupunktura
Akupunktura patří mezi jednu z nejstarších metod účinkujících reflexním mechanismem. Používáme ji na podkladě empirických zkušeností s jejím účinkem. Akupunktura vychází z představy existence životní energie Čchi, proudící po drahách (meridiánech), ve kterých jsou umístěny tzv. akupunkturní body. Jde o místa, kde lze pomocí jehel (laseru, elektrické stimulace) aplikovat akupunkturní intervenci a ovlivnit tok energie Čchi.
Ergoterapie
Ergoterapie u vertebrogenních algických syndromů je zaměřena hlavně na prevenci onemocnění. Je důležité důkladně pochopit příčiny vzniku a snažit se odstranit negativně působící faktory. Prevenci vertebrogenních onemocnění v rámci ergoterapie představuje tzv. škola zad. Ovlivnění držení těla a pohybového chování si klade za hlavní cíl. Náplní školy zad je teoretické objasnění vzniku bolesti hybného systému, praktické lekce zaměřené na provádění základních pohybových činností a zaujímání základních poloh. Nacvičuje se správný sed, vstávání (z lehu, sedu), správný stereotyp předklonu, správný stereotyp zvedání a nošení břemen. Důležitou součástí je ergonomie – hodnotí se a doporučují se optimální pracovní polohy a pracovní prostředí. Úprava lůžka a správná poloha při usínání, správné podložení hlavy patří také mezi základní zásady. Pro správný sed je důležité, aby sedadlo bylo tak vysoko, aby chodidlo bylo volně opřeno o podložku, kyčelní klouby byly o něco výše než kolenní, lokty při opření o desku stolu (područky) svíraly přibližně pravý úhel. Sezení by mělo být na celé ploše sedáku, páteř by měla být opřena o opěradlo v místě bederní lordózy. Při dlouhodobém sezení dbáme na časté změny pozice. Pro správný předklon je důležité nakročení jednou nohou vpřed, lehké pokrčení v kolenou. Těžiště se přesouvá na plochu předkročené dolní končetiny. Pohyb se zahajuje flexí krční páteře, následuje hrudní a potom bederní páteř. Správný stereotyp předklonu je důležitý při běžných denních činnostech, jako je osobní hygiena u umyvadla, obouvání, uklízení, žehlení, práce na zahradě. Při správném provedení nedochází k nerovnoměrnému tlakovému zatížení meziobratlové destičky a tím i k jejímu poškození. Můžeme využívat i různých technických pomůcek v rámci ergoterapie. U vertebrogeních poruch se využívají bederní pásy. Vhodné je využít bederní pásy při předpokládaném zvedání těžkých břemen. Při sezení se používá také malý nafukovací míček (overball) na podložení zad v místě bederní lordózy.
Obrázek 8 Instruktáž – cvičení na gymnastickém míči
Léčebná tělesná výchova u konzervativní terapie
Léčebná tělesná výchova je součástí konzervativní terapie při degenerativních onemocnění páteře. Uplatňuje se již při klidovém režimu na lůžku v rámci polohování a izometrického cvičení. Klid na lůžku je vhodný u pacientů s protruzí či hernií disku, kde je vleže intradiskální tlak nejnižší. Méně opodstatněný je klid na lůžku u pacientů s bolestí ze svalů, ligament a kloubů. U chronického lumbaga někteří autoři doporučují vyhnout se klidovému režimu, povzbuzují nemocného ke cvičení pod dohledem fyzioterapeuta. Při akutním lumbagu se polohuje v úlevové poloze pacienta, bývá to poloha vleže na boku s pokrčenými koleny nebo vleže na zádech s podloženými lýtky. Pro udržení úlevové polohy u cervikálních syndromů je vhodný molitanový límec.
Speciální metody
Metoda McKenzie
Vychází z pozorování, že při kyfotickém držení v sedu se objevuji nebo se zhoršují bolesti v oblasti bederní páteře. Naopak ve stoji nebo při chůzi se bolesti zmírňují díky příhodnějšímu postavení bederní páteře a pánve. Metoda se opírá o hypotézu, že většina bolestí v zádech je vyvolána drážděním nervových zakončení v těchto přetěžovaných strukturách. Na tomto podkladě je přikládán extenzi v bederní páteři rozhodující význam pro terapii a prevenci většiny lumbalgií. Pro krční páteř platí obdobný mechanismus výkladu.
Terapeutický koncept Brunkowové, kde hlavním terapeutickým prostředkem jsou tzv. vzpěrná cvičení.