Osetrovatelsky_proces_a_potreby_cloveka
Právo dalších a jiných pracovníků na přístup k dokumentaci
3.4 Právo dalších a jiných pracovníků na přístup k dokumentaci
Je to diskutovaná otázka, stále častěji vznikají neshody mezi zdravotnickými pracovníky a pacienty, nebo jejich rodinnými příslušníky, kteří chtějí nahlédnout do zdravotnické dokumentace své, nebo svých příbuzných, což se týká jak lékařské,
tak ošetřovatelské.
Organizace, zaměstnávající profesionální pracovníky, kteří vedou zdravotnickou dokumentaci, jsou jejími právními vlastníky. To však neznamená, že kdokoliv v organizaci má automaticky právo na přístup k ní či v ní obsaženým informacím.
Povinností všech zdravotnických pracovníků je chránit důvěrnost zdravotnické dokumentace pacienta/klienta na základě Zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Patří organizaci, ale informace v ní obsažené jsou důvěrné a měly by být poskytovány dokonce i zaměstnancům pouze
se souhlasem pacienta/klienta. Z právního hlediska je povinností lékaře poučit vhodným způsobem nemocného, členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při péči o své zdraví. Zákon sice neuvádí, jak přesně má být pacient poučen, ale nevyplývá z něho ani povinnost nechat jeho, nebo členy rodiny, nahlížet do zdravotnické dokumentace, aby byli dostatečně informováni.
Do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence:
- zdravotničtí pracovníci (lékaři, sestry, fyzioterapeuti, lékárníci, psychologové, logopedové a jiní),
- pověření členové příslušné komory při šetření případů podléhajících disciplinární pravomoci příslušné komory,
- revizní lékaři zdravotních pojišťoven,
- soudní znalci v oboru zdravotnictví,
- lékaři správních úřadů ve zdravotnictví, lékaři pověření krajem, členové znaleckých komisí,
- pověření zdravotničtí pracovníci orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienici),
- lékaři orgánů sociálního zabezpečení, lékaři úřadu práce a lékaři okresních úřadů při posuzování zdravotního stavu,
- zaměstnanci zdravotnických zařízení zajišťující zpracování dat při vedení dokumentace,
- zaměstnanci státu nebo zpracovatelé zajišťující úkoly Národní zdravotně informační služby (dále jen NZIS),
- pověřené zdravotnické zařízení posuzující zdravotní stav pro účely pojistných a podobných smluv,
- veřejný ochránce práv v souvislosti s šetřením,
- inspektoři Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod,
- zaměstnanci státního ústavu pro kontrolu léčiv, kteří provádějí kontrolu.
V legislativě je zvláštním ustanovením upraven přístup těch, kteří dosud nejsou zdravotnickými pracovníky, ale studují nebo se jinak na zdravotnické povolání připravují. Jedná se především o studenty zdravotnických škol, lékařských a lékárenských fakult a některých dalších vysokých škol. V tomto případě musí dát souhlas jednak ten, kdo odpovídá za praktickou výuku a taktéž písemný souhlas pacient či jeho zákonného zástupce. Tento písemný souhlas musí být uložený v dokumentaci daného pacienta. Toto ustanovení osobám připravujícím se na zdravotnické povolání ukládá povinnost zachovat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděly. Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných
ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu. Za osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mají právo na informace podle věty prvé jejich zákonní zástupci.
Zákon neuvádí, zda pacient nebo jeho rodina smí, nebo nesmí do dokumentace nahlížet. V praxi to často bývá tak,
že zdravotnické zařízení na podkladě tohoto zákona nedovoluje nahlížet do dokumentace pacientovi ani jeho rodině. V případě, že je ze strany pacienta nebo jeho rodiny vyvíjen nátlak do dokumentace nahlédnout, má pouze primář oddělení právo rozhodnout o tom, zda povolí nahlédnout do dokumentace.
Sestra tedy nemá oprávnění povolit nahlédnutí do ošetřovatelské dokumentace ani se souhlasem pacienta.
Pacienti/klienti nemají právo omezovat množství informací relevantních pro jejich péči nebo stav, které jsou zařazovány
do jejich dokumentace. Mohou však omezit přístup k určitým informacím o sobě a vy musíte toto jejich právo respektovat. Tímto právem by se měly zabývat místní směrnice a standardy. Pacient má právo být seznámen s obsahem zdravotnické dokumentace, ale nemá právo na informace o třetích osobách (např. manželka uvádí, že pacient nedodržuje dietu apod.).
Princip důvěrnosti informací, které se zaznamenávají o svých pacientech/klientech, je stejně důležitý u počítačových záznamů jako u všech ostatních záznamů. Sestra je profesionálně povinna zabezpečit, aby kterýkoliv používaný systém
byl plně bezpečný. Měly by být vytvořeny jasné místní standardy, které by specifikovaly, kteří pracovníci mají k počítačem vedeným záznamům přístup.
Záznamy pacienta/klienta mohou být použity pro výzkumné účely, při výuce a při klinickém dohledu pouze dle pravidel etické komise a její použití by mělo být schváleno místní etickou komisí. Platí zde stejné principy pro přístup a důvěrnost a mělo by být respektováno právo pacienta/klienta odmítnout přístup k jeho záznamům. V případě, že je záznamů k těmto účelům použito, musí být v dokumentaci písemný souhlas pacienta/klienta.
Česká asociace sester (dále jen ČAS) podporuje princip sdílené dokumentace, podle něhož všichni členové zdravotnického týmu zapojení do péče a terapie jednotlivých pacientů/klientů vkládají zápisy do jedné dokumentace v souladu se schváleným místním standardem. Možnost získat informace při dodržování soukromí pacienta/klienta je velmi důležitá. Zápis každého člena zdravotnického týmu do této dokumentace by měl být považován za stejně důležitý. Tato skutečnost odráží širší hodnotu spolupráce ve víceoborovém zdravotnickém týmu.