Osetrovatelsky_proces_a_potreby_cloveka

10.2 Faktory ovlivňující pohyb a tělesnou aktivitu

10.2 Faktory ovlivňující pohyb a tělesnou aktivitu
 
 
Potřeba pohybu a tělesné aktivity

Pohyb je biologickou potřebou všech živých bytostí, u člověka je potřeba pohybu vyjádřena jinak než u zvířat.
Člověk na rozdíl od zvířete může pohybovou aktivitu ze svého života zcela vypustit. Psychická odezva neuspokojené potřeby pohybu nemusí být u mnoha jedinců dramatická.

Mnoho lidí v současném civilizovaném a přetechnizovaném světě se téměř nepohybuje. Do zaměstnání nechodí pěšky, ale jezdí autem, nechodí po schodech, ale používají výtah. Celý svůj život tráví vsedě, a pokud se nevěnují pohybové aktivitě ve volném čase, jejich tělesná zdatnost je téměř nulová.

Podobně jako u ostatních biologických potřeb má každý člověk individuální nároky na kvantitu pohybové aktivity
i na způsob, jak potřebu uspokojit. Rozdílná bude také psychická odezva na neuspokojenou potřebu pohybu. Pohyb je život, ale mnoho lidí vlivem neuspokojené potřeby pohybu duševně nestrádá. Pro jiného člověka je pohyb prostředkem relaxace, pozitivního emocionálního ladění a prostředkem zachování se tělesného zdraví a duševní pohody.

Schopnost pohybovat se volně, lehce, rytmicky a účelně v prostředí je základním atributem života. Lidé se musí pohybovat, aby získali potravu a vodu, chránili se před poraněním a zabezpečovali si další základní potřeby.
Pohyblivost je základem nezávislosti.
 
Obrázek 2 Faktory ovlivňující pohyb a tělesnou aktivitu
Zdroj: Trachtová, 1999, s. 29
 

a) Fyziologicko-biologické faktory
Pohybový aparát – svaly (aktivní pohybový aparát) a kosti, chrupavky a tkáně (pasivní pohybový aparát) umožňuje harmonickou souhrou každou aktivitu, kterou zahrnujeme pod pojem – pohybovat se. Svaly řízené CNS uvádějí do pohybu klouby, které vykonávají pohyby na základě zákonitostí mechanicky. Pohybový aparát může vykonávat v každé rovině dva pohyby.

Trojrozměrnost prostoru umožňuje tedy celkem šest základních pohybů:
- extenze – flexe,
- abdukce – addukce,
- pronace – supinace.

Ze šesti základních pohybů se skládá tělesná aktivita, bez které není možná žádná aktivita denního života (hygiena, oblékání, výživa, pití, dýchání, vyprazdňování atd.), žádná lidská činnost (chůze, obsluha strojů, řízení motorového vozidla, příprava jídla, psaní atd.). Poruchy v oblasti pohybové aktivity ukazují na mnohostrannost různých životních omezení. Pohybovat se znamená také měnit polohu, zahrnuje v sobě aktivitu duševní.
Pohyblivost a flexibilita (v nejširším slova smyslu) jsou kritéria pro výkon mnoha profesí.
 
Fyziologie hybnosti:
Pohybový projev člověka je vysoce organizovaná funkce, která zajišťuje:
- vzpřímenou polohu,
- změnu polohy,
- získávání potravy,
- rozmnožování,
- práci,
- je spjata s psychickou činností, neboť řeč mluvená i psaná, gestikulace, mimika obličeje jsou pohybové aktivity, které jsou úzce propojeny s činností a rozvojem psychiky.

Činnost kosterního svalstva je řízena jako celek, na řízení se podílí všechny úseky CNS. Základem veškeré hybnosti je svalový tonus, zajišťovaný činností páteřní míchy.

Pohybový systém můžeme rozdělit na:
a) opěrný motorický systém - (postojové a vzpřimovací reflexy) řízený retikulární formací, statokinetickým čidlem, vestibulárním a spinálním mozečkem.

b) pohybový motorický systém - (úmyslné pohyby) řízený mozkovou kůrou, bazálními ganglii, cerebrálním mozečkem.

Všechny nervové vlivy se uplatňují prostřednictvím míšních motoneuronů nebo motoneuronů jednotlivých hlavových nervů. Bez činnosti primárních motorické oblasti není možný úmyslný pohyb, bez nižších oblastí mozku jeho přesné a jemné řízení.
 
Obrázek 3 Základní pohyby
 
Zdroj: Trachtová, 1999, s. 30
 

Mechanika těla
Správná mechanika těla je efektivní, koordinovaná a bezpečná funkce těla při postoji, pohybu a udržování rovnováhy během aktivity. Správně provedený pohyb usnadňuje funkci kosterněsvalového systému, snižuje množství energie nutné k pohybu a udržení rovnováhy a tím zmenšuje únavu a riziko poranění. Hlavním cílem správné mechaniky těla je umožnit bezpečné
a efektivní
použití vhodných svalových skupin. Mechanika těla zahrnuje postoj (stání, sezení), udržování rovnováhy, koordinovaný pohyb (chůzi, zvedání předmětů atd.). Správná mechanika těla je také prevencí proti možným poraněním, namožením a únavě.
 
Vývojové faktory
Vývoj člověka a proces stárnutí organismu znamenají pohyb. Věk jedince, stadium vývoje jsou pro hodnocení pohybu
a aktivity významné.

Zdravé dítě: je v neustálém pohybu, díky němu se rozvíjí jak po fyzické, tak po psychické stránce, rozvíjí jemnou motoriku, poznává své nejbližší okolí. Nově osvojený pohyb u kojence (např. ležení) umožňuje širší poznávací aktivity, nabízí nové podněty, a tím významně přispívá k rozvoji kognitivních procesů.
Nedostatek pohybu a s ním spojená absence podnětů z okolního prostředí negativně ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte. Každé další vývojové období dítěte má svoje specifika v oblasti pohybového vývoje. Pohybový vývoj je vždy spojený s vývojem tělesným, s osvojováním si určité formy pohybu (např. batolecí období je významné pro rozvoj a zdokonalování chůze). S postupným rozvojem pohybové aktivity se dítě vzdaluje od matky, postupně se osamostatňuje.

Dospívající: cítí se plný síly, slouží jako relaxace, odreagování se, u chlapců sport, u dívek většinou tanec. Pohyb napomáhá vytváření sebecitu, který je základem  sebekoncepce a je prostředkem prezentace sebe sama. Zvýšená pohybová aktivity je
u pubescentů střídána únavou. Příčinou je nedokončený vývoj pohybového aparátu, nedostatečná svalová síla.

Dospělý: je schopen zhodnotit a posoudit svoje pohybové schopnosti, pohyb je stále základní potřebou, ale jak již bylo uvedeno v úvodu, potřeba pohybu u jednotlivce je individuální a individuální bude tak psychická odezva neuspokojené potřeby. Důležitý je pravidelný pohyb a tím i pěstování fyzické zdatnosti.

Tělesná konstituce člověka ovlivňuje pohybové schopnosti a jeho tělesnou aktivitu.

Podle tělesné konstituce rozeznáváme několik typů:
- Leptosomní, astenický typ je křehký, hubený, šlachovitý člověk, pohybuje se lehce a rychle.
- Atletický typ je dobře stavěný, vzpřímený, svalnatý, aktivní, sportovec, pohybuje se rád, hodně, snadno.
- Pyknický typ je středně veliký, zavalitý, se širokým obličejem na krátkém krku, je málo pohyblivý.
 
Smyslové orgány a jejich funkční schopnosti mají velký význam pro pohybové schopnosti i možnosti člověka. Pohyb
se uskutečňuje za aktivní účasti smyslových orgánů (mluvíme o senzomotorické koordinaci). Smyslové deficity, zejména v oblasti zrakového, ale i sluchového vnímání omezují pohybové schopnosti člověka.
 
Nemoc a pohybová aktivita
Ke změnám pohybové aktivity dochází nejčastěji při onemocnění pohybového aparátu tj. při poruchách kosterně-svalových a neuro-svalových. Onemocnění jiných systémů (srdečně–cévního, dýchacího, gastrointestinálního atd.) dále diagnostické
a terapeutické výkony (lumbální punkce, operace) mohou určitým způsobem změnit normální pohybovou aktivitu.  
 
b) Psychické a duchovní faktory
Pohyb má vliv na duševní pohodu člověka, na jeho náladu, emocionální ladění. Pohyb uvolňuje napětí, je prostředkem relaxace, regenerace sil. Při pohybu se uvolňují endorfiny (hormony štěstí), a tak má pak člověk po sportu dobrou náladu.

Temperamentové vlastnosti vyjadřují dynamiku psychických funkcí a vypovídají mnoho také o fyzické aktivitě člověka:

Způsob pohybu ovlivňuje typ osobnosti člověka:
- sangvinik se pohybuje lehce,
- cholerik rychle a mohutně,
- flegmatik pomalu a rozvážně,
- melancholik se pohybuje klidně a nedůvěřivě.

Hierarchie hodnot
je důležitou charakteristikou osobnosti člověka, vyjadřují postoj člověka k materiálním i duchovním hodnotám. Pohybová aktivita je spojená s krásou lidského těla, jejíž význam je pro každého člověka zcela specifický.

Schopnost pohybu ovlivňuje sebekoncepci a sebeúctu člověka, celkový vzhled jeho těla. U většiny lidí je sebeúcta závislá
na pohybu samostatnosti a užitečnosti,
popř. potřebnosti své existence. Lidé s poruchami hybnosti mohou mít pocit bezmocnosti a mohou se cítit zbytečnými, mohou mít dojem, že druhé obtěžují. Vzhled těla se může změnit paralýzou, amputací nebo jiným poškozením motoriky. Také reakce jiných lidí na poruchu mobility mohou negativně ovlivňovat psychiku člověka. Nedostatečná pohybová aktivita, nedostatek energie, zvýšená únavnost jsou typickým projevem chování
a jednání u člověka se sníženou
sebeúctou a s poruchou sebekoncepce.
 
c) Sociálně-kulturní faktory
Temperament lidí v různých částech světa, např. jižních zemí (např. Italů), obyvatelů na severu a také srovnání temperamentu lidí východních a západních zemí světa.

Dalším aspektem je status a role jedince (např. vlastnictví auta vyjadřuje určitou prestiž, ale ve svém důsledku vede k pasivitě jedince). Volný čas lze trávit aktivně (sportovat), ale je také důležité umět odpočívat.
Způsob odpočívání by měl odpovídat typu zaměstnání. Duševně pracující člověk bude odpočívat aktivně – při sportu, práci na zahradě. Jedinec, který vykonává ve svém zaměstnání náročnou fyzickou práci, bude odpočívat při poslechu hudby, četbě, sledovat televizi atd.
 
d) Faktory životního prostředí
Geografické a klimatické podmínky ovlivňují aktivitu člověka. Je zřejmé, že v horku se lidé méně, popř. pomaleji pohybují než při chladném počasí. V horkých krajích jsou lidé přinuceni k vyšší pohybové aktivitě než v nížinách. Dále záleží na tom, zda žijete ve městě nebo na vesnici, v bytě nebo v rodinném domě se zahradou.