Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
4 Vztah pedagogiky a ošetřovatelství
4 Vztah pedagogiky a ošetřovatelství
4.1 Testovací otázky
Pedagogika jako společenská věda úzce souvisí se skupinou věd o společnosti a člověku, je chápána jako jedna ze sociálních věd. Bezprostřední vztah má s filozofií, sociologií a logikou. Medicínské obory se spolu s ošetřovatelstvím zabývají prevencí, diagnostikou a léčbou. Tato náplň vyžaduje interdisciplinární přístup.
Holistické pojetí ošetřovatelství předpokládá uplatnění poznatků z mnoha jiných disciplín, mezi které patří mimo jiné i pedagogika. Pedagog umožňuje ošetřovatelství zvládnout edukační postupy v oblasti podpory zdraví jako návod pro komplexní a individualizovanou ošetřovatelské péči. Edukace je součástí ošetřovatelství a má mnohostranný význam zahrnuje zlepšení ochranu a udržování zdraví. Edukace pacienta je nejdůležitějším aspektem ošetřovatelské praxe a je důležitou samostatnou funkcí ošetřovatelství. Představuje významný způsob zlepšení kvality života člověka. Opodstatnění nachází mimo jiné i proto, že současný zdravotní stav obyvatel je neuspokojivý, např. narůstá počet chronicky nemocných, závislých na drogách a alkoholu atd.
Absolvováním vzdělávacího programu získá sestra kompetence kromě jiného také k pedagogickému působení (podílí se na praktickém vyučování studentů akreditovaných oborů) a k edukaci pacientů, jejich rodinných příslušníků a veřejnosti. Znalosti z pedagogiky využívá také při přípravě edukačních materiálů, přednášky nebo článku k publikaci.
Příklady pedagogického působení v ošetřovatelském procesu:
- fixace žádoucích návyků,
- odstranění nebo omezení nežádoucích návyků,
- reedukace nesprávných návyků,
- pomoc pacientovi při orientaci v prostředí,
- rozvoj soběstačnosti,
- nácvik dovedností v péči o zdraví,
- působení v prevenci nemocí, úrazů atd.
Sestra je ve své profesi:
- komunikačně (interakčně) způsobilá,
- představuje soubor vědomostí, dovedností a schopností,
- je schopna se samostatně rozhodovat,
- má smysl pro službu veřejnosti,
- je schopna spolupráce v týmu,
- eticky přistupuje ke klientovi/pacientovi a jeho rodině (dodržuje etické kodexy),
- má schopnost působit na klienta/pacienta a jeho rodinu,
- přebírá zodpovědnost za výkon činností a při dodržování standardů,
- aplikuje výsledky výzkumu a teorie v praxi.
Pedagogické kompetence sestry – pro sestra má:
- inspirativní a motivační funkci,
- poradenskou funkci (má mít dobré vědomosti a dovednosti v konkrétních oblastech),
- organizační funkci (projektuje a plánuje podle priority, stanovuje cíle krok po kroku),
- kontrolní a hodnotící funkci (má být objektivní, má umět povzbudit),
- regulativní funkci (usměrňuje činnosti, reaguje na dotazy),
- komunikační funkci (schopnost domluvit se s klientem/pacientem s postižením, umí najít vhodný způsob, je schopná spolupráce s rodinou).
Vhodné vlastnosti edukátora:
- zásadový a morální postoj (humanismus, ukázněnost, pevná vůle),
- tvořivost a zaujetí,
- trpělivost (vysvětlovat činnost tak dlouho, dokud klient/pacient nepochopí),
- klid (schopnost soustředění, nespěchat),
- takt (vědět, jak dosáhnout cíle u jednotlivců),
- optimismus (přesvědčení o účinnosti svého působení),
- spravedlnost a neústupnost, kde je to nutné,
- hluboký přístup k dětem,
- skromnost, pokora a opravdovost.
Předpoklady výchovného a edukačního působení na pacienta/klienta:
- zájem o pacienta/klienta,
- získání pacienta/klienta ke spolupráci, motivace,
- navázání kontaktu s nemocným,
- spolupráce s ostatními (rodiči, rodinnými příslušníky, jinými zdravotníky),
- příznivý zdravotní a momentální stav pacienta/klienta,
- vhodné vlastnosti edukátora/edukátorky.
Literatura:
PETRÁŠKOVÁ, Věra., et al. Velký slovník cizích slov. [CD-ROM] . Ver. slovníku 2.0, ver. programu 3.21. Voznice: LEDA, 2005.
PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 3. přeprac. a aktualit. vyd. Praha: Portál, 2005. 481 s. ISBN 80-7367-047-X.
PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. aktualit. vyd. Praha: Portál, 2006. 271 s. ISBN 80-7178-944-5.
PRŮCHA, Jan., WALTEROVÁ, Eliška., MAREŠ, Jan. Pedagogický slovník. 4. aktualit. vyd. Praha: Portál 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.
SOLFRONK, Jan. Kapitoly ze školní pedagogiky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, 189 s. ISBN 80-7066-747-8.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2. rozšíř. a aktualit. vyd. Praha: Grada, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1.
ŠVARCOVÁ, Iva. Základy pedagogiky. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2005. 290 s. ISBN 80-7080-573-0.
ZÁVODNÁ, Vlasta. Pedagogika v ošetrovatelstve. 2. vyd. Martin: Osveta, c2005. 117 s. ISBN 80-8063-193-X.