Osetrovatelsky_proces_a_potreby_cloveka

1.3 Historický vývoj metodologie ošetřovatelství/ošetřovatelského procesu

1.3 Historický vývoj metodologie ošetřovatelství – ošetřovatelského procesu
 
 
Poprvé pojem ošetřovatelský proces použila Hallová v roce 1955, (jehož komponenty v následném období modifikovaly různé autorky, např. Wiedenbachová, Knowlesová, Yuraová, Walsová či Gebbieová):
- 1965 V. Hendersonová konstatovala, že ošetřovatelský proces má stejné fáze jako vědecká metoda,
- 1971 D. Oremová konstatovala, že ošetřovatelský proces má 3 fáze:
1) začátek a pokračující určení potřeby ošetřovatelské péče,
2) plánování ošetřovatelských výkonů u pacienta, které přispějí k dosažení zdravotnických cílů,
3) začátek, vykonávání a kontrola pomocných akcí,
- 1973 publikovala Americká asociace sester (ANA) standardy ošetřovatelské praxe, které byly zpracovány dle kroků ošetřovatelského procesu, v tu dobu členěného na 4 fáze,
- 1976 C. Rojová používala 6 fází ošetřovatelského procesu, doporučila používat termín sesterská diagnóza,
1) posouzení chování pacienta,
2) posouzení vlivů faktorů na něho působících,
3) identifikace problému,
4) vytýčení cíle, zásah,
5) výběr přístupu,
6) vyhodnocení,
- 1982 5 kroků schématu bylo definováno National Council of State Boards v USA a patřily mezi ně názvy označující chování sestry:
1) assessing – posuzování,
2) analyzing - analyzování posouzením získaných informací za účelem tvorby ošetřovatelských diagnóz,
3) planing – plánování,
4) implementing – provádění,
5) evaluating – vyhodnocení,
 
V publikaci Nursing Interventions and Clinical Skills uvádějí autorky 5 fází ošetřovatelského procesu s těmito kroky:
1) assessment – posouzení,
2) diagnosis – diagnostika,
3) planning – plánování,
4) implementation – realizace,
5) evaluation – vyhodnocení.
 
Z teoretického hlediska jde o systémovou teorii aplikovanou na postup, který řeší určitý problém s předem stanoveným cílem (očekávanými výsledky), jinak také analyticko-syntetická metoda řešení problému nebo myšlenkový algoritmus, který používá kvalifikovaná sestra při hodnocení stavu klienta, plánování, realizaci a vyhodnocování účinnosti péče.
Z teoretického hlediska jde o metodologii oboru ošetřovatelství.
 
Z praktického hlediska je ošetřovatelský proces systematická, racionální metoda plánování a poskytování ošetřovatelské péče, jejímž cílem je (pokud možno pozitivní a zdraví prospěšná) změna zdravotního stavu klienta/pacienta. Proto je dnes ošetřovatelský proces mezinárodním standardem ošetřovatelské praxe.
Před tím, než se začala používat metoda ošetřovatelského procesu v praxi, sestry poskytovaly svou péči na příkaz lékaře
a jejich péče byla zaměřena více na chorobu než na individuální potřeby nemocného člověka.

Využití ošetřovatelského procesu v klinické praxi se nejprve legitimovalo v USA v roce 1973 kdy Americká Asociace Sester (ANA) jej uveřejnila jako standard ošetřovatelské praxe, který má pět fází:
1) Zhodnocení,
2) Diagnostiku,
3) Plánování,
4) Realizaci,
5) Vyhodnocení.
 
Cílem ošetřovatelského procesu je kvalitní ošetřovatelská péče - uspokojení individuálních potřeb klienta/pacienta. Sestra nejdříve ve spolupráci s klientem/pacientem zhodnotí jeho celkový zdravotní stav (sestaví anamnézu), určí aktuální
a potenciální problémy (ošetřovatelské diagnózy - OD), sestaví písemný individuální plán ošetřovatelské péče (v něm seřadí OD podle priorit, ke každé OD stanoví očekávané výsledky a ošetřovatelské intervence), pak péči realizuje (vše zaznamenává do formuláře: Vývoj stavu klienta/pacienta - pozorování a její účinnost po určité době vyhodnotí (srovnáním skutečného stavu pacienta a očekávaných výsledků v plánu péče). Pokud pacient není schopen samostatně rozhodovat
a spolupracovat, sestra může požádat o spolupráci jeho příbuzné nebo přátelé.
 
Aplikace metody ošetřovatelského procesu vyžaduje, aby sestra získala odpovídající vzdělání a dovednosti:
- interpersonální (komunikace, naslouchání, projev zájmu a empatie, získání důvěry apod.),
- technické (zručnost při výkonech),
- intelektové (řešení problémů, kritické myšlení a schopnost vytváření adekvátních úsudků) atd.