Osetrovatelsky_proces_a_potreby_cloveka
10.3 Poruchy hybnosti, postoje, sedu, chůze a soběstačnosti
10.3 Poruchy hybnosti, postoje, sedu, chůze a soběstačnosti
Poruchy hybnosti
Týkají se poruch postoje, polohy, chůze a koordinace. Poloha nemocného: aktivní a pasivní, záleží na zdravotním stavu pacienta. Dále můžeme polohu dělit na tzv. vynucenou neboli úlevovou, zaujímá ji pacient, aby zmírnil bolest, zlepšil funkci některých činností (dýchání).
Nejznámější vynucené polohy jsou:
- poloha ortopnoická (vzpřímen) - nemocný při ní usedá na lůžko, spouští dolní končetiny z lůžka, někdy i lůžko opouští, zaujímá polohu vsedě nebo ve stoje, mírně předkloněn, rukama se při tom opírá o podložku,
- na boku – hlavně u bolesti břicha a plic,
- na břiše – zaujímá nemocný s chorobami dutiny břišní, v bolestivém stadiu vředové choroby žaludku a duodena,
- opistotonus – je vynucená poloha, kdy nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou do polštáře, páteř je obloukovitě prohnuta, nohy mírně flektovány v kolenou (nemocný je prohnutý jako luk), tato poloha se objevuje při tetanu nebo při zánětu mozkových blan atd.
Imobilizační syndrom
Důležitou součástí komplexní léčby akutní fáze každé choroby je klid na lůžku. Pokud klid na lůžku trvá příliš dlouho, může mít i své negativní důsledky, které mohou být nakonec závažnější než původní onemocnění. Již za několik hodin úplného klidu na lůžku se začínají projevovat změny v pohybovém a oběhovém systému, postupně se přidávají i další orgánové systémy (dýchací, nervový, zažívací, kožní, močový).
Zcela zřetelné patologické změny se vyvinou během 7–10 dnů. Imobilizační syndrom je soubor poškození, které jsou způsobeny dlouhodobým pobytem a klidem na lůžku:
Syndrom z inaktivity – sekundární porucha, jejíž příčina je v nehybnosti, či snížené aktivitě.
Poruchy mohou být: psychické a fyzické.
Příčiny imobilizačního syndromu:
- silná bolest,
- poruchy nervového, kosterního, svalového systému,
- celková slabost (např. změny stavu vědomí),
- infekční procesy,
- věk.
Postižené systémy:
a) pohybový aparát,
b) kardiovaskulární systém,
c) respirační systém,
d) močový systém,
e) zažívací systém,
f) kůže,
g) nervový systém,
h) celkový metabolismus.
Pohybový aparát:
- úbytek svalové síly až o 20 % za 1 týden,
- pokles svalové hmoty – atrofie svalů,
- osteoporóza – řídnutí kostí – začíná již za dva týdny po upoutání na lůžko,
- demineralizace kostí – vyplavování vápníku z kostí – již 2.–3. den,
- ankylóza kloubů – ztuhnutí kloubů,
- kontraktury flexorů – hlavně na dolní končetině.
Kardiovaskulární systém:
- snižuje se výkonnost,
- tepová frekvence se zvyšuje za každý den o 0,5 úderu/min,
- ortostatická hypotenze – pokles krevního tlaku při posazení či postavení po delším upoutání na lůžko,
- nedostatečnost žilních chlopní – dochází ke stáze krve – tzv. hydrostatický edém – u sedícího člověka se objevuje v křížové oblasti nebo na patách; u člověka, který má nohy z lůžka – dochází k otokům na DK,
- tromboflebitida – vznik krevních sraženin, které se zanítí – nebezpečí embolie.
Respirační systém:
- mělké dýchání,
- stagnace hlenu,
- hypostatická pneumonie,
- atelektáza plic – kolaps plicního laloku nebo celých plic.
Zažívací systém:
- zácpa (obstipace),
- zpomalení peristaltiky,
- vyprazdňování vleže, bez dostatku soukromí,
- paradoxní průjem (zatvrdlá stolice – skybala, tekutá část se protlačí).
Metabolický a výživový systém:
- nerovnováha mezi katabolismem a anabolismem – vylučuje se více dusíku, jehož zdrojem je katabolizovaná (odbourávaná) svalová hmota,
- ztráta chuti k jídlu – anorexie,
- snížení bílkovin v krevní plazmě – přesun tekutin – otoky.
Močový systém:
- v počátcích – zvýšené množství moče s dočasným zvýšeným vylučováním sodíku;
- postupně se tvorba moči snižuje – koncentrovaná,
- v ledvinách a močovém měchýři se moč díky gravitaci hromadí – stáza moči,
- vznik ledvinových kamenů (kalciové soli),
- retence moči, inkontinence,
- infekce močového systému (např. při katetrizaci).
Nervový systém:
- snížení podnětů z okolí (prostředí),
- změny smyslového vnímání, snížené vnímání těla, není dostatek podnětů,
- různé reakce – neklid, dráždivost, zmatenost, ospalost.
Psychosociální reakce:
- snížená motivace učit se a řešit problémy,
- snížené vnímání času a prostoru,
- zvýšený pocit bezmoci,
- snížená schopnost rozhodování, koncentrace nebo zvládání problému,
- zhoršený spánek.
Kožní systém:
- snižuje se elasticita,
- vznikají dekubity (na predilekčních místech).
Prevence tromboembolických komplikací:
- prevencí je zrychlení toku krve v dolních končetinách a v malé pánvi,
- včasné vstávání,
- bandáže dolních končetin (nesmí být u ICHDK),
- podpora svalové pumpy (masáže atd.),
- poloha nemocného – správné podložení dolních končetin,
- pravidelné aktivní či pasivní cvičení s dolními končetinami atd.
Dekubitus:
Dekubitus je poškození tkáně (místní nekróza) vznikající dlouhodobým působením tlaku (kost proti podložce), které vede
k nedostatečnému prokrvení až k odúmrtí tkáně (kůže, podkoží, svalstva).
k nedostatečnému prokrvení až k odúmrtí tkáně (kůže, podkoží, svalstva).
Klíčové rizikové faktory:
- tření kůže po jiném povrchu – vznikají mikrotraumata,
- střižné síly – pohybují se proti sobě vrstvy kůže s podkožím a svaloviny; dochází k natažení a zúžení cév, čímž dochází k ischemizaci v postižené oblasti,
- vlhkost – vznikající z inkontinence nebo pocení, může vést k maceraci kůže a snižuje se odolnost kůže.
Velmi rizikové faktory:
- vysoký věk,
- traumatické poranění mozku,
- traumatické poranění míchy,
- neuro-svalové poruchy.
Přidružené faktory:
- nepohyblivost,
- nedostatečná výživa,
- inkontinence moče a stolice,
- změna úrovně vědomí,
- chronická onemocnění,
- zlomeniny (znehybňující obvazy).
Poruchy pohybu, postoje a chůze
a) Postoj
Porucha ve správném držení těla může být organická (onemocnění pohybového aparátu), nebo psychická (stres a napětí)
Postoj člověka může být:
- strnulý,
- disharmonický,
- nejistý.
b) Sed
Může být změněn nebo znemožněn onemocněním kloubů, také ztrátou držení těla v důsledku onemocnění páteře, parézy, ale i z psychických příčin - depresí a psychózou.
Pod pojmem vadné držení těla jsou zahrnuty změny páteře: kyfóza, lordóza, skolióza.
Vážná poškození se objevují vždy celkově a jejich důsledkem je deformace postavy.
c) Pohyb, chůze
Tzv. přestřelující pohyby jsou způsobeny centrální poruchou, vyskytují se ale také při nervozitě, stresu nebo u duševně nemocných. Nejvíce patrné jsou u pohybů ruky, a dále při chůzi (u nemocných s jaterní cirhózou).
Stereotypní pohyby - je stále stejné opakování určitých (bezvýznamných) pohybů, např. pohybů hlavy, jsou příznakem psychických onemocnění.
Omezená pohyblivost - vzniká v důsledku onemocnění pohybového aparátu - svalů, šlach, kloubů.
Svaly mohou být oslabeny lokálně (při dlouhé imobilitě) nebo centrálně (při spastických nebo chabých obrnách).
Pohybové ochuzení - znamená mimovolní i volní omezení hybnosti, poruchu koordinace, pomalost. Nepohyblivost, strnulost je projevem těžkých depresí. Křečovité, strnulé pohyby mohou být výrazem duševního napětí, stresu a duševní nepohody.
d) Křeče
Jsou mimovolné svalové stahy spojené se zvýšeným svalovým napětím a svalovou ztuhlostí. Mohou postihnout jednotlivé svaly, svalové skupiny nebo všechny svaly. Dojde-li k výraznému napětí svalstva, označujeme křeče jako tonické, opakované stažení (záškuby) označujeme jako křeče klonické. Velmi často se vyskytuje kombinace obou jevů, to pak označujeme křeče jako tonicko-klonické.
Tonické křeče:
- Tetanie - je tonická křeč svalů ruky, při které se palec a prsty spojují v tzv. porodnickou ruky. Vzniká při poklesu hladiny vápníku v krvi.
- Trismus - je tonická křeč žvýkacího svalstva.
- Opistotonus - je tonická křeč zádového a šíjového svalstva.
- Lýtková křeč (crampus) - vzniká nejčastěji při lokální hypoxii lýtkového svalu.
Klonické křeče:
- Choreatické pohyby - bezděčné svalové záškuby v klidu a zvláště při aktivních pohybech, postihují zejména horní končetiny a mimické svalstvo.
- Myoklonie - jsou svalové záškuby, které se liší svým rozsahem i frekvencí. Mohou postihovat jednotlivé svalové snopce až celé svalové skupiny s výrazným pohybovým efektem.
- Tonicko-klonické křeče - se objevují při velkém záchvatu epilepsie, u eklampsie, tetanu, otravy strychninem. Po krátkém stádiu tonických křečí, které postihují svalstvo celého těla, dochází za několik sekund k rytmickým klonickým křečím velkých svalových skupin. Mezi další poruchu hybnosti patří extrapyramidový syndrom hypertonicko-hypokinetický, tzv.
Parkinsonův syndrom
Vyskytuje se u nemocných postižených aterosklerozou, po léčbě ganglioplegiky, při intoxikaci CO, po encefalitidě. Příčinou je degenerace, atrofie a zánik buněk v substantia nigra ve středním mozku. K hlavním příznakům patří zvýšené svalové napětí a snížená hybnost. Manifestuje se buď na jednotlivé polovině těla, nebo častěji postihují celé tělo.
Charakteristické znaky:
- Zvýšení svalového tonu, který často znemožňuje aktivní hybnost.
- Klidový třes, který postihuje zvláště akrální části (ruce, hlava, rty). Třes ve směru – ano - ne. Třes se zhoršuje při emoci, mírní při pohybu, mizí ve spánku.
- Porucha koordinace pohybových automatismů - chybí souhyby paží při chůzi, kroky jsou krátké a šouravé, velmi obtížná změna směru chůze.
- Hipomimie - trvale neměnný výraz obličeje, dlouhodobé přetrvávání mimických změn, např. pláče.
- Zpomalení psychických pochodů.
e) Obrny
Jsou organicky podmíněné poruchy svalové hybnosti. Neúplná obrna se označuje jako paréza, úplná jako plegie. Podle příčin se obrny rozdělují na centrální a periferní. Centrální obrna vniká při patologickém procesu v oblasti pyramidové dráhy (traumatické změny, nádor, krvácení):
periferní obrna - má příčinu v porušení motorického neuronu, tj. při procesu, který postihuje buňky předních míšních rohů,
monoparéza - plegie - postižení jedné končetiny,
hemiparéza - plegie - postižení poloviny těla,
kvadruparéza – plegie - postižení všech čtyř končetin,
paraparéza – plegie - postižení obou dolních končetin.
f) Poruchy citlivosti ve směru zvýšení a snížení
Zvýšená citlivost:
- hyperestezie - zvýšené vnímání jemných i podprahových podnětů,
- dysestezie - zvrácené vnímání podráždění,
- parestezie - vnímání nenormálních pocitů.
Snížená citlivost:
- hypestezie - snížení citlivosti na zevní podněty,
- anestezie - úplná necitlivost na zevní podněty,
- hypalgezie - snížené vnímání bolestivých podnětů,
- analgezie - vymizení vnímání bolesti.
Soběstačnost
Vyjadřuje míru samostatnosti či participace člověka při vykonávání každodenních aktivit. Je to schopnost jedince uspokojit své potřeby. Porucha hybnosti omezuje schopnost sebepéče a soběstačnosti.
Samostatnost např. při:
- otáčení se a zvedání na lůžku,
- jídle a pití,
- osobní hygieně,
- vyprazdňování,
- oblékání,
- spánku,
- odpočinku,
- schopnost přesunu do křesla, do auta, do vany,
- podání si věcí z nočního stolku.
Porucha soběstačnosti - související faktory:
- neuromuskulární postižení,
- metabolické, endokrinní poruchy,
- poruchy vidění např. glaukom, katarakta, diabetická nebo hypertenzní retinopatie atd.,
- percepční nebo kognitivní postižení,
- slabost, únava, chybějící motivace,
- imobilita,
- trauma,
- nefunkční nebo chybějící končetina,
- bariery dané prostředím,
- pevná fixace, dlaha, trakce, dýchací přístroj,
- periferní žilní katetry,
- permanentní močové cévky, chirurgické výkony např. osteosyntéza, tracheostomie, gastrostomie, ileostomie, operační
výkony obecně,
- poruchy vidění, kognitivní deficit atd.,
- děti - kojenecký, batolecí věk,
- staří lidé - snížení vizuálních i motorických funkcí, demence.