Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

21.1 Úrazy páteře

21.1 Úrazy páteře
 
 
  
Poranění – trauma lze obecně definovat jako náhlé fyzické poškození mechanickou, chemickou, tepelnou a jinou energií, jejíž rozsah překračuje odolnost těla (ŠEVČÍK et al., 2003). Působením nadměrné síly, tedy přetížením mechanické odolnosti páteře, dochází k poškození vazů, meziobratlových plotének i samotných obratlů. Nejzranitelnější je páteř krční, proto při každém úrazu nad klíční kostí musíme mít na mysli i možnost poranění páteře v této oblasti. Úkolem na místě nehody není stanovení exaktní diagnózy, nýbrž vyslovení podezření na poranění páteře, popř. míchy, a následné adekvátní zajištění až do potvrzení nebo vyloučení rentgenovým vyšetřením či počítačovou tomografií (BEDNAŘÍK et al., 2010). Úrazové postižení páteře je poměrně časté a často se vyskytuje současně s poraněním míchy. Stav, kdy je postižena zároveň páteř i mícha, je označován jako vertebrospinální poranění. Úrazy míchy jsou zpravidla spojeny s poraněním páteře. Většina úrazů ale naštěstí není provázena postižením míchy. Zhruba polovina úrazů hlavy je doprovázena poraněním míchy. Pokud se ještě před několika lety jednalo v případě spinálních traumat převážně o monotraumata, tak v současné době jsou stále častěji komplikovány dalšími zraněními. Dle rozsáhlé německé studie je 50 % úrazů páteře provázeno polytraumatem, což značně navyšuje riziko přehlédnutí úrazu páteře v přednemocniční i časně nemocniční péči (POKORNÝ et al., 2004).
Nejzranitelnější a nejohroženější úseky páteře jsou tzv. přechodové oblasti. Oblast C1-C2 (zvláště u malých dětí), dolní krční páteř a přechod Th-L.
 
Klasifikace úrazových mechanizmů
Správné odvození možného úrazového násilí pomůže odhadnout pravděpodobnost poranění páteře a dále tomu podřídit přístup k postiženému, tedy přizpůsobit tomu imobilizaci, léčbu a transport.
 
Hyperflexe – je způsobena nárazem či úderem do temene hlavy nebo prudkou decelerací. V případě působení menší úrazové síly vede ke klínovité zlomenině těla obratle bez současného postižení vazů. Je-li úrazové násilí velké, přidává se k následkům i disrupce zadního podélného vazu a meziobratlové ploténky s oboustrannou dislokací kloubních plošek. V případě současné hyperflexe a rotace může dojít k ruptuře postranních vazů s jednostrannou dislokací kloubu, případně až k prasknutí obou oblouků a subluxaci obou kloubních ploch.
 
Hyperextenze – je nejčastěji způsobena prudkou akcelerací nebo úderem do čela, brady či obličeje. Následkem bývá rozdrcení trnových výběžků a oblouku obratle, ruptura předního podélného vazu. V typických případech skoku plavce do mělké vody se přidává i komprese (výjimečně hyperflexe), kdy dochází k dislokovaným zlomeninám obratlových oblouků a kloubních výběžků, mnohdy se současným poškozením míchy.
 
Komprese v ose – izolovaně se vyskytuje vzácně, je způsobena násilím na hlavu v neutrální poloze. Následkem bývá fraktura těla obratle s možností dislokace úlomků ohrožujících míchu.
 
Rotace – způsobena úrazovou silou působící ze strany na obličej, často s důsledky jednostranné dislokace kloubních ploch až subluxací s možným postižením míchy.
Inklinace – zapříčiněna úrazovým násilím, způsobující úklon hlavy do strany, praskají oblouky, dochází k dislokacím až subluxacím kloubních plošek (POKORNÝ et al., 2004).
 
Klasifikace úrazových mechanismů spinálních traumat dle Drábkové:
- Přímé úrazy páteře se vyskytují cca v 10 % případů. Úrazové násilí působí přímo na páteř. K rozpoznání mohou pomoci stopy na kůži v místě nárazu (odřeniny, pohmožděniny, rána směřující k poraněné páteři). Patří sem pády na záda, střet chodce s automobilem, přímé údery při násilí do oblasti páteře, závaly, střelná a bodná poranění (POKORNÝ et al., 2004).
- Nepřímé úrazy páteře se vyskytují nejčastěji, přibližně v 90 % případů. Úrazové násilí působí na jinou část těla a přenáší se na páteř.